Děpolt III.
| Děpolt III. | |
|---|---|
| Narození | 12. století |
| Úmrtí | 1223 |
| Povolání | markrabě |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Choť | Adéla Zbyslava Slezská |
| Děti | Ota Magdeburský Soběslav Boleslav Děpolt IV. Bořivoj Přemysl Děpoltic |
| Rodiče | Děpolt II. |
| Rod | Děpoltici |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Děpolt III. (1170–1180? – 1223) z rodu Děpolticů (Přemyslovců) zdědil východočeský úděl po otci. Děpolt byl ženatý s Adélou, dcerou slezského knížete Boleslava Vysokého, se kterou měl pět synů. Její bratr Jindřich I. Bradatý společně s Děpoltem III. udržoval styky s míšeňskými Wettiny a Štaufy. Český král Přemysl Otakar I. se rozváděl s Adlétou z rodu Wettinů, když opustil stranu Filipa Švábského (Štaufského) v jeho zápase o německý trůn. Roku 1202 Děpolta zřejmě vyhnal ze země.
Život
Narodil se někdy mezi roky 1170–1180, o jeho dětství a mládí není nic známo. Po smrti svého otce se v roce 1190 stal hlavou rodu a se svým bratrem Soběslavem spravoval rodové državy. Spolu se svým švagrem, opolským knížetem Jindřichem I. Bradatým, udržoval dobré vztahy s míšeňskými Wettiny a Štaufy. Proto ho dal král Přemysl Otakar I. vyhnat ze země, když se rozváděl se svou první ženou.[1]
V dubnu 1203 Filip Švábský na žádost Wettina Dětricha udělil Čechy v léno Děpoltovi, jednalo se ale jen o formalitu. Roku 1204 Přemysl Otakar I. dal opět přednost Filipu Švábskému a Děpolt s rodinou se mohl vrátit.
Propůjčení Plzeňska bratřím Děpoltovi a Soběslavovi se objevilo na listině z roku 1213 – u listiny se zachoval na pečeti znak připisovaný Děpolticům. Děpolt jinak s Přemyslem příliš nevycházel, byl naopak příznivcem jeho prvorozence Vratislava. V roce 1216, když bylo uznáno nástupnictví Václava I., Děpolt obsadil neznámý královský hrad a raboval královský a biskupský majetek.
Po smrti moravského markraběte Vladislava Jindřicha v roce 1222 polské prameny jako dalšího markraběte uvádějí právě Děpolta. Chronica Polonorum byla ale zřejmě sepsána v Lubušském klášteře, který byl Děpolticům díky jejich darům nakloněn. Někteří z Děpolticů jsou v tomto klášteře i pohřbeni.
Děpolt III. ve skutečnosti moc spíše ztrácel. Nedlouho poté, co je v polských pramenech uváděn jako markrabě, přišel Děpolt o Plzeňsko. Podle Dalimila zemřel někdy v roce 1223 při obraně Kouřimi.
Děpoltova rodina se uchýlila na dvůr Jindřicha I. Bradatého a svůj vliv už jeho potomci nezískali: Ota Magdeburský (1191–1226), probošt v Magdeburku, se snažil naklonit si císaře Fridricha II. Děpolt IV. Bořivoj získal roku 1234 hrad Śrem, ale zemřel při jeho obraně o rok později. Soběslav, správce hradu Lubuš, zemřel před rokem 1247. Boleslav zemřel ve slezském vojsku v bitvě u Lehnice 9. dubna 1241.
Potomci
Děpolt III. měl jedinou manželku, Adélu Zbyslavu Slezskou, která mu porodila pět synů:
- Ota Magdeburský (okolo 1191 – 1226)
- Děpolt IV. Bořivoj (před 1200 – 1235)
- Soběslav (před 1200 – před 1247)
- Boleslav ( okolo 1200 – 9. dubna 1241)
- Přemysl (asi po 1200/1205 – asi mezi 1225–1230)
Odkazy
Reference
- ↑ Děpolt III. – Přemyslovec, který začal malou domácí válku s králem Přemyslem Otakarem I. - Seznam Médium. medium.seznam.cz [online]. 2024-01-30 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online.
Literatura
- NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s.
- NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha: Jan Laichter, 1928. 1085 s.
- ŠOLLE, Miloš. Po stopách přemyslovských Děpolticů : příspěvek ke genezi města Kouřimě. Praha: Vyšehrad, 2000. 134 s. ISBN 80-7021-343-4.
- VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197–1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 179.
- ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1990. 361 s. ISBN 80-205-0099-5.
