Dřevina

(c) Larry D. Moore, CC BY-SA 3.0
Příklad stromu; tento dub virginský (Quercus virginiana) je až 1000 let starý
Příklad keře: janovec metlatý (Cytisus scoparius)

Dřevina je cévnatá vytrvalá rostlina se schopností druhotného tloustnutí dřevnatého stonku. Díky vrstvě dělivých buněk (kambiu) se mohou směrem dovnitř od této vrstvy tvořit buňky dřeva a vnějším směrem buňky lýka. Tím je umožněno druhotné tloustnutí dřevin a tvorba dřevnatých nadzemních stonků. Dřevinami se zabývá specializované odvětví botaniky – dendrologie.

Definice dřevin se často v odborné literatuře podstatně liší. Pro laiky je dostačující představa o životní formě, kdy mezi dřeviny jsou řazeny stromy a keře, případně liány či polokeře. Některé definice popisují dřeviny jako „vytrvalé rostliny se zdřevnatělým stonkem rozlišeným či nerozlišeným v kmen a korunu, případně se zdřevnatělou jen spodní částí stonku“. Další definice se neopírají o představu životní (vzrůstové) formy nebo o dřevnatost stonku, ale považují za určující jeho sekundární tloustnutí.

Tyto definice mají společné nedostatky:

  • Nedefinují nezbytně stejné rody.
  • Co je podle jedné definice dřevinou, to může být podle jiné definice bylinou.

Problematické jsou například bambusy (jednoděložné „trávy“ s dřevnatým stonkem, který ovšem druhotně netloustne), vymřelé stromovité výtrusné rostliny jako plavuně (např. Lepidodendron) nebo přesličky (např. Calamites) atd.

Existují dokonce rostliny, které v určitých podmínkách rostou jako dřeviny a v jiných jako byliny. Tak např. skočec (Ricinus communis) lze nalézt v tropické Africe jako dřevinu dosahující výšky až 12 metrů. Ovšem v mírném pásu má identický druh charakter jednoleté byliny.[1]

Stavba stonku

Stonky dřevin obsahují dřevo a lýko. Dřevo se skládá hlavně z celulózy a ligninu. Tvoří ho cévní svazky složené z cév a cévic (tracheí a tracheid), které dopravují vodu a v ní rozpuštěné anorganické živiny (minerální soli aj.) od kořene do kmene (xylém). V lýkové části (floém) složené z živých protáhlých buněk s proděravělými příčnými přepážkami (tzv. sítkovice) se uskutečňuje sestupný transport produktů fotosyntézy. Stonky většiny dřevin tloustnou na vnější straně. Výjimkou jsou palmy, u kterých přibývá dřevo „zevnitř“.

Dělení dřevin

Má-li dřevina kmen (zpravidla u země nevětvený dřevnatý stonek), nazýváme ji strom. Další skupiny dřevin jsou keře (jejich stonky se větví hned u země a jsou na rozdíl od polokeřů celé dřevnaté) a některé liány s dřevnatým stonkem. Přechodem mezi dřevinami a bylinami jsou polokeře, jejichž stonky se větví hned od země, ale jsou zdřevnatělé pouze ve spodní části.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Woody plant na anglické Wikipedii.

  1. ↑ JAKL, Jiří. Dřeviny v systému rostlin. Červený Kostelec a [Praha]: Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská, 2007. 13 s. Dostupné z: http://ebotanika.net/material/system.doc

Literatura

  • BOLLINGER, Markus et al. Keře. Překlad Karel Hieke. 1. vyd. Praha: Ikar, 1998. 287 s. Průvodce přírodou. ISBN 80-7202-302-0.
  • ČESKÁ LESNICKÁ SPOLEČNOST. Nepůvodní dřeviny a invazní rostliny: v lesích České republiky: sborník přednášek z celostátního semináře, Žlutice 24. září 2003. [Praha]: Česká lesnická společnost, 2003. 104 s.
  • HIEKE, Karel. Encyklopedie jehličnatých stromů a keřů. 3. vyd. V Brně: CPress, 2022. 246 s. ISBN 978-80-264-4123-6.
  • HORÁČEK, Petr. Encyklopedie listnatých stromů a keřů. 2. vyd. V Brně: CPress, 2019. 747 s. ISBN 978-80-264-2462-8.
  • Introdukované dřeviny – potenciál a rizika jejich pěstování: sborník příspěvků: 25. 4. 2019, Kostelec nad Černými lesy, Truba 839, Šlechtitelská stanice. 1. vyd. [Praha]: Česká lesnická společnost, z.s., [2019], ©2019. 44 s. ISBN 978-80-02-02863-5.
  • HURYCH, Václav. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. 2., upr. a rozš. vyd. Praha: Květ, 2003. 203 s., [32] s. barev. obr. příl. ISBN 80-85362-46-5.
  • KOLAŘÍK, Jaroslav a kol. Péče o dřeviny rostoucí mimo les. 2. díl. 2. dopl. vyd. Vlašim: Český svaz ochránců přírody, 2005. 720 s., 48 s. barev. obr. příl. Metodika Českého svazu ochránců přírody, č. 6. ISBN 80-86327-44-2.
  • KREMER, Bruno P. Stromy: v Evropě zdomácnělé a zavedené druhy. V Praze: Knižní klub, 2003. 287 s. Průvodce přírodou. ISBN 80-242-1003-7.
  • MARKEVIČOVÁ, Vendula. Dřeviny ve veřejném městském prostoru = The woody plants in the public city space. Zkrácená verze Ph.D. Thesis. Brno, 2017. 33 s. Ved. práce doc. Ing. arch. Karel Havliš. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, Ústav urbanismu. https://dspace.vutbr.cz/bitstream/handle/11012/56944/thesis-1.pdf?sequence=-1 Původní dis. práce: 176 s. Dostupné z: https://www.vut.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=151100
  • MUSIL, Ivan a HAMERNÍK, Jan. Jehličnaté dřeviny: přehled nahosemenných i výtrusných dřevin: lesnická dendrologie 1. 1. vyd. Praha: Academia, 2007. 352 s. ISBN 978-80-200-1567-9.
  • MUSIL, Ivan a MÖLLEROVÁ, Jana. Listnaté dřeviny: přehled dřevin v rámci systému rostlin krytosemenných: lesnická dendrologie 2. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2005. 216 s. ISBN 80-213-1367-6.
  • NEKOLOVÁ, Radka. Listnaté dřeviny od A do Ž. 1. vyd. Praha: Libuše Kumpánová, 2002–2004. 2 sv. 1. díl: Acer–Kolkwitzia. 2002. 367 s., 24 s. obr. příl. ISBN 80-239-0144-3 (v knize neuvedeno). 2. díl: Laburnum–Zelkova. 2004. 413 s., 24 s. obr. příl. 80-239-3520-8 (v knize neuvedeno).
  • NOVÁK, Zdeněk. Dřeviny na veřejných městských prostranstvích: použití dřevin v ulicích a na náměstích památkově chráněných měst. Praha: Jalna, 2001, 56 s. ISBN 80-86234-21-5.
  • PACLOVÁ, Miroslava; ROZSYPALOVÁ NOVÁKOVÁ, Jiřina a HURYTA, Miroslav. Medonosné dřeviny: seznam dřevin doporučených Svazem školkařů pro včely, čmeláky a další opylovače. [Olomouc]: Svaz školkařů ČR, [2018]. 77 s. ISBN 978-80-907353-1-6.
  • PEJCHAL, Miloš. Staré stromy v zahradní a krajinářské architektuře – studijní materiál pro předmět použití rostlin. Brno: MZLU v Brně; Lednice: Ústav biotechniky zeleně v Lednici, 2008.
  • PEJCHAL, Miloš; SÁDLO, Jiří a ŠTEFL, Lukáš. Nepůvodní dřeviny v památkách zahradního umění. 1. vyd. [Průhonice]: Botanický ústav AV ČR v.v.i., 2021. 205 s. ISBN 978-80-86188-72-0.
  • PIKULA, Jiří et al. Stromové a keřové dřeviny lesů a volné krajiny České republiky. 1. vyd. Brno: CERM, 2004. 226 s. ISBN 80-7204-327-7.
  • ŠTURSA, Jan. Stálezelené dřeviny. 1. vyd. Praha: Aventinum, 2001. 223 s. Krystal. ISBN 80-7151-126-9.
  • ÚRADNÍČEK, Luboš et al. Dřeviny České republiky. 2., přeprac. vyd. [Kostelec nad Černými lesy]: Lesnická práce, 2009. 367 s. ISBN 978-80-87154-62-5.
  • VERMEULEN, Nico. Kompletní encyklopedie stromů a keřů: vše, co potřebujete vědět o pěstování stromů a keřů. Dotisk 2. vyd. [i. e. 4. vyd.]. Čestlice: Rebo, 2004. 287 s. ISBN 80-7234-340-8.
  • VLASÁK, Martin. Okrasné dřeviny. 1. vyd. Mělník: Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola ve spolupráci s nakl. Rebo, 2012. 376 s. ISBN 978-80-904782-9-9.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Big tree.jpg
(c) Larry D. Moore, CC BY 4.0
The Big Tree at Goose Island State Park north of Rockport, Texas, United States is estimated to be over 1000 years old and has a trunk circumference over 35 feet. The Big Tree was named the State Champion Coastal Live Oak (Quercus virginiana) in 1969.
Cytisus scoparius2.jpg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0