Dívčí válka

Dívčí válka je česká národní pověst, prvně zaznamenaná v Kosmově kronice z 12. století, a dále známá především z národně obrozenecké popularizace ve formě divadelní hry Václava Tháma, romantického hrdinského eposu Děwín a z knihy Staré pověsti české Aloise Jiráska. V původním Kosmově příběhu má celá událost úsměvný charakter a je také nazývána ludus „hra“, až v pozdějším podání Dalimila ze 14. století získal příběh podobu popisu skutečné války. Podle pověstí se odehrála někdy v 8. století.

Dívčí válka je příběh o vzpouře českých žen proti mužům. Ženy se po smrti kněžny Libuše pod vedením dívky jménem Vlasta opevní na hradě Děvín proti Vyšehradu (Chrastenu). Součástí pověsti je i příběh o Ctiradovi a Šárce. Ctirad se stane obětí léčky, kterou Vlasta nastraží v podobě spoutané Šárky. Podle varianty pověsti pak nešťastná Šárka skončí svůj život v Divoké Šárce skokem ze skály, nazývané od té doby Dívčí skok.

Kosmas ve své kronice popisuje události po založení Prahy takto:

Kosmas zde odkazuje na řecký mýtus o Amazonkách a uzavření míru upomíná na římský mýtus o únosu Sabinek.

Kosmův příběh pak ve 14. století převyprávěl Jan Marignola vé své kronice.

Z doby nedlouho předtím pochází Kronika tak řečeného Dalimila kde starší, rozverný, příběh získává novou podobu. V této verzi se objevují jména protagonistů, motiv pozvání dívek na Vyšehrad a jejich zneuctění, které vyprovokovalo konečný útok Vlasty a motiv svázané krásky, převzatý z germánského příběhu o Sigurdovi a Sigrdrífě.^[2] Dalimil také podle některých názorů spojil tento příběh s vyprávěním o Lucké válce a jméno Vlasty je odvozeninou jména luckého vladyky Vlastislava.^[2]

Přerod v krvavý popis války se dokonal v kronice Přibíka Pulkavy z Radenína sepsané v druhé polovině 14. století, kde také mizí erotické motivy. Další drsné detaily do příběhu zakomponoval ve své kronice Václav Hájek z Libočan v první polovině 16. století.

Po smrti kněžny Libuše dívky z její družiny zjistily, že již nepožívají takové vážnosti, a vedeny Vlastou, počaly připravovat ozbrojený boj proti mužům a založily hrad Děvín. Muži se však přes varování knížete Přemysla jejich přípravám jen smáli. Vlasta poslala nejkrásnější dívky, aby muže svými půvaby okouzlily, a sama vedla útok proti mužům, kteří přitáhli k Děvínu; ženy zvítězily.

Jednoho léta během války se také vydal mladý vladyka Ctirad se svou čeledí k Pražskému hradu. Uslyšel volání a nalezl dívku přivázanou ke kmeni stromu, která žádala, aby ji osvobodili. Představila se jako Šárka, dcera vladyky z Okořína, a vyprávěla, jak ji ženy z Děvína připoutaly. Jednalo se však o Vlastinu lest, dívky jeho čeleď pobily, Ctirada zajaly a poté na hradě umučily. Údolí, kde se tak stalo, se dnes nazývá Divoká Šárka.

Když se to dozvěděli muži na Vyšehradě, rozlítili se a počali bít a zajímat dívky na cestách. Vlasta v odpověď vyrazila proti Vyšehradu, kde byla zabita a ženy poraženy. Děvín byl spálen a dále vládli už jen muži.

Pověst je často vykládána jako svědectví dávných bojů mezi matriarchátem a patriarchátem; pokud však matriarchát vůbec kdy existoval, zanikl v době velmi vzdálené etnogenezi Slovanů. Zpravidla je příběh vykládán jako Kosmovo literární zpracování antického motivu o Amazonkách.

Dívčí válku lze však také vykládat jako odkaz na předkřesťanské slavnosti letního slunovratu.^[1][2][3] Ty zahrnovaly třídenní hry mládeže, hodování a rituální promiskuitu. Při těchto slavnostech dívky a chlapci zápasili o makety hradů a závodili v hodu oštěpem a jízdě na koni a končili mnohými zásnubami. Odkazem na tento rituál mohou být některá místní jména jako Dívčí Hrad na Osoblažsku.

Příběh upomíná i na rujánský obřad dožínek popsaný Saxonem Grammatikem skutečností, že se účastníci měli dohodnout, že vytvoří symboly z jídla a pití, i když kronikář mohl mít na mysli pouhé společné hodování. Zmínka však podle Jacka Banaszkiewiecze upomíná na figuru Kvasira, vytvořenou na hostinu, v severském mýtu o konci války mezi Ásy a Vany.^[4] Významem svátku byl nejspíše odkaz na mytické uspořádání lidské společnosti zavedením instituce manželství. Analogický rituál se dochoval až do 19. století ve Švýcarsku, kde první květnovou neděli dívky a chlapci stavěli dřevěný „hrad lásky“, který na dívkách chlapci dobyli a celá událost skončila hostinou a tancem.^[1]

• Vlasta a Šárka aneb Dívčí boj u Prahy, divadelní hra Václava Tháma
• Dívčí válka, humorně parodická divadelní hra Františka Ringo Čecha^[5].

• Šárka, symfonická báseň Bedřicha Smetany z cyklu Má vlast
• Šárka, opera Zdeňka Fibicha
• Šárka, opera Leoše Janáčka
• Dívčí válka, píseň Karla Kryla

• Děwín, hrdinský romantický epos
• Šárka, epická báseň Jaroslava Vrchlického z roku 1874
• Jablko je vinno, kniha Miroslava Horníčka z roku 1977, která byla také vydána na gramofonové LP desce a později i na CD disku.

• Staré pověsti české, československý animovaný loutkový film z roku 1952 režiséra Jiřího Trnky.
• Kněžna Libuše, česko-americký historicko-fantastický snímek z roku 2009.

• Manga Dívčí válka (v originále 乙女戦争 / Otome sensou) je pověstí inspirována. Čerpá z ní vzor pro postavy (hl. postava Šárka, vedlejší postavy např. Jan Žižka), historické události apod. Samotný děj je ovšem velmi odlišný. Autorem je Ohniši Kóiči. Doposud (září 2018) bylo vydáno 10 dílů^[6]. Celý příběh by měl mít 12 dílů^[7].

• JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Ilustrace Věnceslav Černý. 7. vyd. Praha: Jos. R. Vilímek, 1921. 375 s. Dostupné online. - kapitola O dívčí válce, s. 73-82. 
• TŘEŠTÍK, Dušan. Mýty kmene Čechů. Praha: Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-646-X. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dívčí válka na Wikimedia Commons
• Dílo Staré pověsti české/Dívčí válka ve Wikizdrojích