Dřevíč (hradiště)

Dřevíč
Valy u vstupu na hradiště, tzv. Železné brány
Valy u vstupu na hradiště, tzv. Železné brány
Základní informace
Zánik13. století
Poloha
AdresaKozojedy, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky41536/2-2770 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dřevíč je raně středověké hradiště na severozápadním okraji Středočeského kraje. Nachází se jeden kilometr jihovýchodně od Kozojedokrese Rakovník. Bylo osídleno už v pravěku, ale vznik opevnění je doložen až v době hradištní. Hradiště je i s barokní kaplí svatého Václava chráněno jako kulturní památka.[1]

Historie

Prostor hradiště byl osídlen už v neolitu, době bronzové a halštatské. Ze starší doby bronzové pochází nálezy příslušející únětické kultuře (bronzová jehlice, pohřeb skrčené kostry s trepanovanou lebkou). Osídlení v období knovízské kultury a v době halštatské dokládají keramické střepy, skleněný korál a snad také trojice kostrových hrobů. V jednom z nich byl nalezen bronzový tordovaný náramek či nákrčník.[2]

Zda byla plošina v některém z pravěkých období opevněna, není jisté, ale je možné, že základy pravěkého opevnění jsou překryté valy raně středověkého původu.[2] Opevnění je doloženo až v době hradištní, kdy zde v desátém až dvanáctém století existovalo přemyslovské hradiště. Na počátku snad patřilo k bodům střežícím obchodní cestu z Poohří do Prahy, ale v jedenáctém století se stalo jedním z center hradské soustavy. Ze dvanáctého století pochází zpráva o dřevíčské provincii a z roku 1175 zmínka o Petrovi, prefektovi z Dřevíče (Petrus prefectus de Dreuuic).[3]

K Dřevíči se váže popis událostí během bojů o knížecí trůn z roku 1004 v Kosmově kronice české. Podle ní kníže Oldřich „…vešel do velmi pevného hradu Dřevíč…“, odkud se poté vypravil k Praze. Kosmas však nejspíše zaměnil knížete Jaromíra za Oldřicha a oním pevným hradem byl spíše Žatec.[4]

Výzkum

Jediný archeologický výzkum na hradišti provedl Antonín Knor v roce 1950. Jeho sonda položená napříč hradištěm doložila existenci pohřebiště z jedenáctého a dvanáctého století. Kostrové hroby na něm byly překryté kamennými deskami, a na jedné z nich byl vytesán kříž.[2] Další pískovcová náhrobní deska s rozměry 160 × 60 × 20 centimetrů byla nalezena při orbě v roce 1971.[5]

Stavební podoba

Strmý západní svah plošiny s hradištěm

Hradiště s rozlohou jedenáct až dvanáct hektarů bylo postaveno na strmými svahy ohraničeném výběžku jedné z plošin Džbánu v nadmořské výšce dosahující až 465 metrů.[2] Původně bývalo dvoudílné, ale vnitřní příčné opevnění zaniklo a bylo odhaleno až leteckou archeologií. Hradby obvodového opevnění se dochovaly v podobě valů na severní a východní straně a v blízkosti brány na jižním okraji.[6] Výška valů se pohybuje od tří do šesti metrů[6] a šířka u paty v rozmezí sedm až šestnáct metrů.[7] Vstup do hradiště, zvaný Železná vrata, pravděpodobně býval v jižním cípu, kde se východní val stáčí k západu. Mezi ním a okrajovým srázem na západě tak zůstává pouze deset metrů široký prostor. V severovýchodní části vybíhají po svahu dolů dvě souběžná ramena valu, jejichž funkcí byla ochrana prostoru s vodním zdrojem, ale je také možné, že zde bývala další brána nebo předhradí.[7]

Kaple svatého Václava

Kaple svatého Václava

V severní části hradiště stojí barokní kaple svatého Václava z konce sedmnáctého století.[8] V době života hradiště se v jejím místě nejspíše nacházel dvorec a nějaká církevní stavba.[9] Kaple má obdélný půdorys a trojboké zakončení. Vznikla zmenšením větší stavby, jejíž loď byla zbourána v letech 1892–1893. Dochované průčelí je novobarokní. Zdůrazňuje jej lizénový rámec s obdélným portálem a trojúhelníkový štít. Uvnitř kaple se nachází rámový oltář s velkolistým akantem z doby okolo roku 1700 s rokokovou menzou.[8]

Přístup

Hradiště je volně přístupné po červeně značené turistické trase ze Smilovic do Vinařic.[10] Cesta do hradiště vstupuje Železnými vraty, vede po západním okraji a opouští jej podél opevnění vodního zdroje na severovýchodě. Na úbočí kopce se zde nachází památkově chráněný dvůr Dřevíč.[9] Druhá, zeleně značená, turistická trase vede k Železným vratům od východu přes národní přírodní rezervaci Malý a Velký štít ze Žerotína.[10]

Odkazy

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-02-07]. Identifikátor záznamu 153650 : Výšinné opevněné sídliště – hradiště Dřevíč s kostelem sv. Václava, archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Kozojedy, s. 149–150. 
  3. LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců. Díl II. Léta krize a obnovy (972–1012). Praha: Libri, 2008. 282 s. ISBN 978-80-7277-231-5. Kapitola Dřevíč, s. 223. Dále jen Lutovský (2008). 
  4. Lutovský (2008), s. 220.
  5. KABÁT, J; MOUCHA, V. Kozojedy. Výzkumy v Čechách. 1971. 1975, s. 61–62. Dostupné online [PDF online, cit. 2020-06-06]. 
  6. a b Lutovský (2008), s. 221.
  7. a b Lutovský (2008), s. 222.
  8. a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Kozojedy, s. 129. 
  9. a b Lutovský (2008), s. 223.
  10. a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2020-06-06]. Dostupné online. 

Literatura

  • BUBENÍK, Josef. Slovanské osídlení středního Poohří. Praha: Archeologický ústav ČSAV Praha, 1988. 286 s. Dostupné online. 
  • LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců. Díl II. Léta krize a obnovy (972–1012). Praha: Libri, 2008. 282 s. ISBN 978-80-7277-231-5. Kapitola Dřevíč, s. 218–225. 
  • CHADT-ŠEVĚTÍNSKÝ, Jan Evangelista. Dřevíč, bývalý župní hrad na Lounsku [online]. Písek: nákladem vlastním, 1905 [cit. 2021-11-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Dřevíč 004.jpg
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Dřevíč (hradiště) - pohled od západu
Dřevíč 015.jpg
Kostel sv. Václava na Dřevíči
Dřevíč 027.jpg
Val u Železné brány na hradišti Dřevíč