Dětská obrna

dětská obrna
Muž, který prodělal dětskou obrnu
Muž, který prodělal dětskou obrnu
Minimální inkubační doba5 d
Maximální inkubační doba35 d
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dětská obrna, též dětská přenosná obrna nebo poliomyelitida (lat. poliomyelitis) je virové infekční onemocnění člověka. Původcem je Poliovirus z čeledi Picornaviridae. Přibližně 90 až 95 % infekcí nezpůsobuje žádné symptomy. To ovšem také znamená, že z těchto nakažených se stávají nevědomky přenašeči. Dalších 5 až 10 % lidí má méně závažné symptomy, jako jsou horečka, bolest hlavy, průjem, strnulost krku a bolesti v horních a dolních končetinách. Tito lidé se většinou navrátí do původního stavu během jednoho až dvou týdnů. U asi 0,5 % případů se objeví svalová slabost ústící v neschopnost pohybu. K tomu může dojít během několika hodin až několika dní. Tato ochablost nejčastěji zahrnuje dolní končetiny, ale může řidčeji také zahrnovat svaly hlavy, krku a bránice. Část pacientů se plně zotaví. Z těch se svalovou slabostí okolo 2 až 5 % dětí a 15 až 30 % dospělých umírá. Léta po zotavení se může vyskytnout post-polio syndrom, při němž dochází k postupnému rozvoji svalové ochablosti podobné té, kterou osoba prodělala během iniciální infekce.

Po infikování neexistuje žádná specifická léčba, žádný lék. Jediným přenašečem dětské obrny je člověk a onemocnění je tak možné vymýtit. Vakcína proti obrně byla vynalezena v 50. letech 20. století a v drtivé většině zemí byla nemoc vymýcena. K roku 2020 se divoký virus šířil mezi lidmi pouze v Afghánistánu (53 případů) a Pákistánu (80),[1] což je významný pokles oproti roku 1988, kdy bylo na celém světě 350 000 případů šíření divokého viru.[2]

Přenos nemoci

Polioviry jsou šířeny jídlem nebo vodou obsahující lidské fekálie a méně častěji z infikovaných slin. Infikovaní mohou šířit nemoc, aniž by se u nich projevily symptomy během 6 týdnů. Tato nemoc může být diagnostikována nálezy virů ve fekáliích nebo stanovením protilátek v krvi. Virus se zachytí a začne šířit na sliznicích nosu, v ústech, krku a střevech pacienta. Inkubační doba je 1 až 2 týdny s rozpětím 3 až 35 dnů.

Formy onemocnění

Dětská obrna může mít mírnou formu – mezi příznaky onemocnění pak patří zvýšená teplota, nevolnost, bolest hlavy a břicha, někdy i ztuhlost zad a nohou. V těchto případech se pacient vyléčí bez trvalých následků. Obtíže se objevují  zhruba 7–14 dní po nakažení.

Pokud ovšem viry zasáhnou centrální nervový systém, mohou způsobit těžší formu nemoci. V konečném důsledku tak může vzniknout paralytická dětská obrna s následným ochrnutím nejčastěji dolních končetin a trvalými následky po zbytek života. Při napadení mozkového kmene dochází k selhání životně důležitých orgánů. Smrtící kombinací je také postižení dýchacích a polykacích svalů.

Očkování v Československu a České republice

Proti obávané chorobě se v Československu od roku 1960 očkovalo živou oslabenou vakcínou podávanou ústy (Sabinova vakcína). Vývoj vakcíny vedl v padesátých letech tým lékařů nemocnice Na Bulovce pod vedením Ervína Adama.[3] Dle doporučení Světové zdravotnické organizace se v ČR od roku 2007 používá inaktivovaná očkovací látka, a to v rámci hexavakcíny (kombinovaná vakcína proti záškrtu, tetanu, černému kašli, hepatitidě B, hemofilové nákaze a poliomyelitidě) nebo monovakcíny v celkem pěti dávkách. Důvodem přechodu k tomuto typu očkovací látky byl fakt, že při jejím použití nedochází k vylučování vakcinačního viru stolicí ani k mutacím viru v populaci a nehrozí vznik postvakcinační poliomyelitidy.[4]

Vymýcení

Známky onemocnění se dochovaly na 6000 let starých mumiích.[5] Jediným přenašečem dětské obrny je člověk a onemocnění je tak možné vymýtit. Vakcína proti obrně byla vynalezena v 50. letech a bezprostředně poté se frekvence výskytu obrny v mnoha industrializovaných zemích výrazně snížila. Československo se v roce 1960 stalo první zemí na světě, kde byla obrna vymýcena na národní úrovni. Nicméně v roce 2007 bylo v České republice stále ještě asi 10 000 lidí, kteří si nesli následky ze svého onemocnění.

Úsilí o globální vymýcení se datuje od roku 1988 a je do něho zapojena řada mezinárodních organizací jako Světová zdravotnická organizace a UNICEF. V roce 1988 byla dětská obrna endemická ve 125 zemích a bylo zaznamenáno 350 tisíc nových případů.[6] V Evropě byla obrna vymýcena v roce 2002. V roce 2016 zůstávaly endemické tři státy – Afghánistán, Pákistán a Nigérie – a bylo zaznamenáno 37 nových případů nemoci. Úplné vymýcení je plánováno na rok 2020.[6] V roce 2020 byla nemoc vymýcena v Nigérii,[7] a v tomto roce se divoký virus šířil mezi lidmi pouze v Afghánistánu (53 případů) a Pákistánu (80 případů).[2]

Reference

  1. ↑ extranet.who.int [online]. [cit. 2020-12-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b extranet.who.int [online]. [cit. 2020-12-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ JIRKŮ, Irena. Nevím, proč zrovna já přežil. Vesmír. 1. 2023, roč. 102 (153), čís. 1, s. 16–19. Dostupné online. ISSN 0042-4544. 
  4. ↑ Archivovaná kopie. medicabaze.cz [online]. [cit. 2010-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  5. ↑ https://emedicine.medscape.com/article/1259213-overview - Medscape - Poliomyelitis
  6. ↑ a b Poliomyelitis. Report by the Secretariat [online]. Světová zdravotnická organizace, 2017-04-27 [cit. 2017-05-12]. S. 1. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ SCHERBEL-BALL, Naomi. Africa to be declared free of polio. BBC News. 2020-08-25. Dostupné online [cit. 2020-08-25]. (anglicky) 

Externí odkazy

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.

Média použitá na této stránce

Star of life2.svg
Star of life, blue version. Represents the Rod of Asclepius, with a snake around it, on a 6-branch star shaped as the cross of 3 thick 3:1 rectangles.
Design:
The logo is basically unicolor, most often a slate or medium blue, but this design uses a slightly lighter shade of blue for the outer outline of the cross, and the outlines of the rod and of the snake. The background is transparent (but the star includes a small inner plain white outline). This makes this image usable and visible on any background, including blue. The light shade of color for the outlines makes the form more visible at smaller resolutions, so that the image can easily be used as an icon.

This SVG file was manually created to specify alignments, to use only integers at the core 192x192 size, to get smooth curves on connection points (without any angle), to make a perfect logo centered in a exact square, to use a more precise geometry for the star and to use slate blue color with slightly lighter outlines on the cross, the rod and snake.

Finally, the SVG file is clean and contains no unnecessary XML elements or attributes, CSS styles or transforms that are usually added silently by common SVG editors (like Sodipodi or Inkscape) and that just pollute the final document, so it just needs the core SVG elements for the rendering. This is why its file size is so small.
Polio lores134.jpg
Muž po mozkové obrně