Děmid Pjanda

Děmid Pjanda
Narození16. století
Úmrtí17. století
Povoláníobjevitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Děmid Sofonovič Pjanda (rusky Демид Софонович Пянда) byl legendární ruský objevitel veletoku Lena. Děmid Sofonovič je nejpravděpodobnější jméno a otčestvo, méně častá verze uvádí Pantělej Děmidovič (rusky Пантелей Демидович)[1]. S jistotou lze pouze tvrdit, že jeho příjmení Pjanda je přezdívka, pocházející z evenského výrazu pro pestrobarevný kožich ze psích kůží. To je také jediná informace, ze které lze odhadovat jeho zjev.

Původ

S vysokou pravděpodobností pocházel Děmid Pjanda z etnika Pomorů (rusky Помо́ры), žijícího v nejsevernějších částech evropského Ruska mezi ústím Severní Dviny a Pečory. Nejpravděpodobnější odhad data narození je poslední desetiletí 16. století. Nejasnostmi je opředen i původ majetku, s jehož pomocí uskutečnil objevitelskou výpravu, která vyžadovala mimořádné lidské i materiální zajištění.

Historie výpravy za objevením Leny 1620 – 1623

Pjanda zorganizoval čtyři roky trvající expedici, během níž byly prozkoumány tisíce kilometrů v neznámých drsných krajinách a která poskytla základní informace pro další vývoj dobývání střední a východní Sibiře.

Severní obchodní cesta

Říční cesty dobývání Sibiře v 17. století

Začátkem 17. století se rozvinul obchod s kožešinami na trase mezi dnešním Turuchanskem na břehu Jeniseje a dnes opuštěnou obchodní metropolí Mangazeja na břehu řeky Taz, ústící do Obského zálivu. V této době byly kožešiny jednou z nejvýnosnějších obchodních komodit. Cenné zboží bylo z Obského zálivu dopravováno do evropských ruských obchodních center říční cestou v zaškrcení Jamalského poloostrova přes řeku Juribej a následnou plavbou podél mořského pobřeží do ústí řek Severní Dvina a Pečora.

V této době podnikali Holanďané pokusy o objevení severní mořské cesty do Číny a bylo otázkou času, kdy se v ústí Obu objeví i lodě anglické. Hrozilo narušení ruského monopolu na obchod s kožešinami ze Sibiře. Na popud úředníků z Tobolsku vydal car Michail I. Fjodorovič zákaz používání Severní obchodní cesty pod trestem smrti. Následkem bylo objevení a vybudování říční cesty přes pravý přítok Obu, řeku Kel a řekou Ket, levým přítokem Jeniseje. V těchto místech bylo v roce 1619 založeno město Jenisejsk. Ten se stal novou obchodní centrálou na Sibiři a města Turuchansk a Mangazeja byla předurčena k opuštění.

Období příprav

Na jaře roku 1619 se vypravil Děmid Pjanda po proudu Jeniseje do Turuchansku a proti proudu řeky Turuchan do města Mangazeja, kde byla v té době největší koncentrace znalců Severní obchodní cesty. Zde si vybral 40 členů pro výpravu, jejímž cílem bylo objevení nových území, ale především obchodních kontaktů s nově objevenými národy. Jednou z informací od místních Evenků bylo sdělení o velké řece daleko na východě, po níž se plaví veliké lodě se zvony a děly. Výprava byla proto organizována s obavami možného setkání s dobře ozbrojenými národy.

1620

Cestu na východ nabízely dva velké pravostranné přítoky Jeniseje. Dolní Tunguzka ústící naproti osadě Turuchansk a Horní Tunguzka, ústící naproti osadě Jenisejsk. Lodě pro výpravu byly vyrobeny během zimy v Turuchansku a tak se hned po odchodu ledů na  Dolní Tunguzce výprava vydala proti proudu této řeky. Kromě tří částí s většími prahy probíhala plavba bez nástrah přírodního původu. Několikrát však pokračování cesty bylo možné jen po použití střelných zbraní. V místech, kde Dolní Tunguzka mění svůj tok na severozápad na severní, to znamená cesta proti toku se mění z jihovýchodního na jižní směr, zastihlo výpravu zamrzání řeky. Zimoviště je ještě v 18. století používáno pod názvem Nižnyj Pjandin.

1621–1622

Dolní Tunguzka

Začátkem léta 1621 se výprava vydala na dvouletou plavbu pomalu tekoucí a neustále meandrující řekou s celkovým jižním směrem. Koncem léta 1622 se Pjandova expedice ocitla v horním toku Dolní Tunguzky, tedy v místech, kde bylo třeba hledat rozvodí s jinou řekou. Tehdy byl objeven přímo tok samotné Leny. Dnes je toto místo nazýváno Čečujský průsmyk a nalézá se proti přítoku Leny Kirenga. Třebaže byl ještě čas převléct lodě do nového povodí, zazimovala Pjandova výprava ještě na toku Tunguzky. Pravděpodobně hlavním důvodem byla obava z ozbrojených lodí na nově objevené řece. Informace turuchanských Evenků o veliké řece na východě byla pravděpodobně časem a vzdáleností zkomolená pověst o čínských lodích na ještě vzdálenější řece Amur.

1623

Spolu s posledními ledovými krami se Pjandova výprava vydala po toku Leny koncem května 1623. Na své cestě se Pjandovi lidé nesetkávali s žádnými obyvateli, vládnoucími střelnými zbraněmi. K návratu proti proudu se odhodlali až v místech současné jakutské metropole Jakutsk. Zde se setkali bez vážných konfliktů s novým národem, s Jakuty. Na své cestě proti proudu minuli místo, kde plavbu na nové řece začali a pluli až do míst, kde malá hloubka řeky již neumožňovala bezproblémovou plavbu. Tam oddíl opustil Lenu i lodě a vydal se po stepích, obývanými dalším novým národem, Burjaty. Přátelské (bratrské) chování tohoto národa dalo později popud k pojmenování místa na břehu další veliké řeky, ke které oddíl doputoval. Tím místem byl Bratsk. Řeku nazývali Burjati Angara. Jelikož tato řeka zamrzá až v polovině prosince, měli Pjandovi muži ještě čas postavit lehké lodě na plavbu po proudu a plout po prudkém veletoku rychle na sever. Když je zastavily první ledové zátarasy, setkali se s výpravou z Jenisejsku. Tím bylo zjištěno, že Angara a Horní Tunguzka jsou jedna stejná řeka. Zbytek cesty putovali po ledu nebo podél břehu Angary na saních. Do Jenisejska se dostali na konci roku 1623.

Význam

Během Pjandovy výpravy bylo prozkoumáno 8 000 km většinou vodních cest. Z toho 2300 km připadá na Dolní Tunguzku, na jejímž toku dodnes jsou jen nevelká sídla s běžnou vzájemnou vzdáleností 100 km. Byla objevena Lena a prozkoumána v délce přibližně 2 400 km. Pjandova výprava byla první, která se plavila po proudu Angary na většině jejího toku a dokázala, že je identická s Horní Tunguzkou. Na základě informací z Pjandova slavného putování se začaly organizovat další výpravy proti proudu Angary do povodí Leny a dále na východ až k Aljašce. Prokazatelná stopa po Děmidu Sofonoviči Pjandovi se ztrácí po jeho slavném návratu do Jenisejsku.

Pjandova výprava měla obchodní charakter. Cílem byl obchod s místními obyvateli, založený na směně kožešin za výrobky řemeslného charakteru. Dalším cílem bylo vybudování obchodních kontaktů a tak se po výpravě z logických důvodů nezachovaly nijaké mapy, ani zprávy. Fakta o Děmidu Pjandovi sebral až o sto let později člen Velké severní expedice, historik Gerhard Friedrich Müller.

Reference

  1. Открытие русскими Средней и Восточной Сибири. www.randewy.ru [online]. [cit. 2022-01-03]. Dostupné online. 

Literatura

  • Velká sovětská encyklopedie, heslo Освоение Сибири
  • Никитин Н. И. Сибирская эпопея XVII века. Начало освоения Сибири русскими людьми.
  • Владимир Вольфович Богуславский: Славянская энциклопедия: XVII век: в 2-х томах

Média použitá na této stránce

Nizhnyaya Tunguska.png
(c) СафроновАВ na projektu Wikipedie v jazyce ruština, CC BY-SA 3.0
Схема бассейна реки Нижняя Тунгуска