Dębica

Dębica
Městský úřad Dębica
znak
Poloha
Souřadnice	50°3′ s. š., 21°25′ v. d.
Nadmořská výška	177–375[1] m n. m.
Stát	Polsko Polsko
Vojvodství	Podkarpatské
Okres	Dębica
Gmina	městská gmina
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Dębica
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	33,83 km²[2]
Počet obyvatel	46 568 ([2] 2015)
Hustota zalidnění	1377[2] obyv./km²
Správa
Status	město
Starosta	Paweł Wolicki
Vznik	1358
Oficiální web	www.debica.pl
Telefonní předvolba	(+48) 14
PSČ	39-200
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dębica [dɛmˈbʲiʦa] (v jidiš דעמביץ‎, Dembitz) je polské město ve stejnojmenném okrese v Podkarpatském vojvodství. Tvoří samostatnou městskou gminu.

Město leží asi 40 kilometrů západně od sídla vojvodství, města Rzeszów a asi 100 km východně od Krakova na řece Wisłoka.

Historie

Dębica je poprvé zmiňována v roce 1293 jako vesnice Dambicha, patřící šlechtickému rodu „Gryfita“.^[3] V roce 1305 byla původní ves napadena Tatary, kteří vypálili dřevěný kostel. Ten byl znovu postaven v roce 1318 a od roku 1325 byla Dębica sídlem děkanátu.

V roce 1358 král Kazimír III. udělil místnímu šlechtici Świętosławu Gryfitovi povolení založit zde město, a Dębica obdržela Magdeburské právo, společně s právem pořádat každou středu týdenní trhy.^[3] Město však formálně vzniklo 10. června 1372, kdy byl Mikołaj z Lipiny jmenován prvním fojtem. Dębica sice ležela příhodně na hlavní obchodní stezce z Krakova do Lvova, ale nově vybudované město nemohlo soupeřit se starými centry v oblasti, s městy Pilzno a Ropczyce. V roce 1446 udělil král Vladislav III. městu trhové právo, Dębica směla pořádat kromě týdenních i výroční trhy v Popeleční středu, což vedlo k rychlému rozvoji města. V roce 1554 zničil město požár. V roce 1578 zde žilo asi 700 lidí, z toho asi 20 řemeslníků. Dębica přesto zůstávala malým městem. Město nemělo hradby, které by ho chránily. Proto bylo častokrát vypleněno nebo vypáleno Tatary, Švédy a Maďary. V roce 1474 byla Dębica, společně s dalšími městy jižního Malopolska vypleněna v maďarskou Černou armádou. V roce 1502 způsobil nájezd krymských Tatarů rozsáhlé škody, v důsledku toho město bylo vylidněno. Stejně jako téměř všechna malopolská města byla Dębica kompletně zničena při švédské invazi do Polska, když Švédové a vojska Jiřího II. Rákócziho město vyplenila a vypálila (1655–1660). Po této události se počet obyvatel snížil asi na 200 lidí, a zůstalo stát asi 30 domů. Výsledkem bylo, že vedení města povolilo prvním Židům usadit se ve městě. První židovští obyvatelé přicházeli v období 1676 až 1690. Rozšířili tak počet obyvatel města, a měli pozitivní vliv na jeho ekonomiku.^[3] Během Severní války byla destrukce města natolik závažná, že se z něj téměř stala vesnice se zemědělským obyvatelstvem.

Všechny tyto události jsou také důvodem, proč je ve městě jen málo historických budov a památek. Jednou z nich je kostel sv. Hedviky, původně ze 14. století, kompletně přestavěný koncem 19. století.

Při prvním dělení Polska připadlo město Rakousku. Rakouské úřady rozhodly o tom, že jde spíše o vesnici než město a také jí dali nový název – Dembitz. Toto rozhodnutí společně s pozbytím městských práv znamenalo úpadek.^[3] V roce 1831 zde vypukla epidemie cholery s četnými oběťmi. Po výstavbě železniční trati Lvov–Vídeň v roce 1856 získalo město Dębica železniční spojení. S tím související rozvoj přinesl v roce 1914 opět získání titulu města.

V roce 1918 připadlo město Polsku. V roce 1937 se stalo sídlem okresu (powiat). V roce 1939, po vypuknutí druhé světové války, zde žilo 10 600 obyvatel. Wehrmacht obsadil město 8. září 1939. Židovské obyvatelstvo bylo v roce 1942 internováno v místním ghettu v blízkosti nádraží (zřízeno k 1. lednu 1942)^[4], odkud bylo dále deportováno do koncentračních táborů. Z asi 15 000  židovských obyvatel ghetta^[5] z města (asi 2200 lidí) a okolí, jich bylo asi 12 000 posláno do Vyhlazovacího tábora Belzec.^[5][6] Likvidace ghetta proběhla 1. března 1943. Severně od města se v trojúhelníku mezi řekami Visla a San a městy Mielec, Stalowa Wola a Sokolow Malopolski rozkládalo cvičiště Heidelager (německy SS-Truppenübungsplatz Heidelager). 23. srpna 1944 vstoupila do města Rudá armáda. Represím komunistických orgánů padlo za oběť mnoho členů odbojového hnutí.

Během války bylo asi 40 % města zničeno. Po obnově zde žije asi čtyřiapůlkrát více obyvatel než v roce 1939.

Na základě územněsprávní reformy v roce 1975 připadlo město do Tarnowského vojvodství, po jeho zrušení v roce 1998 je od roku 1999 Dębica částí Podkarpatského vojvodství.

Gmina

Městská gmina

Město Dębica je sídlem stejnojmenné městské gminy (gmina miejska).

Vesnická gmina

Vesnická gmina (gmina wiejska) Dębica má rozlohu 137,62 km². Patří do ní následujících 19 obcí se starostenstvími (sołectwo):

Hospodářství

Firma Goodyear Dunlop převzala v roce 1995 místní továrnu T. C. Debica S. A. (dříve Stomil Debica). Polská továrna je třetí největší továrnou koncernu na světě.^[7]

Město je významným centrem chemického průmyslu^[8] a výroby potravin.

Doprava

Severně od města prochází dálnice A4, jižně pak silnice 94 (droga krajowa 94), obě spojují města Krakov a Rzesow

Ve městě se sbíhají dvě železniční tratě:

• trať č. 25 Łódź Kaliska-Dębica
• trať č. 91 Kraków Główny-Medyka

Na místním nádraží došlo v noci z 27. na 28. prosince 1951 k nehodě, na jejíž následky zahynulo 11 lidí.^[9]

Významné osobnosti

• Jerzy Żuławski (1874–1915) – spisovatel a dramatik

Rodáci

• Ryszard Siwiec (1909–1968) – voják odbojové Zemské armády (Armia Krajowa), na protest proti invazi armád Varšavské smlouvy do Československa se 8. září 1968 upálil^[10]
• Krzysztof Penderecki (1933–2020) – hudební skladatel klasické hudba a oper a dirigent, od roku 2003 čestný občan
• Leszek Pisz (* 1966) – fotbalista
• Mateusz Borek (* 1973) – sportovní novinář a fotbalový komentátor
• Artur Jędrzejczyk (* 1987) – fotbalista

Partnerská města

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dębica na německé Wikipedii.

Literatura

• Irene Eber: Ich bin allein und bang. Ein jüdisches Mädchen in Polen 1939–1945. z anglického originálu, Reinhild Böhnke. Beck, Mnichov. 2007. 287 stran, 18 vyobrazení a 1 mapa. ISBN 3-406-55652-3.
  • anglická verze: The Choice – Poland, 1939–1945. 2004. Schocken Books Inc., NY. 240 S. ISBN 0-8052-4197-3

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dębica na Wikimedia Commons