Dřevina

(c) Larry D. Moore, CC BY-SA 3.0
Příklad stromu; tento dub virginský (Quercus virginiana) je až 1000 let starý
Příklad keře: janovec metlatý (Cytisus scoparius)

Dřevina je cévnatá vytrvalá rostlina se schopností druhotného tloustnutí dřevnatého stonku. Díky vrstvě dělivých buněk (kambiu) se mohou směrem dovnitř od této vrstvy tvořit buňky dřeva a vnějším směrem buňky lýka. Tím je umožněno druhotné tloustnutí dřevin a tvorba dřevnatých nadzemních stonků. Dřevinami se zabývá specializované odvětví botaniky – dendrologie.

Definice dřevin se často v odborné literatuře podstatně liší. Pro laiky je dostačující představa o životní formě, kdy mezi dřeviny jsou řazeny stromy a keře, případně liány či polokeře. Některé definice popisují dřeviny jako „vytrvalé rostliny se zdřevnatělým stonkem rozlišeným či nerozlišeným v kmen a korunu, případně se zdřevnatělou jen spodní částí stonku“. Další definice se neopírají o představu životní (vzrůstové) formy nebo o dřevnatost stonku, ale považují za určující jeho sekundární tloustnutí.

Tyto definice mají společné nedostatky:

  • Nedefinují nezbytně stejné rody.
  • Co je podle jedné definice dřevinou, to může být podle jiné definice bylinou.

Problematické jsou například bambusy (jednoděložné „trávy“ s dřevnatým stonkem, který ovšem druhotně netloustne), vymřelé stromovité výtrusné rostliny jako plavuně (např. Lepidodendron) nebo přesličky (např. Calamites) atd.

Existují dokonce rostliny, které v určitých podmínkách rostou jako dřeviny a v jiných jako byliny. Tak např. skočec (Ricinus communis) lze nalézt v tropické Africe jako dřevinu dosahující výšky až 12 metrů. Ovšem v mírném pásu má identický druh charakter jednoleté byliny.[1]

Stavba stonku

Stonky dřevin obsahují dřevo a lýko. Dřevo se skládá hlavně z celulózy a ligninu. Tvoří ho cévní svazky složené z cév a cévic (tracheí a tracheid), které dopravují vodu a v ní rozpuštěné anorganické živiny (minerální soli aj.) od kořene do kmene (xylém). V lýkové části (floém) složené z živých protáhlých buněk s proděravělými příčnými přepážkami (tzv. sítkovice) se uskutečňuje sestupný transport produktů fotosyntézy. Stonky většiny dřevin tloustnou na vnější straně. Výjimkou jsou palmy, u kterých přibývá dřevo „zevnitř“.

Dělení dřevin

Má-li dřevina kmen (zpravidla u země nevětvený dřevnatý stonek), nazýváme ji strom. Další skupiny dřevin jsou keře (jejich stonky se větví hned u země a jsou na rozdíl od polokeřů celé dřevnaté) a některé liány s dřevnatým stonkem. Přechodem mezi dřevinami a bylinami jsou polokeře, jejichž stonky se větví hned od země, ale jsou zdřevnatělé pouze ve spodní části.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Woody plant na anglické Wikipedii.

  1. JAKL, Jiří. Dřeviny v systému rostlin. Červený Kostelec a [Praha]: Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská, 2007. 13 s. Dostupné z: http://ebotanika.net/material/system.doc

Literatura

  • BOLLINGER, Markus et al. Keře. Překlad Karel Hieke. 1. vyd. Praha: Ikar, 1998. 287 s. Průvodce přírodou. ISBN 80-7202-302-0.
  • ČESKÁ LESNICKÁ SPOLEČNOST. Nepůvodní dřeviny a invazní rostliny: v lesích České republiky: sborník přednášek z celostátního semináře, Žlutice 24. září 2003. [Praha]: Česká lesnická společnost, 2003. 104 s.
  • HIEKE, Karel. Encyklopedie jehličnatých stromů a keřů. 3. vyd. V Brně: CPress, 2022. 246 s. ISBN 978-80-264-4123-6.
  • HORÁČEK, Petr. Encyklopedie listnatých stromů a keřů. 2. vyd. V Brně: CPress, 2019. 747 s. ISBN 978-80-264-2462-8.
  • Introdukované dřeviny – potenciál a rizika jejich pěstování: sborník příspěvků: 25. 4. 2019, Kostelec nad Černými lesy, Truba 839, Šlechtitelská stanice. 1. vyd. [Praha]: Česká lesnická společnost, z.s., [2019], ©2019. 44 s. ISBN 978-80-02-02863-5.
  • HURYCH, Václav. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. 2., upr. a rozš. vyd. Praha: Květ, 2003. 203 s., [32] s. barev. obr. příl. ISBN 80-85362-46-5.
  • KOLAŘÍK, Jaroslav a kol. Péče o dřeviny rostoucí mimo les. 2. díl. 2. dopl. vyd. Vlašim: Český svaz ochránců přírody, 2005. 720 s., 48 s. barev. obr. příl. Metodika Českého svazu ochránců přírody, č. 6. ISBN 80-86327-44-2.
  • KREMER, Bruno P. Stromy: v Evropě zdomácnělé a zavedené druhy. V Praze: Knižní klub, 2003. 287 s. Průvodce přírodou. ISBN 80-242-1003-7.
  • MARKEVIČOVÁ, Vendula. Dřeviny ve veřejném městském prostoru = The woody plants in the public city space. Zkrácená verze Ph.D. Thesis. Brno, 2017. 33 s. Ved. práce doc. Ing. arch. Karel Havliš. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, Ústav urbanismu. https://dspace.vutbr.cz/bitstream/handle/11012/56944/thesis-1.pdf?sequence=-1 Původní dis. práce: 176 s. Dostupné z: https://www.vut.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=151100
  • MUSIL, Ivan a HAMERNÍK, Jan. Jehličnaté dřeviny: přehled nahosemenných i výtrusných dřevin: lesnická dendrologie 1. 1. vyd. Praha: Academia, 2007. 352 s. ISBN 978-80-200-1567-9.
  • MUSIL, Ivan a MÖLLEROVÁ, Jana. Listnaté dřeviny: přehled dřevin v rámci systému rostlin krytosemenných: lesnická dendrologie 2. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2005. 216 s. ISBN 80-213-1367-6.
  • NEKOLOVÁ, Radka. Listnaté dřeviny od A do Ž. 1. vyd. Praha: Libuše Kumpánová, 2002–2004. 2 sv. 1. díl: Acer–Kolkwitzia. 2002. 367 s., 24 s. obr. příl. ISBN 80-239-0144-3 (v knize neuvedeno). 2. díl: Laburnum–Zelkova. 2004. 413 s., 24 s. obr. příl. 80-239-3520-8 (v knize neuvedeno).
  • NOVÁK, Zdeněk. Dřeviny na veřejných městských prostranstvích: použití dřevin v ulicích a na náměstích památkově chráněných měst. Praha: Jalna, 2001, 56 s. ISBN 80-86234-21-5.
  • PACLOVÁ, Miroslava; ROZSYPALOVÁ NOVÁKOVÁ, Jiřina a HURYTA, Miroslav. Medonosné dřeviny: seznam dřevin doporučených Svazem školkařů pro včely, čmeláky a další opylovače. [Olomouc]: Svaz školkařů ČR, [2018]. 77 s. ISBN 978-80-907353-1-6.
  • PEJCHAL, Miloš. Staré stromy v zahradní a krajinářské architektuře – studijní materiál pro předmět použití rostlin. Brno: MZLU v Brně; Lednice: Ústav biotechniky zeleně v Lednici, 2008.
  • PEJCHAL, Miloš; SÁDLO, Jiří a ŠTEFL, Lukáš. Nepůvodní dřeviny v památkách zahradního umění. 1. vyd. [Průhonice]: Botanický ústav AV ČR v.v.i., 2021. 205 s. ISBN 978-80-86188-72-0.
  • PIKULA, Jiří et al. Stromové a keřové dřeviny lesů a volné krajiny České republiky. 1. vyd. Brno: CERM, 2004. 226 s. ISBN 80-7204-327-7.
  • ŠTURSA, Jan. Stálezelené dřeviny. 1. vyd. Praha: Aventinum, 2001. 223 s. Krystal. ISBN 80-7151-126-9.
  • ÚRADNÍČEK, Luboš et al. Dřeviny České republiky. 2., přeprac. vyd. [Kostelec nad Černými lesy]: Lesnická práce, 2009. 367 s. ISBN 978-80-87154-62-5.
  • VERMEULEN, Nico. Kompletní encyklopedie stromů a keřů: vše, co potřebujete vědět o pěstování stromů a keřů. Dotisk 2. vyd. [i. e. 4. vyd.]. Čestlice: Rebo, 2004. 287 s. ISBN 80-7234-340-8.
  • VLASÁK, Martin. Okrasné dřeviny. 1. vyd. Mělník: Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola ve spolupráci s nakl. Rebo, 2012. 376 s. ISBN 978-80-904782-9-9.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Big tree.jpg
(c) Larry D. Moore, CC BY-SA 3.0
The Big Tree at Goose Island State Park north of Rockport, Texas, United States is estimated to be over 1000 years old and has a trunk circumference over 35 feet. The Big Tree was named the State Champion Coastal Live Oak (Quercus virginiana) in 1969.
Cytisus scoparius2.jpg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0