Děpold Černín z Chudenic

Děpold hrabě Černín z Chudenic
Erb Černínů z Chudenic
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 18. ledna 1887 – 6. listopadu 1893
Panovník	František Josef I.
Poslanec českého zemského sněmu
Ve funkci: 1883 – 1892
Panovník	František Josef I.
Ve funkci: 1870 – 1872
Panovník	František Josef I.
Narození	1. května 1836 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	6. listopadu 1893 (ve věku 57 let) Dymokury Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	hrobka Černínů
Titul	hrabě
Choť	(1870) Anna Marie Westphalenová z Fürstenbergu (1850–1924)
Rodiče	Otakar Czernin z Chudenic starší (1809–1886) a Rosina z Colloredo-Wallsee (1815–1874)
Děti	Děpold Josef Černín z Chudenic Otakar Černín z Chudenic Otto Rudolf Černín Pavel Černín z Chudenic Marie Černínová z Chudenic Pavel Bedřich Černín z Chudenic
Příbuzní	Evžen Czernin z Chudenic a Josef Černín z Chudenic (sourozenci) Rudolf Děpold Czernin, Humprecht Czernin, Jan Děpold Czernin a Anna Marie Černínová z Chudenic (vnoučata)
Profese	politik
Ocenění	Řád železné koruny (1866)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Děpold hrabě Černín z Chudenic (uváděn též jako Děpolt, německy Theobald Graf Czernin von und zu Chudenicz; 1. května 1836 Praha – 6. listopadu 1893 Dymokury) byl český šlechtic, politik, důstojník a velkostatkář z rodu Černínů z Chudenic. Od mládí sloužil v rakouské armádě a jako důstojník jezdectva bojoval v několika válkách. Později se v různých sférách veřejného života zapojil do dění v Čechách, byl dlouholetým poslancem českého zemského sněmu (1870–1872 a 1883–1892), v roce 1887 byl jmenován členem Panské sněmovny. Byl majitelem velkostatků ve středních Čechách (Dymokury, Vinoř). Z jeho potomstva vynikl syn Otakar (1872–1932), který se uplatnil jako diplomat a za první světové války byl rakousko-uherským ministrem zahraničí (1916–1918).

Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Černínů z Chudenic, patřil k tzv. vinořské linii.^[1] Narodil se v Praze jako nejstarší ze tří synů Otakara Černína (1809–1886) a jeho manželky Rosiny, rozené hraběnky Colloredo-Waldsee (1815–1874).^[2][3] Děpold studoval soukromě a v roce 1854 jako dobrovolník vstoupil do armády, ještě téhož roku byl povýšen na poručíka u 10. hulánského pluku.^[4] Od roku 1856 byl nadporučíkem u 7. pluku dragounů^[5] a v roce 1858 byl povýšen na rytmistra u 8. kyrysnického pluku.^[6] Bojoval ve válce se Sardinií (1859) a později v prusko-rakouské válce (1866), za účast v těchto konfliktech byl dvakrát vyznamenán. V roce 1866 dosáhl hodnosti majora a nadále byl štábním důstojníkem 8. kyrysnického pluku příslušného do Győru.^[7] V roce 1869 z armády odešel, poté se věnoval politice a správě rodového majetku.

V letech 1870–1872 byl poslancem českého zemského sněmu, kam byl zvolen za velkostatkářskou kurii.^[8][9] Znovu byl českým poslancem ve dvou volebních obdobích v letech 1883–1892.^[10][11] Jako jeden z pěti volených ředitelů Hypoteční banky na svůj poslanecký mandát rezignoval v září 1892.^[12] V roce 1887 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.^[13] Mimo jiné byl členem obecního výboru v Radonicích^[14] v sousedství velkostatku Vinoř a členem obecního výboru v Městci Králové nedaleko Dymokur. S titulem dvorního komisaře měl na starost také hospodářské záležitosti Tereziánského ústavu šlechtičen na Pražském hradě.^[15]

Za účast ve válkách byl nositelem Vojenského záslužného kříže (1859)^[16] a Řádu železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1866). V roce 1867 byl jmenován c. k. komořím^[17] a v roce 1891 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[18]

Zemřel v roce 1893 ve věku 57 let na zámku Dymokury,^[19] pohřben byl v rodové hrobce ve Vinoři.

Po rodičích zdědil dva velkostatky ve středních Čechách. Po úmrtí matky převzal v roce 1874 velkostatek Dymokury na Nymbursku. V dědickém řízení byla hodnota velkostatku vyčíslena na více než dva milióny zlatých, patřilo k němu 6 811 hektarů půdy, dva hospodářské dvory, pivovar a cukrovar.^[20] Hned po převzetí Dymokur přistoupil k rozšíření zámeckého parku.^[21] V roce 1886 zdědil po otci velkostatek Vinoř poblíž Prahy v hodnotě téměř jeden milión zlatých. K Vinoři patřilo 1 350 hektarů půdy, hospodářský dvůr a cihelna.^[22][23] Rodovými sídly byly zámky Vinoř^[24] a Dymokury^[25], v Praze rodina sídlila v pronajatém apartmánu v paláci Thurn-Taxisů v Letenské ulici č.p. 5.^[26]

V roce 1870 se v Praze oženil s hraběnkou Annou Marií Westphalenovou z Fürstenbergu (1850–1924), dcerou hraběte Otty Westphalena z Fürstenbergu (1807–1856).^[27] Přátelské a příbuzenské vazby na rodinu Westphalenů byly staršího data, protože Děpoldova mladší sestra Rosina (1837–1904) byla od roku 1863 manželkou hraběte Friedricha Westphalena z Fürstenbergu (1830–1900), majitele velkostatku Chlumec a poslance českého zemského sněmu.^[28][29] Anna Marie byla dámou Řádu hvězdového kříže a jako vdova později sídlila na zámku Hlušice,^[30] který rodina koupila v roce 1899 od dědiců Martina Wagnera. Z jejich manželství se narodilo sedm dětí.^[31][32]

• 1. Děpold (Theobald) Josef (1871–1931), majitel velkostatků Dymokury a Hlušice, c. k. komoří, doživotní člen rakouské Panské sněmovny,^[33] ∞ 1903 Marie Anna hraběnka Kinská z Vchynic a Tetova (1885–1952), dáma Řádu hvězdového kříže^[34]
• 2. Otakar (1872–1932), majitel velkostatku Vinoř, diplomat, rakousko-uherský ministr zahraničí 1916–1918,^[35] c. k. tajný rada, komoří, doživotní člen rakouské Panské sněmovny, ∞ 1897 Marie Klotylda hraběnka Kinská z Vchynic a Tetova (1878–1945), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže
• 3. Marie Rosina (1874–1918)
• 4. Otto Rudolf (1875–1962), diplomat, rakousko-uherský vyslanec v Bulharsku 1917–1918,^[36] I. ∞ 1903 Lady Lucy Katherine Beckett (1884–1979), rozvod 1914, II. ∞ 1939 Marialisa Pfeiffer, ovdovělá Mérey (1899–1983)
• 5. Bedřich (1877–1907), c. k. komoří, nadporučík
• 6. Pavel Bedřich (1879–1938), c. k. komoří, rytmistr, okresní komisař v Hodoníně, místodržitelský rada v Dolním Rakousku^[37] ∞ 1901 Gabriela hraběnka Orsini-Rosenberg (1879–1951), dáma Řádu hvězdového kříže^[38]
• 7. Josef Děpold (1888–1907)

Děpoldův mladší bratr Josef (1842–1923) sloužil v armádě a později byl také poslancem českého zemského sněmu. Nejmladší bratr Eugen (1851–1907) vystudoval práva a byl dlouholetým poslancem rakouské říšské rady.^[39]

Děpoldovým švagrem byl hrabě Wilhelm Wolkenstein-Trostburg (1836–1915), majitel statků v západních Čechách, poslanec českého zemského sněmu a říšské rady.^[40]

• JUŘÍK, Pavel: Czerninové; Praha, 2021; 160 s. ISBN 978-80-242-7274-0
• POUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2024; Praha, 2023; s. 100–125 (kapitola Czernin z Chudenic) ISBN 978-80-85955-53-8

• Děpold Černín na webu rakouského parlamentu
• Rodokmen vinořské linie Černínů z Chudenic