Dřín lékařský

Jak číst taxoboxDřín lékařský
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí dřín lékařský
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řáddřínotvaré (Cornales)
Čeleďdřínovité (Cornaceae)
Roddřín (Cornus)
Binomické jméno
Cornus officinalis
Siebold & Zucc., 1839
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dřín lékařský (Cornus officinalis) je opadavý keř podobný našemu domácímu dřínu obecnému. Je využíván v čínské medicíně a vzácně pěstován i v ČR.

Popis

Dřín lékařský je opadavý keř nebo strom dorůstající výšky 4 až 10 metrů. Kůra je šedohnědá, ve stáří šupinovitě odlupčivá. Listy jsou vstřícné, 5 až 12 cm dlouhé, na líci zelené, na rubu světlejší a řídce pýřité krátkými přitisklými chlupy. Čepel listů je vejčitá až eliptická, se 6 až 7 páry postranních žilek. V paždí žilek jsou nápadné chomáčky dlouhých žlutavých chlupů. Na podzim se listy zbarvují do červenohnědých odstínů. Květy jsou drobné, žluté, vyrůstají v paždí listů ve vrcholičnatém květenství připomínajícím okolík a podepřeném listeny. V našich podmínkách kvete v březnu až dubnu, asi o 1 až 2 týdny dříve než náš domácí dřín obecný a před rozpukem listů. Plodem je podlouhlá červená až 2 cm dlouhá peckovice.[1][2]

Druh je přirozeně rozšířen v Číně, Japonsku a Koreji. Roste v lesích, na lesních okrajích a horských svazích v nadmořské výšce 400 až 2100 m.[1]

Od našeho dřínu obecného lze dřín lékařský odlišit podle nápadných chomáčků žlutavých chlupů v paždí listových žilek, v předjaří pak podle dlouhých květních stopek, které jsou asi 2x delší než podpůrné listeny.[2]

Obsahové látky

Plody obsahují různé organické kyseliny (jablečnou, vinnou, gallovou aj.), iridoidy (loganin, morronisid, verbenalin), dále hořčinu kornin, tanin a pryskyřici. Uváděn je i quinolglykosid.[3]

Využití

Plody jsou předepisovány v čínské medicíně jako tonikum při závratích, hučení v uších, impotenci, předčasném výronu semene, pomočování, chorobném pocení a ochablosti v bedrech a kolenou.[1][3] V Číně, Japonsku i Koreji je k lékařských účelům i pěstován.[3]

V České republice je velmi zřídka pěstován jako sbírková dřevina, uváděn je např. z japonské zahrady v Pražské botanické zahradě v Tróji.[4] Existují i okrasné kultivary, z nichž asi nejrozšířenější je japonský 'Kintoki', vysoký bohatě kvetoucí keř s jasně sírově žlutými květy a lesklou tmavohnědou odlupující se kůrou.[5]

Reference

  1. a b c Flora of China: Cornus officinalis [online]. Dostupné online. 
  2. a b KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  3. a b c VALÍČEK, Pavel et al. Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny. Hradec Králové: Svítání, 1998. ISBN 80-86198-01-4. 
  4. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  5. Dendrologie online: Cornus officinalis [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Cornus officinalis5.jpg
Autor: KENPEI, Licence: CC BY-SA 3.0
Cornus officinalis
Cornus officinalis8.jpg
Autor: KENPEI, Licence: CC BY-SA 3.0
Cornus officinalis
Cornus officinalis7.jpg
Autor: KENPEI, Licence: CC BY-SA 3.0
Cornus officinalis
Cornus officinalis 02.JPG
Autor: Dalgial, Licence: CC BY-SA 3.0
Cornus officinalis in Incheon Korea. 인천 연수동 양지어린이공원에 사는 산수유나무 잎
Cornus officinalis9.jpg
Autor: KENPEI, Licence: CC BY-SA 3.0
Cornus officinalis
산수유 열매.JPG
Autor: Dalgial, Licence: CC BY-SA 3.0
Cornus officinalis's fruits