Démon zvrácenosti

Démon zvrácenosti
AutorEdgar Allan Poe
Původní názevThe Imp of the Perverse
ZeměSpojené státy americké
Jazykangličtina
Žánrpovídka, horor
VydavatelGraham's Magazine
Datum vydáníčerven 1845
Typ médiatištěné (periodikum)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Démon zvrácenosti (v anglickém originále "The Imp of the Perverse") je krátká hororová povídka amerického spisovatele a literárního teoretika Edgara Allana Poea z roku 1845.

Povídka začíná jako esej pojednávající o vypravěčových sebedestruktivních sklonech charakterizovaných jako Ďábel zvrácenosti. Tento našeptávač popouzí člověka k věcem, před kterými rozum varuje – přesto nejsou tyto logické argumenty brány v potaz. Až na konci díla se čtenář dozvídá více o spáchaném hrůzném činu.

Příběh

Vyprávění začíná úvahou o nesnesitelném nutkání, které vypravěč charakterizuje jako Démona zvrácenosti (více viz kapitola Analýza). Toto přemítání předchází samotnému neradostnému příběhu, jenž se vypravěč chystá zveřejnit. Domnívá se, že bylo nutno uvést některé věci, aby čtenář nebyl maten případnými nesrozumitelnostmi.

Vypravěč důkladně připravuje vraždu. Zabere mu to celé měsíce, jen stěží by mohl být nějaký obdobný čin lépe naplánován. K nekalému aktu si vybere metodu dle jistých francouzských memoárů. Napustí svíci jedem, neboť ví, že jeho oběť téměř nevětrá. Následujícího dne je oběť nalezena mrtva a vrah zdědí značný majetek. Zbaví se pečlivě zbytků svíce a nezanechá ani náznak stopy, jež by poukazovala na jeho osobu. Opájí se pocitem dokonale provedeného činu.

Časem mu však myšlenka nedá pokoje. Neodbytně se vtírá a protagonista se často přistihne, jak se polohlasem ujišťuje, že mu nic nehrozí. V jeden okamžik mu vytane na mysl vnuknutí přiznat vraždu. Dává se do běhu, pádí jako šílený ulicemi, myšlenky na něj útočí ze všech stran, dokud jej nezachytí za rameno čísi drsná ruka. Téměř v mrákotách vypustí vrah dlouho zadržované tajemství z hrdla.

Démon zvrácenosti jej vydal do rukou kata a bude na něj čekat u bran pekelných.

Analýza

Démon zvrácenosti začíná jako esej spíše než jako fikce. Tento způsob použil Poe i v povídce Předčasný pohřeb[1] a Nikdy se s čertem nesázej o hlavu!. Je více orientována na teorii než na samotný příběh.[2] Autor popisuje tuto teorii zvrácenosti takto:

„…je to vlastně nutkání bez pohnutky, nemotivovaná pohnutka. Poslušni těchto popudů jednáme bez srozumitelného účelu…jasné vědomí nesprávnosti nebo pochybenosti našich skutků bývá nezvladatelnou a jedinou silou, jež nás často dohání k tomu, abychom skutek provedli. A toto nepřekonatelné nutkání páchat zlo pro zlo samo nelze analyzovat, nelze je rozkládat na podružné složky. Je to prazákladní, primární podnět - prostě elementární.“
— E.A. Poe - Démon zvrácenosti

Tato teorie vysvětluje, že všichni lidé včetně vypravěče mají sebedestruktivní tendence a tato perverznost je vypravěčovým pokusem vyhnout se morální odpovědnosti za své činy.[3] Vypravěčova zpověď z hlediska vraha není motivována pocitem viny, nýbrž touhou zveřejnit své činy.[4]

Teorie E.A. Poea může být i raným pohledem na podvědomí a potlačované pocity, na toto téma se více zaměřil teprve Sigmund Freud.[5]

Mnoho z Poeových postav vykazuje neschopnost čelit Démonu zvrácenosti, např. vrah v povídce Černý kocour[2] a vypravěč z příběhu Zrádné srdce[3]. Protiklad k tomuto impulzu lze spatřovat v postavě C. Auguste Dupina, který využívá rozumové schopnosti a analýzu.[6] Jeden z příkladů, které předcházely Démonu zvrácenosti se nachází ve spisovatelově románu Příběhy Arthura Gordona Pyma. V jedné scéně hlavní postava podlehne nepřekonatelnému nutkání vrhnout se z prudkého srázu.[7]

Mimo to, kritici a scholaristé soudí, že Poe měl vlastního „ďábla zvrácenosti“. Autorův životopisec Jeffrey Meyers předpokládá, že Poe povídku napsal ve snaze ospravedlnit své trápení a sebedestruktivní sklony.[2] James M. Hutchisson tvrdí, že dílo odráží Poeovu žárlivost a pocit zrady, jež vedly k veřejné nevraživosti vůči Henry Wadsworthu Longfellowovi a Nové Anglii, takzvaná „Longfellowova válka“ se objevila ve stejnou dobu, kdy Poe napsal Démona zvrácenosti.[8] Tři měsíce po vydání povídky Poe zaútočil na bostonské literární kruhy, snažil se je oklamat svou obskurní básní Al Aaraaf během přednášky. Životopisec Daniel Stashower soudí, že Poeův pokus vyprovokovat jeho publikum a ještě více si jej znepřátelit bylo dílem Démona zvrácenosti.[9]

Historie vydání

Démon zvrácenosti byl poprvé publikován v červnu 1845 v americkém časopise Graham's Magazine.[3] Mírně upravená verze se objevila v dárkové knize pro rok 1846 May-Flower.[10]

Česká a slovenská vydání

Česky či slovensky vyšla povídka v následujících sbírkách nebo antologiích:

Pod názvem Démon zvrácenosti:

  • Démon zvrácenosti: Detektivní a jiné senzační příběhy, Hynek, s.r.o. , 1999, ISBN 80-86202-45-3, překlad Josef Schwarz, vázaná, 184 stran, autor obálky: Petr Sacher
  • Jáma & kyvadlo a jiné fantastické příběhy (Nakladatelství XYZ, 2007)
  • Jáma a kyvadlo a jiné povídky (Odeon 1975, 1978, 1987, 1988 a Levné knihy KMa 2002[11])
  • Předčasný pohřeb a jiné povídky (Mladá fronta, 1970)

Pod názvem Diablik zvrátenosti:

  • (slovensky) Zlatý skarabeus (Tatran, 1967, 295 stran)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku The Imp of the Perverse (short story) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Peeples, Scott. Edgar Allan Poe Revisited. New York: Twayne Publishers, 1998: str. 147, ISBN 0-8057-4572-6 (anglicky)
  2. ↑ a b c Meyers, Jeffrey. Edgar Allan Poe: His Life and Legacy. New York: Cooper Square Press, 1992: str. 58. ISBN 0-8154-1038-7 (anglicky)
  3. ↑ a b c Sova, Dawn B. Edgar Allan Poe: A to Z. New York: Checkmark Books, 2001: str. 113, ISBN 0-8160-4161-X (anglicky)
  4. ↑ Sova, Dawn B. Edgar Allan Poe: A to Z. New York: Checkmark Books, 2001: str. 114, ISBN 0-8160-4161-X (anglicky)
  5. ↑ Hoffman, Daniel. Poe Poe Poe Poe Poe Poe Poe. Baton Rouge, La.: Louisiana State University Press, 1998: str. 12. ISBN 0-8071-2321-8 (anglicky)
  6. ↑ Hutchisson, James M. Poe. Jackson: University Press of Mississippi, 2005: str.202, ISBN 1-57806-721-9 (anglicky)
  7. ↑ Peeples, Scott. Edgar Allan Poe Revisited. New York: Twayne Publishers, 1998: str.57, ISBN 0-8057-4572-6 (anglicky)
  8. ↑ Hutchisson, James M. Poe. Jackson: University Press of Mississippi, 2005: str.201, ISBN 1-57806-721-9 (anglicky)
  9. ↑ Stashower, Daniel. The Beautiful Cigar Girl: Mary Rogers, Edgar Allan Poe, and the Invention of Murder. New York: Dutton, 2006: str.274, ISBN 0-525-94981-X (anglicky)
  10. ↑ Thomas, Dwight & David K. Jackson. The Poe Log: A Documentary Life of Edgar Allan Poe, 1809–1849. Boston: G. K. Hall & Co., 1987: str. 571, ISBN 0-7838-1401-1 (anglicky)
  11. ↑ POE, Edgar Allan. Jáma a kyvadlo a jiné povídky. Praha: Levné knihy KMa, 2002. ISBN 80-7309-070-8. Kapitola Obsah, s. 213. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Edgar Allan Poe 2.jpg
Photograph of Edgar Allan Poe
  • Taken by W.S. Hartshorn, Providence, Rhode Island, on November 9th, 1848
  • Photograph taken in 1904 by C.T. Tatman.
  • Note: The LOC image is from a copy of a copy; the original has been missing since 1860; see Michael J. Deas, The Portraits and Photographs of Edgar Allan Poe University Press of Virginia, 1988, p. 40.
  • Daguerreotypie: W.S. Hartshorn, Providence, Rhode Island, November, 1848
Edgar Allan Poe Signature.svg
Signature of writer Edgar Allan Poe.