Dědečkem proti své vůli
| Dědečkem proti své vůli | |
|---|---|
| Původní název | Dědečkem proti své vůli |
| Země původu |  Československo |
| Jazyk | čeština |
| Žánr | komedie |
| Scénář a režie | Vladimír Slavínský |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Oldřich Nový Raoul Schránil Ferenc Futurista František Paul Antonie Nedošinská Věra Ferbasová František Krištof Veselý Běla Tringlerová Nancy Rubensová František Kreuzmann starší |
| Kamera | Jan Stallich |
| Střih | Antonín Zelenka |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 1939 |
| Dědečkem proti své vůli na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dědečkem proti své vůli je česká filmová komedie režiséra Vladimíra Slavínského z roku 1939.
Tvůrci
- režie: Vladimír Slavínský
- námět: František Zavřel (stejnojmenná divadelní hra)
- scénář: Vladimír Slavínský
- kamera: Jan Stallich
- hudba: Roman Blahník
- výprava-architekt: Alois Mecera
- střih: Antonín Zelenka
- zvuk: František Šindelář
- vedoucí produkce: Jan Sinnreich
- text písně: Karel Melíšek
- asistent režie: Antonín Kubový
Hrají
| Oldřich Nový | továrník Richard Osten |
| Raoul Schránil | Jiří |
| Ferenc Futurista | sluha Ferdinand |
| František Paul | Kalina |
| Antonie Nedošinská | Kalinová |
| Věra Ferbasová | Tonička |
| František Krištof Veselý | Božetěch Kokoška |
| Běla Tringlerová | Kokošková |
| Nancy Rubensová | Emča Jánská |
| František Kreuzmann | Dr. Ing. Chmel |
| K.V. Černý | Brázda |
| Eliška Pleyová | Ostenova sekretářka |
| Jindra Hermanová | Richardova přítelkyně |
| Fanča Foltová | švadlenka |
| Marie Ježková | mistrová v módním závodě |
| L. Procházková | Mařenka, panská u Ostenů |
| Vladimír Pospíšil-Born | předseda správní komise |
| Václav Mlčkovský | člen správní komise |
| Jaroslav Sadílek | člen správní komise |
| Marie Geblerová | modistka |
| Miloš Šubrt | Václav, mistr ve slévárně |
| Ladislav Janeček | závodní inženýr |
| Antonín Zacpal | dělník |
| Stanislav Bláha | člen ředitelské rady |
| Sláva Grossmann | člen ředitelské rady |
| Vladimír Smíchovský | hostinský |
| Václav Menger | host v hospodě |
| Antonín Jirsa | host v hospodě |
| Rudolfína Schránilová | slečna se psem |
| Jiřina Hladíková | host na večírku |
| Josef Venclů | hudebník |
| Karel Venzara | hudebník |
| Alois Bureš | hudebník |
| Antonín Strnad |
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“