Dětská kresba

Dětská kresba je považována za jednu z nejpřirozenějších a nejčastějších aktivit u dětí. Ty pomoci kresby vyjadřují svůj názor a vztah ke světu. V anglickém jazyce je dětské umění pojmenováno jako „Child art“, „Fine art“ nebo „Art for children“.[1]


Význam dětské kresby

Kreslení je pro dítě hrou, která za sebou zanechá hmotný důkaz aktivity. Dítě pomocí kresby napodobuje a vyjadřuje svět, který vidí vlastníma očima. Dítě tak neverbálně komunikuje (zejména v předškolním věku) a vyjadřuje své vlastní já.[2]

Funkce dětské kresby

Jedna z nejdůležitějších funkcí kresby je rozvoj zábavy, relaxace, spolupráce i aktivity. Dětský výtvarný projev obsahuje a rozvíjí flexibilní a kreativní myšlení, které slouží ke komunikaci mezi jedinci všech kulturu. Děti si pomocí dětské kresby rozšiřují své pozorovací schopnosti i své vnímání. Dětská kresba a další výtvarné aktivity formulují správné návyky a dospělým napomáhají pochopit dětskou ontogenezi.[3]

Dětská kresba v pedagogické diagnostice

Dětský výtvarný projev slouží k diagnostice dětské kresby, ve které jde rozpoznat vývojové období každého dítěte, a také se v ní mohou poznat fyzické či psychické problémy. Diagnostika grafických projevů patří mezi základní metody zkoumání v dětské klinické psychologii. Diagnostika dětské kresby je součástí práce učitelů i učitelek mateřských škol, které pozorují komplexní osobnost dítěte.[4]

Stádii dětské kresby se zabývá i zabývalo mnoho českých i zahraničních autorů. Například M.Vágnerová, J.Uždil[2], R.Davido, H. Read[5], Piaget

Stádia dětské kresby

Stádia dětské kresby dle M.Vágnerové

Vývoj kresby prochází několika fázemi:[6]

1. Presymbolická, seznomotorická fáze

Čáry přímo související s "já" dítěte

První fáze začíná tzv. čmáráním, dítě si uvědomuje potěšení z toho, že dokáže pomocí tužky nebo pastelky zanechat barevnou stopu na čistém papíře. Samotný prožitek a tvorba kresby zajímá dítě nejvíce, výsledek už tolik ne. Děti se svými kresbami dále nezabývají.

2. Přechod na symbolickou fázi

Dítě postupně zjišťuje, že jeho čmáranice mohou být prostředkem vyjádření reality.

3. Symbolická fáze

Hlavonožec

Dítě dokáže nakreslit konkrétní symbol. Podobnost kresby k realitě je závislá na rozvoji a spolupráci celého celku dovedností a schopností (například jemné a hrubé motoriky, senzomotorické koordinace nebo poznávacími procesy).  

Stádia dětské kresby dle R. Davido[7]

1. Období skvrn (do 1 roku)

Kdyby rodiče nechali své děti „malovat“, pravděpodobně by dítě kreslilo jakési skvrny.

2. Stadium čmáranic (kolem 1 roku věku)

Čáry přímo souvisí s „já“ dítěte.

3. Stadium čárání

Fáze je spojena s rozvojem intelektu dítěte – dítě se snaží napodobit písmo dospělých a držet lépe tužku.

4. Stadium „hlavonožců“, univerzálních postav (kolem 3. roku)

Dítě začíná svým obrazům dávat určitý obsah. Postava je znázorněna kolečky představujícími trup a čtyřmi čárkami (končetiny). Dítě nejprve maluje postavu jako rozkouskovaný obraz, postupem času si začíná uvědomovat vlastní tělesné schéma. Dítě maluje transparentně, tedy dítě kreslí své obrázky s vnitřními částmi objektu, ačkoli by objekt měl být namalován pouze z vnějšku (př. nohy nakreslené tak, že jdou vidět přes šaty, kalhoty…). Většinou u tohoto stádia chybí perspektiva kresby.

5. Vizuální realismus (mezi 7. až 12. rokem)

V tomto stádiu se dítě snaží kreslit hlavně to, co vidí. Začíná se objevovat profil.

6. Stadium zobrazení v prostoru

Dětské kresby jsou v tomto období propracovanější.

Odkazy

Reference

  1. ↑ BRESLER, Liora. “Child Art,” “Fine Art,” and “Art for Children”: The Shaping of School Practice and Implications for Change. Arts Education Policy Review. 1998-09, roč. 100, čís. 1, s. 3–10. Dostupné online [cit. 2020-01-12]. ISSN 1063-2913. DOI 10.1080/10632919809599444. 
  2. ↑ a b UŽDIL, JAROMÍR, 1915-. Čáry, klikyháky, paňáci a auta : výtvarný projev a psychický život dítěte. [s.l.]: Portál Dostupné online. ISBN 80-7178-599-7, ISBN 978-80-7178-599-6. OCLC 51192393 
  3. ↑ ŠUPŠÁKOVÁ, Božena. Detský výtvarný prejav – prostriedok poznávania a komunikácie. Pedagogická orientace. 2000, roč. 10, čís. 4, s. 69–75. Dostupné online. 
  4. ↑ ŠVANCARA, Josef; ŠVANCAROVÁ, LF.A. Znaky organicity v dětské kresbě. Sborník Prací Filozofické Fakulty Brněnské Univerzity [online]. 1964. Dostupné online. 
  5. ↑ READ, Herbert Edward. Výchova uměním. 1. vyd. Praha: Odeon, 1967. 421 s. 
  6. ↑ VÁGNEROVÁ, MARIE, 1956-. Vývojová psychologie I. : dětství a dospívání. [s.l.]: Karolinum Dostupné online. ISBN 80-246-0956-8, ISBN 978-80-246-0956-0. OCLC 85151570 
  7. ↑ DAVIDO, ROSELINE D. Kresba jako nástroj poznání dítěte. [s.l.]: Portál Dostupné online. ISBN 978-80-7367-415-1, ISBN 80-7367-415-7. OCLC 237196201 

Literatura

  • Davido, R. (2001). Kresba jako nástroj poznání dítěte: Dětská kresba z pohledu psychologie. Praha: Portál.
  • Liora Bresler (1998) “Child Art,” “Fine Art,” and “Art for Children”: The Shaping of School Practice and Implications for Change, Arts Education Policy Review, 100:1, 3-10, DOI: 10.1080/10632919809599444
  • Read, H. (1967). Výchova uměním. Praha: Odeon.
  • Šupšáková, B. (2000). Detský výtvarný prejav - prostriedok poznávania a komunikácie [Online]. Pedagogická Orientace, 2000(4), 69-75. Retrieved from Detský výtvarný prejav - prostriedok poznávania a komunikácie
  • Švancara, J., & Švancarová, L. Znaky organicity v dětské kresbě [Online]. Sborník Prací Filozofické Fakulty Brněnské Univerzity, 13(B11), [47]-54. Retrieved from Znaky organicity v dětské kresbě (ve formátu *.pdf)
  • Uždil, J. (1974). Čáry, klikyháky, paňáci a auta : Výtvarný projev a psychický život dítěte. Praha: SPN - Státní pedagogické nakladatelství.
  • Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie: Dětství a dospívání (druhé akt.). Praha: Karolinum.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce