Důl Bedřich (Zábřeh nad Odrou)

Důl Bedřich (Zábřeh nad Odrou)
Chybí zde svobodný obrázek
Základní údaje
Typ dílaHlubinný důl
Maximální hloubka414
Těžbačerné uhlí
Poloha
ObecZábřeh nad Odrou
RevírOKR
Souřadnice49°48′57,08″ s. š., 18°14′1,15″ v. d.
Provozní údaje
Období těžbyTěžba nebyla zahájená
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Bedřich byl černouhelný důl, který se nacházel v Zábřehu nad Odrou.

Historie

Společnost Hornoslezské koksovny a chemické továrny a.s. (Oberschlesische Kokswerke und Chemische Fabriken, A.G.) v Berlíně, založená hornoslezským uhlobaronem Fritzem von Friedländerem-Fuld a kapitálově spojená s jednou z nejsilnějších bank v Německu – bankou Berliner Handels-Gesellschaft, A.G., vlastnila dceřinou společnost Těžířstvo Marie Anna / Moravskoostravské těžířstvo Marie Anna (Mährisch-Ostrauer Steinkohlengewerkschaft Marie Anne). Tato výkonná složka zakoupila v roce 1896 v oblasti Lhotky (od roku 1901 Mariánské Hory), Nové Vsi a Přívozu veškerý majetek Těžířstva Vladimír Vondráček a spol. za částku 10 mil. marek.[1][2]

Důl Bedřich (Friedrich-Schacht) byl založen v roce 1900 v Zábřehu nad Odrou společností Těžířstvo Marie Anna. V místě plánovaného dolu byly už v předstihu postaveny některé provozní objekty a na jaře 1900 bylo zahájeno hloubení dvou jam – těžní a větrné. 9. dubna 1902 při ověřovacím vrtu ve větrní jámě v hloubce 431 m došlo k průvalu detritových vod s CO2.[2] Při této nehodě zahynuli tři hlubiči. Přítok vod dosahoval 22,5 m3/min a zastavil se 75 m pod povrchem. Oxid uhličitý vystoupal až na povrch. Čerpání vod se nedařilo zvládat. Proto bylo rozhodnuto uskutečnit vrt z těžní jámy. 1. května 1902 dosáhl vrt 16,9 m pod dnem hloubení a opět nastala situace výronu CO2 a vody. Tentokrát se osádka dostala na povrch včas. 5. června 1902 došlo k výronu CO2. 3 havíři rychle unikali po žebřících na povrch, avšak jednoho v hloubce 138 m dostihl unikající oxid uhličitý a usmrtil jej. V dalších letech pokračovaly pokusy o vyčerpání vody. Byl také prováděn vrt o průměru 4 m. Tímto vrtem se ve větrní jámě dosáhlo hloubky 448,6 m.[3]

V roce 1910 byly zastaveny veškeré pokusy o zdolání přítoku detritických vod a zabezpečení jam proti jejich průnikům. Společnost Těžířstvo Marie Anna oznámilo vyčerpání všech finančních rezerv určených pro výstavbu dolu. Byly zastaveny veškeré práce na výstavbě dolu, strojní zařízení demontováno a jámy ponechány svému osudu. V roce 1910 byl důlní majetek prodán Rakouské báňské a hutní společnosti, a.s. ve Vídni. Tato společnost neměla v úmyslu dané pole využívat. V 50. letech 20. století byly na uzavřených jámách prováděny čerpací zkoušky, kdy se zjišťovaly vodní a plynové poměry v detritových vrstvách.[4] Také se zkoumala závislost pohybu vodní hladiny ve větrní jámě na čerpání vody a čase v sousední těžní jámě.

V roce 1958 byla část důlního pole s oběma jámami Bedřich připojena k Dolu Jan Šverma. 19. října 1971 byla ukončena likvidace jam zasypáním.[2] V roce 1999 ústí jam byla zajištěna železobetonovým poklopem s trubkovými vývody pro odvod plynu a prostor oplocen.

Po roce 1945 byla v blízkosti jam postavena osada Bedřiška z tzv. finských domů.[4] V roce 1959 několikrát zasahovali záchranáři z HBZS Ostrava s dýchací technikou v kolonii. Vynášeli uhlí a další věci ze sklepů, které byly zaplavené CO2.[3]

Údaje o dolu Bedřich

Údaje v tabulce dle[5].

NázevDruh jámyZaloženíHloubka jámy

[m]

LikvidaceDobývací pole

[ha]

Poznámka
Bedřichtěžní1900400[p. 1]19. 10. 1971832Profil jámy kruhový o průměru 5,6 m
větrní414[p. 2]Profil jámy kruhový o průměru 4,2 m

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Dle Katalogu jam OKR z roku 1970 byla jáma hluboká 339,5 m (- 170,42 m) + 16,9 m vrt
  2. ↑ Dle Katalogu jam OKR z roku 1970 byla jáma hluboká 448,6 m (-219,5 m)

Reference

  1. ↑ ZÁŘICKÝ, Aleš. Ve stínu těžních věží. Ostrava: SNTL, 2004. S. 118,119. 
  2. ↑ a b c KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. [s.l.]: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 68, 218, 219. 
  3. ↑ a b MAKARIUS, Roman. MEMENTO. Ostrava: MONTANEX a.s., 2008. ISBN 978-80-7225-271-8. S. 149 – 151. 
  4. ↑ a b Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 36, 37. 
  5. ↑ MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 199. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

No building photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině