Dřín hlavatý

Jak číst taxoboxDřín hlavatý
Květenství dřínu hlavatého
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řáddřínotvaré (Cornales)
Čeleďdřínovité (Cornaceae)
Roddřín (Cornus)
Binomické jméno
Cornus capitata
Wall., 1820
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dřín hlavatý (Cornus capitata) stálezelená dřevina pocházející z Asie. Plody jsou jedlé a v teplejších oblastech je využíván jako okrasná dřevina.

Charakteristika

Dřín hlavatý je stálezelený keř nebo strom obvykle 3 až 15 metrů vysoký. Kůra je hnědá až černošedá, mladé větévky jsou šedozelené, starší šedohnědé. Listy jsou oboustranně šedavě zelené, kožovité, úzce oválné až kopinaté, 5 až 12 cm dlouhé a 2 až 4 cm široké, špičaté a s klínovitou bází. Čepel listů je na spodní straně hustě chlupatá přitisklými chlupy. Žilnatina je velmi řídká, na každé straně listu jsou jen 3 nebo 4 žilky. Květy jsou uspořádány v kulovitém staženém vrcholíku, podepřeném 4 velkými až 6 cm dlouhými bílými nebo narůžovělými listeny. Plodem jsou peckovice srůstající do kulovitého fialovočerveného plodenství.[2][3]

Přirozený areál rozšíření dřínu hlavatého je v jižní Číně, Indii, Nepálu, Barmě a Bhútánu. Roste ve stálezelených a smíšených lesích v nadmořské výšce 1000 až 3200 m.[2]

Využití

Nápadné červené a sladké plody (přesněji plodenství) jsou za zralosti jedlé. Obdobná jedlá plodenství má i dřín japonský. Kůra je využívána v medicíně, z větví a listů je získáván tanin.[2] V našich podmínkách není mrazuvzdorný a ve sbírkách našich botanických zahrad není uváděn.[4]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-24]
  2. a b c Flora of China: Cornus capitata [online]. Dostupné online. 
  3. Dendrologie online: Cornus capitata [online]. Dostupné online. 
  4. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce