Dým bramborové natě

Dým bramborové natě
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka95 min
Žánrfilmové drama
ScénářFrantišek Vláčil
Václav Nývlt
RežieFrantišek Vláčil
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleRudolf Hrušínský
Věra Galatíková
Alois Švehlík
Jana Dítětová
Nina Popelíková
… více na Wikidatech
ProdukceFilmové studio Barrandov
HudbaZdeněk Liška
KameraFrantišek Uldrich
KostýmyFrantišek Zapletal, Nita Romanečová
StřihMiroslav Hájek
ZvukFrantišek Fabián
Výroba a distribuce
Premiéra1. dubna 1977
DistribuceÚstřední půjčovna filmů
Oceněnícena festivalového výboru na 15. festivalu českých a slovenských filmů v Bratislavě
Dým bramborové natě na ČSFD, Kinoboxu, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dým bramborové natě je československý film režiséra Františka Vláčila z roku 1977. Scénář filmu vznikl adaptací románu Bohumila Říhy Doktor Meluzin. Pojednává o stárnoucím pražském lékaři, moudrém a dobrém člověku, který se po emigraci své ženy vrací do kraje svého dětství, aby zde nalezl nový smysl života. Hlavní roli Dr. Meluzina ztvárnil tehdy politicky nepohodlný Rudolf Hrušínský, který se zásluhou režiséra Vláčila po několikaletém zákazu vrátil na filmové plátno. Další výrazné postavy vytvořili Josef Somr, Václav Lohniský, Jana Dítětová a Věra Galatíková.

Vznik filmu

Režisér František Vláčil prožíval během normalizace těžké období. Po natočení tří vynikajících filmů koncem 60. let 20. století směl točit jen krátkometrážní a dokumentární filmy. Po sedmileté přestávce se mohl v roce 1976 vrátit k hranému celovečernímu filmu, kterým byl právě Dým bramborové natě. Snímek vznikl podle literární předlohy Bohumila Říhy Doktor Meluzin. Autoři scénáře Václav Nývlt a František Vláčil nicméně do filmového zpracování použili pouze závěrečnou část románu. Vláčil si dokázal prosadit, že představitelem hlavní role bude Rudolf Hrušínký, který měl po podpisu prohlášení Dva tisíce slov od roku 1972 zakázáno filmovat.[1] Na pokyn hlavního dramaturga Ludvíka Tomana však musel Hrušínský podstoupit kamerové zkoušky, což bylo pro herce jeho formátu poněkud nepatřičné.[2] Kameramanem byl František Uldrich. Film se natáčel na nám. T.G. Masaryka v Bechyni, kde bylo filmové zdravotnické středisko, v jižních Čechách v Holubovské Baště, na hřbitově v Albrechticích nad Vltavou a v Týně nad Vltavou.[3]

Děj filmu

Film začíná na švýcarském letišti, kde se stárnoucí doktor Meluzin loučí se svou ženou. On se rozhodl vrátit do rodného Československa, aby zde nalezl duševní klid a rovnováhu, zatímco jeho žena zůstává. Meluzin přijímá místo obvodního lékaře ve zdravotním středisku v malé vesnici Větrov. Vrací se zpět do kraje svého dětství, kde může ve vzduchu ještě cítit podzimní ohníčky a vůni pečených brambor. Dostane skromný pokoj v bytě, který patří zdravotnímu středisku a který má sdílet s mladým bezdětným párem Kodetových. Vesničané jsou k Meluzinovi zpočátku nedůvěřiví, setkává se s nepochopením a pomluvami. První pacient, starý muž, uteče, když ho požádají, aby se svlékl na vyšetření, zdravotní sestra Šimonová je zaskočena, když Meluzin trvá na tom, aby vedla zdravotní záznamy pacientů. Časem si ale získá své okolí díky svým odborným znalostem, rozvážnosti a chápání lidských hodnot i slabostí. Místní lidé si uvědomí, že je nejen dobrý lékař, ale také moudrý a dobrý člověk.[2][4]

S místním hrobníkem Jarošem se na hřbitově pouští do debat o významu léčení a smrti. Získá si důvěru mladé Markéty, která žije s matkou na chátrajícím statku. Markéta čeká dítě s řidičem sanitky Otou, ale odmítá ho uvést jako otce. Naopak manželé Kodetovi se marně snaží o potomka, což v jejich vztahu vyvolává napětí a rozpory. Meluzin je pošle na vyšetření do Prahy k odborníkům, kde se zjistí, že neplodná není Pavla Kodetová, ale její manžel Petr. Kodet to neunese a svou ženu opustí. Matka vyžene těhotnou Markétu z domu, Meluzin jí najde dočasné bydlení u Pavly a rozmluví jí potrat. Markéta má ale rizikové těhotenství a nakonec musí do nemocnice. Odtud však po čase uteče zpět ke Kodetové, kde porodí dceru. Sama je však v kritickém stavu a při převozu do nemocnice umírá. Meluzin přijde za Kodetovou a navrhne jí, aby Markétino dítě adoptovali, což oba manžele opět sblíží.[5][3]

Obsazení

Ocenění

V roce 1977 získal František Vláčil za tento film na 15. festivalu českých a slovenských filmů v Bratislavě zvláštní cenu festivalového výboru „za kultivované režijní ztvárnění současné tematiky s přihlédnutím na mimořádné hodnoty výtvarné stránky díla“.[6]

Reference

  1. ↑ Dým bramborové natě: Film, který vrátil Hrušínského z pekla zpátky na výsluní. Lifee.cz [online]. 2020-06-09 [cit. 2023-12-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b KROPÁČKOVÁ, Lída. Dým bramborové natě: Rudolf Hrušínský si zkusil roli venkovského doktora ještě před kochajícím se doktorem ze známé komedie. KINOTIP2.cz [online]. 2022-09-03 [cit. 2023-12-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Dým bramborové natě - Děj filmu či seriálu | Filmová místa.cz. www.filmovamista.cz [online]. [cit. 2023-12-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ Dým bramborové natě (1976) | ČSFD.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  5. ↑ Martin Škabraha: Nevědět a dotknout se. Děti z čínské čtvrti doktora Meluzina - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ Dým bramborové natě (1976) – Filmový přehled. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“