Důl Františka (Slezská Ostrava)

Důl Františka (Slezská Ostrava)
Chybí zde svobodný obrázek
Základní údaje
Typ dílahlubinný důl
Maximální hloubka406 m
Těžbačerné uhlí
Poloha
ObecSlezská Ostrava
Souřadnice
Provozní údaje
ProvozovatelJosef Zwierzina
Zwierzinové kamenouhelné těžířstvo
Období těžby1858–1933
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Františka byl černouhelným dolem v Polské (Slezské) Ostravě a patřil měšťanskému těžíři Josefu Zwierzinovi (17751858).[1]

Historie

Josef Zwierzina využil volných míst mezi kutacími poli hraběte Wilczka a hraběte Salma a zahájil v roce 1838 kutací práce v budoucím dobývacím poli v Polské (Slezské) Ostravě. 4. prosince 1839 mu byly, na základě kladných výsledků kuteb, propůjčeny první dvě důlní míry. Značný počet kutacích děl, vyhloubených v zájmovém prostoru, které byly polohově rozptýleny na daném území, se staly základem sporu mezi hrabětem Wilczkem a J. Zwierzinou. Spory se vedly dlouhou dobu a byly vyřešeny až za Johanna hraběte Wilczka (18371922). Na základě intervence kutnohorského c. k. distriktního horního soudu 24. ledna 1848 byl spor vyřešen demarkační a deliminační smlouvou, ve které kromě vymezení hranic byla dohodnuta i vzájemná výměna důlních jam, propůjček a důlních práv.[2][3]

Důl Františka byl založen v roce 1854 jako poslední důl ve Zwierzinově dobývacím poli. Jméno obdržel po manželce Josefa Zwierziny. V roce 1863 po překonání 75,9 m pokryvu byla jáma zahloubena do sloje Mohutný.

V roce 1877 jáma Františka prošla první modernizací a rekonstrukcí.

Po smrti Josefa Zwierziny v roce 1858 přešlo důlní pole do vlastnictví jeho dědiců, kteří v roce 1878 založili těžířstvo pod názvem Zwierzinovo kamenouhelné těžířstvo ve Slezské Ostravě. Těžba uhlí byla ukončena v roce 1933, těžířstvo oficiálně zaniklo v roce 1945.

V roce 1933 důlní pole bylo převedeno k dolům hraběte Wilczka. Jáma Františka byla zasypána v roce 1933 a v témže roce celý areál dolu[p. 1] byl zbourán a území včetně odvalu bylo zalesněno.

Stroje a strojní vybavení dolu

Od roku 1878 byla jáma vybavena parním dvouválcovým těžním strojem. Parní stroj měl šoupátkový rozvod, parní a ruční brzdu, výkon 80 HP, vyroben a dodán Strojírnami knížete Salma v Blansku. Parní těžní stroj měl průměr válců 475 mm, zdvih 1032 mm a byl v činnosti až do roku 1933. Průměr těžních bubnů byl 4000 mm, jejich šířka 760, průměr těžního lana 19 mm. Klec byla jednoetážová na jeden vozík nebo 5 osob, rychlost jízdy 4 m/s pro mužstvo, 10 m/s pro těžbu. Těžní věž měla výšku 9,40 m od ohlubně po střed lanovnic, průměr lanovnice 2840 mm[p. 2]. Původní těžní věž (údaj z roku 1884) byla dřevěná 9,6 m vysoká s lanovnicemi o průměru 2,8 m.[4]

Jáma Františka byla zároveň i jámou výdušnou. Podzemními překopy byly doly J. Zwierziny propojeny a vytvořen systém větrání. Jámou č. II a č. VII byly nasávány úvodní větry a jámou Františka a větrním oddělením jámy VII výdušné větry vyvedeny nahoru. S ostatními doly J. Zwierziny měla i společné odvodnění. Čerpací stanice byla na jámě č. II.

V roce 1913 proběhla další rekonstrukce a modernizace dolu. Byl nainstalován další ventilátor soustavy Dinnendahl a jejich pohon zabezpečovaly elektromotory. V roce 1927 byly na jámě 2 ventilátory soustavy Dinnendahl. Nejstarší z roku 1877, vyroben v Železárnách Vítkovice s motorem AEG-Union, Vídeň 15 HP, oběžné kolo mělo průměr 3000 mm. Zavedením elektrického pohonu se výkon ventilátoru zvýšil z 600 m3/min. na 1000 m3/min., ale byl ponechán v záloze. Druhý ventilátor byl z roku 1913 od firmy R. W. Dinnendahl s výkonem 1800 m3/min a s motorem AEG-Union, Vídeň, s výkonem 30 HP.[5]

V roce 1861 byly Zwierzinovy doly napojeny na Báňskou dráhu.

Těžba

V roce 1884 byla hluboká 238 m a v roce 1898 již měla konečnou hloubku 406 m včetně jámové tůně (žumpy)[p. 3]. Jámový stvol byl ve výdřevě, v rámci rekonstrukce v roce 1913 byla jáma do roku 1916 vyzděna. Těžily se sloje jakloveckých vrstev ostravského souvrství tj. Juno až Adolf. Dobývalo se stěnováním s částečnou zakládkou a piliřováním na zával[p. 4].

Údaje o dolu

NázevDruh jámyZaloženíHloubka jámy

[m]

TěžbaVytěženoLikvidaceDobývací pole

[ha]

Poznámka
Františkatěžní18544061858 – 1933nevykazována samostatně1933211 jáma,

6 pater

Zdroj[6]

Odkazy

Poznámky

  1. Areál se skládal z jámové budovy, třídírny, prádla, lampovny, kotelny, koupelny, stájí, skladišť a dalších staveb.
  2. Naráží bylo v prostoru ohlubně.
  3. Dle Katalogu jam OKR z roku 1970 bylo, 6. patro v hloubce 398,8 m (- 155,08 m)
  4. V roce 1927

Reference

  1. KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. [s.l.]: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 38, 39. 
  2. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru. Moravská Ostrava: [s.n.], 1928. S. 20. 
  3. Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 159, 160. 
  4. KLÁT, Jaroslav. Ostravské těžní věže. Ostrava: [s.n.], 2004. S. 26. Tabulka 3. 
  5. Kamenouhelné doly díl III, 1931, s.27 kotelny, s. 110 těžní stroje, s. 113 těžní věže, s. 176 větrníky, s. 194 čerpadla, Tab. I kompresory
  6. MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 193. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

No building photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině