Důl Ferdinand (Babice u Rosic)

Důl Ferdinand
Důl Ferdinand v roce 1888 se zděnou rohovou dispozicí těžní věže
Důl Ferdinand v roce 1888 se zděnou rohovou dispozicí těžní věže
Účel stavby

těžba černého uhlí

Základní informace
Výstavba1856
Zánik1992
Poloha
AdresaBabice u Rosic, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°10′40,8″ s. š., 16°21′14,73″ v. d.
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Ferdinand v Babicích u Rosic byl černouhelný hlubinný důl v Rosicko-oslavanském revíru. Byl založen v roce 1856, těžba byla ukončena v roce 1954 a zlikvidován byl v roce 1992.

Historie

V roce 1856 bylo v blízkosti Babického lesa zahájeno hloubení prvního kolmého dolu v rosickém revíru, dolu Ferdinand, Těžířstvem Rytíř Herring a spol. V roce 1862 byla zahájena těžba černého uhlí, které bylo uloženo v I. a II. sloji pod úklonem od 30°–75°. Mocnost kvalitního uhlí se pohybovala v rozmezí od 2 m do 6 m.[1] Důl Ferdinand nahradil neekonomické štolové dobývání. Jednalo se o Dědičnou štolu, která byla ražena od Božího Požehnání (dnes Zastávka) do lesa Skříňka, a na ní navazující štoly.[2] V roce 1874 důl odkoupila Rosická báňská společnost. V roce 1934 bylo důlní pole připojeno k dolu Julius. Na dole Ferdinand bylo přistoupeno k nové metodě získání černého uhlí z hloubky do tisíc metrů, tzv. kaskádové těžení pomocí slepých jam (šibíků). V roce 1935 byl důl pomocí slepé jámy prohlouben (podobně jako důl Julius).[3] V roce 1955 byla na dole Ferdinand zastavena těžba jámou a veškerá těžba převedena na důl Julius. Důl Ferdinand nadále fungoval jako větrná jáma. Likvidace jámy zásypem hlušinou byla zahájena v roce 1992 a nakonec došlo k jejímu uzavření krycí deskou.[4]

Dne 4. listopadu 1932 vstoupili havíři dolu Ferdinand a dolu Julius do stávky za zvýšení mezd. K této stávce se přidali i další havíři. Došlo k nejdelší stávce v Rosicko-oslavanském revíru.[5]

V roce 1856 důl byl připojen železniční vlečkou, odbočka byla v km 0,9 dráhy, která vedla z Božího Požehnání babickým údolím k jámě Simson do Zbýšova.

Výstavba dolu Ferdinand

Jáma

Jáma byla hloubena v nepravidelném průřezu. V roce 1903 dosáhla jáma hloubky 435 metrů, konečná hloubka činila 794 m. Jáma měla do hloubky 432 m soudkovitý průřez s cihelnou vyzdívkou. Do konečné hloubky byl průřez kruhový s vyzdívkou z betonových tvárnic.

V roce 1929 byla vyhloubena vyhloubena slepá jáma (šibík) Ferdinand, byla to první slepá jáma v revíru. V úrovni 8. patra v hloubce 794 m byla hloubena jáma kruhového průřezu (průměr 3,5 m) a byla vyzděna cihlovou vyzdívkou do hloubky 1033 m (11. patro). Do hloubky 1110 m byl průměr zachován, ale vyzdívka byla z betonových tvárnic. V roce 1930 byla slepá jáma Ferdinand vybavena těžním strojem ČKD 2B 3008, který byl umístěn ve strojovně v hloubce 794 m. Průměr těžních bubnů byl 3000 mm a šířka 800 mm, elektrický motor měl výkon 120 kW/500 V. Dvojčinné těžení zabezpečovaly dvouetážové klece pro jeden vozík na etáži. V roce 1964 byla prohloubena slepá jáma Ferdinand do konečné hloubky 1227 m. Průměr jámy byl 4 m výztuž byla provedena litým betonem. V roce 1965 bylo pomocí slepé jámy Ferdinand otevřeno 11. patro dolu Antonín.

Dne 18. února 1992 byla ukončena těžba v Rosicko-oslavanském revíru. Od 29. července 1992 byla zahájena likvidace jámy Ferdinand zásypem odvalovým kamenem (hlušinou) z dolu Ferdinand. Zásyp jámy o celkovém obsahu 11 637 m³ hlušiny byl ukončen 20. října 1992. Krycí deskou byla jáma uzavřena 12. listopadu 1992.[4][5][6]

Těžní budova, strojovna

Nad jámou byla v letech 1856–1862 postavena jámová budova úhlového typu. Objekt ve tvaru písmene L s dominantní třípatrovou zděnou těžní věží (zároveň těžní budova)umístěnou v rohu dispozice.[7] Parní těžní stroj byl umístěn v těžní budově. Byl vyroben ve Strojírnách knížete Salma v Blansku v roce 1863. V roce 1904 byla provedena rekonstrukce dolu. Bylo zbouráno třetí patro těžní budovy a do takto snížené a upravené budovy byla vložena ocelová kozlíková těžní věž anglického typu (Tomsonův kozlík). Jednalo se o příhradovou ocelovou konstrukci, která se skládala z podpěr (svislé zatížení) a vzpěr postavených ve směru těžního stroje (k převzetí horizontální síly). Lanovnice byly umístěny přibližně v průsečíku podpěr a vzpěr.[8] Celková výška těžní věže byla 15,3 m. V roce 1905 byl mimo těžní budovu instalován nový výkonný ležatý dvouválcový parní těžní stroj s ventilovým rozvodem Kraft-Lenz, vyrobený První brněnskou strojírnou. Průměr parních válců byl 650 mm a zdvih 1400 mm. Průměr těžních lanových bubnů byl 4000 mm a šířka 1800 mm. Rychlost jízdy byla 11 m/s. Těžní klece byly dvouetážové pro jeden vůz. Páru dodávala kotelna s výhřevnou plochou 500 m², tlak páry 10,1 atm (1,01 MPa). V roce 1953 byl parní stroj nahrazen elektrickým asynchronním motorem o výkonu 350 kW/6000 V. Elektromotor byl vyroben v ČKD Praha a převodová skříň ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda v Ostravě. Fragmenty parního stroje jsou umístěny v Technickém muzeu v Brně a v Muzeu hornictví a energetiky Rosicko-Oslavanska v Oslavanech.[6]

Větrání

Západně od těžní jámy Ferdinand ve vzdálenosti 75 m byla hloubena výdušná jáma Ferdinand č. 1 do hloubky 312 m. V roce 1903 byla jáma hluboká 204 m. V roce 1905 byl instalován ventilátor soustavy Capel s výkonem 1600–2100 m³ za minutu, pohon zajišťoval elektromotor o výkonu 110 kW/500 V. Vyroben byl strojírenskou firmou Breitfeld-Daněk. Kaskádovitě od výdušné jámy byla hloubena z hloubky 312 m, to je z úrovně 1. patra výdušné jámy Ferdinand č. 1, nová výdušná jáma Ferdinand č. 2 do hloubky 432 m. Z větrních jam vedly do nižších poloh větrné úpadní kanály. V roce 1955 byla slepá jáma Ferdinand napojena na výdušnou jámu Ferdinand. V úrovni 432 m byla výdušná jáma Ferdinand č. 2 napojena přímo na jámu Ferdinand. Úpadní větrný kanál na 8. patro v hloubce 794 m byl zlikvidován. V letech 1965–1966 byla provedena rekonstrukce a výstavba nového objektu pro ventilátory. Dva nové axiální ventilátory ze Závodů pro výrobu vzduchotechnických zařízení (ZVVL) Milevsko měly nastavitelné lopatky a sací výkon 3000 m³ za minutu. Pohon zajišťovaly elektrické motory o výkonu 190 kW/6000 V. Větrné jámy Ferdinand č. 1 a č. 2 byly zrušeny, včetně větrních úpadních kanálů, které na ně navazovaly. V období 1980–1982 byly nahrazeny novými rovnotlakými axiálními ventilátory ARA 3, výkon 3000 m³ za minutu s elektromotory o výkonu 500 kW/6000 V každý, vyrobené v ZVVL Milevsko.[6]

Údaje o dolu Ferdinand

NázevFunkceZaloženíHloubka jámy
[m]		TěžbaLikvidaceDobývací pole
[ha]		PoznámkaZdroj
Ferdinandtěžní18568141863–19551992těžba pomocí slepé jámy z hloubky 1030 m[9][6]
Ferdinand 1větrní312
Ferdinand 2větrní120

Hloubka pater jámy Ferdinand

Slepá jáma FerdinandZdroj
Patro8.9.10.11.12.[10][6]
Těžní hloubka [m]79487095010301102,187

Doprava

V roce 1862 byla zprovozněna železniční vlečka, která vedla ze stanice Boží Požehnání (dnes Zastávka u Brna) k dolu Simson. Vlečka ukončila provoz v roce 1975 a byla zrušena v roce 1992.[11]

Rozchod kolejí v dole byl 628 mm.[1] Po ukončení druhé světové války byla zaváděná pásová doprava. Používaly se gumové pasové dopravníky typu TP 400 a TP 800.

V roce 1910 byla uvedena do provozu visutá lanová dráha mezi doly Julius a Ferdinand.[12] Vytěžené uhlí z dolu Ferdinand bylo dopravováno nově postavenou lanovou dráhou do třídírny dolu Julius a naopak na důl Ferdinand (odval) byla odvážena hlušina, výpěrky z prádla a struska z kotelny dolu Julius. V roce 1945 byla lanová stanice na dole Julius požárem zničena. V letech 1970–1972 byla provedena likvidace lanové dráhy.[6][13]

Lanová dráha

Lanová dráhaDélka
[km]		VznikUkončení provozuLikvidaceVýrobcePoznámkaZdroj
Důl Julius – důl Ferdinand1,353191019671972Adolf Bleichert a spol., Lipsko[11]

V roce 1934 bylo důlní pole Ferdinand připojeno k dolu Julius. V roce 1955 převedena těžba uhlí zcela na důl Julius.

Důlní nehody na dole Ferdinand

DatumSÚJÚΣPříčina
18841111výbuch
Vysvětlivky: SÚ = smrtelný úraz, JÚ = jiný úraz

Σ = Celkem

Zdroj [10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b KOLEKTIV. Historie hornictví v mikroregionu KAHAN [online]. 2008 [cit. 2016-05-15]. S. 10. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. ISBN 978-80-254-1847-5. 
  2. ↑ MATĚJ, Miloš, et al. Kulturní památky rosicko-oslavanské průmyslové aglomerace. Ostrava: NPÚ, ÚOP v Ostravě, 2012. ISBN 978-80-85034-67-7. S. 26. 
  3. ↑ MATĚJ, Miloš... c.d., s. 30
  4. ↑ a b Důl Ferdinand [online]. www.zdarbuh.cz [cit. 2016-05-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b OKNO – Oslavanské kuriozity, novinky, oznámení [online]. 9/2012. vyd. Město Oslavany, 2012 [cit. 2016-05-16]. Kapitola Připomínka hornické historie ke Dni horníků 2012, s. 23, 24. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  6. ↑ a b c d e f Nejdůležitější data ve vývoji Dolu Ferdinand v Babicích u Rosic [online]. www.zdarbuh.cz [cit. 2016-05-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ MATĚJ, Miloš ... c.d., s. 65
  8. ↑ MATĚJ, Miloš ... c.d., s. 68
  9. ↑ MATĚJ, Miloš et al... c.d., Registry s.174
  10. ↑ a b MAKARIUS, Roman. MEMENTO. Ostrava: MONTANEX, Ostrava, 2008. ISBN 978-80-7225-271-8. Kapitola Přehled nehod, s. 429–443. 
  11. ↑ a b MATĚJ, Miloš et al... c.d., Registry s.175
  12. ↑ MATĚJ, Miloš ... c.d., s. 29
  13. ↑ Přehled dolů [online]. www.rosicko-oslavansko.cz [cit. 2016-05-16]. Kapitola Co se událo z hlediska těžby uhlí v létech s letopočtem končícím číslem 7. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Babice u Rosic, důl Ferdinand (1888; 01).jpg
Důl Ferdinand v Babicích u Rosic