Důl Jeremenko

Důl Jeremenko
Těžní věž Dolu Jeremenko v roce 2010
Základní údaje
Jiné názvy	Neuschacht (Nová jáma), Louis
Typ díla	hlubinný důl
Rozloha	290 ha
Maximální hloubka	1062 m
Těžba	černé uhlí
Poloha
Stát	Česko Česko
Kraj	Moravskoslezský
Obec	Vítkovice
Revír	Ostravsko-karvinský revír
Souřadnice	49°48′22,13″ s. š., 18°16′21,04″ v. d.
Provozní údaje
Období těžby	1896–1992
Kód památky	106685 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Jeremenko byl černouhelným dolem ve Vítkovicích založený nájemní společností Vítkovické kamenouhelné doly (VKD). Po ukončení těžby uhlí je zachován areál dolu s větrní jámou a Jeremenko 3 vybavenou čerpadly důlní vody a vtažnou jámou Jeremenko 1. Od roku 1997 důl zabezpečuje čerpání důlní vody.^[1] Důl Jeremenko je kulturní památka České republiky.^[2]

Historie

Důl Maršál Jeremenko byl založen nájemní společností Vítkovické kamenouhelné doly v jižní části Vítkovic jihozápadně od dnešní křižovatky ulic Místecká a Rudná v roce 1891 jako Nová jáma (Neuschacht). V roce 1895 po skončení nájmu a začlenění do společnosti Vítkovického horního a hutního těžířstva (VHHT), byl změněn název dolu na Louis (Louisschacht) podle křestního jména hlavního vlastníka VHHT Louise Rothschilda (1882–1955)^{[p. 1][1][3][4]} 1. ledna 1942 byl název změněn na Důl Steinböck (Zeche Steinböck) a začleněn do nacistického koncernu Hermann Göring Werke, nadále byl ve vlastnictví VHHT. Po skončení druhé světové války se vrátil k původnímu názvu Louis. 1. ledna 1946 znárodněný důl byl začleněn do národního podniku Ostravsko-karvinské doly, Ostrava jako důlní závod. Dne 8. prosince 1946 obdržel název Důl Generál Jeremenko a tento název byl upraven v 30. dubna 1970 na Důl Maršál Jeremenko.^[5][6] Od 1. ledna 1958 byl organizačně spojen s Dolem Hlubina jako závod č. 2 pod společným názvem Důl Hlubina. V roce 1979 byla k důlnímu poli Jeremenko připojena spodní část dobývacího prostoru Dolu Alexander. 1. července 1987 byl Důl Hlubina (včetně dolu Maršál Jeremenko) organizačně začleněn do podniku Důl Ostrava s.p.^[7]

Výstavba dolu

Na základě znalostí při těžbě uhelných slojí na jámách Antonín, Šalomoun, Karolína a Hlubina bylo prokázáno, že vývoj slojí pokračuje z Moravské Ostravy dále k jihu směrem k Vítkovicím. Výstavba areálu byla ovlivněna blízkosti tzv. Nových Vítkovic – objekty jsou také stavěny z režného zdiva. Prostorově jsou jednotlivé budovy koncipovány kolem ústředního nádvoří s jámovou budovou a vzpěrovou těžní věží uprostřed.^[8] V roce 1891 byla jako první založena jáma větrní, její hloubení bylo zakončeno v roce 1896 po dosažení hloubky 312,5 m. Jako druhá byla v roce 1892 založena jáma těžní, její hloubení bylo zakončeno v roce 1896 v hloubce 386 m.^[9] Na prokázané nálezy uhlí při hloubení jam byly propůjčeny první důlní míry 30. června 1895. Od 1. ledna 1914 do 28. června 1919 byla prohlubována těžní jáma do hloubky 699,6 m. V roce 1920 a 1929 probíhala rekonstrukce dolu Louis. Jámy byly prohloubeny do konečné hloubky – těžní jáma do 819 m, větrní jáma č. 2 do 590,4 m včetně jámových tůní. V roce 1943 bylo zahájeno hloubení třetí jámy kruhového průměru. Do června 1944 bylo dosaženo hloubky 133 m. Konečné hloubky 1062 m bylo dosaženo v roce 1966. Nad jámou byla postavena těžní věž tzv. kladivového typu se strojovnou v hlavě věže.

Současný stav

V rámci útlumu těžby uhlí byla na Dole Maršál Jeremenko těžba ukončena 1. ledna 1993. V roce 1996 zasypána výdušná jáma č. 2. Od 1. ledna 2002 přebírá útlumovou část OKR státní podnik DIAMO jeho odštěpný závod Odra, který sídlí v objektech dolu Jeremenko. Středisko Důl o. z. Odra spravuje důlní část areálu – čerpání důlních vod z ostravské dílčí pánve (ODP) a dálkově z petřvaldské dílčí pánve (PDP) na jámě Žofii v Orlové.^[10]

Důl Jeremenko byl zapsán do státního seznamu kulturních památek před rokem 1988. V roce 1993 byla zrušena památková ochrana konírny a v roce 2001 byla prohlášená kulturní památkou nová (kladivová) těžní věž se jámovou budovou.^[2] Kulturními památkami jsou kovárna, sdružená vzpěrová těžní věž a nová těžní věž s jámovou budovou.^[11]

Strojní a technické zřízení

Strojovna

Těžbu uhlí zajišťoval parní vrátek, který byl v roce 1897 nahrazen parním těžním strojem o výkonu 500 HP.^[9] V roce 1911 byl instalován dvouválcový (dvojčitý) parní těžní stroj s válci o průměru 900 mm a délce 1800 mm, vyrobený Pražskou strojírenskou akciovou společností, Hradec Králové. Těžní bubny měly průměr 6000 mm, šířku 1200 mm, lano o průměru 39 mm. Klec byla dvouetážová pro dva vozíky za sebou nebo pro 14 osob. Rychlost jízdy s mužstvem byla 6 m/s, těžba 12,14 m/s.^[12] Věž byla vysoká 28 m od ohlubně po střed os lanovnic, lanovnice měly průměr 4000 mm. Odpadní pára z parního stroje byla využívána pro pohon parní turbíny.^[13]

V roce 1922 byl instalován pomocný parní těžní vrátek vyrobený ve Vítkovických železárnách (VŽ) v roce 1895. Dvouválcový (dvojčitý) parní stroj s ozubeným převodem, těžní bubny měly průměr 1500 mm a šířku 660 mm. Na laně o průměru 25,5 mm byly zavěšeny jednopatrové klece pro jeden vozík, lanovnice měla průměr 1500 mm. Těžní věž byla prozatímně dřevěná o výšce 28 m od ohlubně po střed os lanovnic.^[13] Těžní věž na společném základě byla postavena kolmo na stávající těžní věž.

V roce 1925 byl na hlavní jámě instalován nový parní stroj o výkonu 1200 HP. Starý parní těžní stroj byl rekonstruován na elektrický pohon a instalován místo parního těžního vratu v pomocném těžním oddělení. V roce 1929 byla postavena na místo dřevěné konstrukce těžní věže příhradová ocelová těžní věž a byl uveden do provoz těžní stroj.^[14]

Nad jámou č. 3 byla postavena tzv. kladivová těžní věž 53 m vysoká s vyhlídkovým ochozem ve výšce 43 m. V roce 1966 byl v nadzemní strojovně instalován elektrický těžní stroj typu Koepe s výkonem 2500 kW^[15] vyroben v ČKD.^[16] Čtyřlanové skipo-klecové těžní zařízení, které bylo uvedeno do provozu v roce 1967, mělo 4 těžní a 2 vyrovnávací lana a bylo konstruováno pro těžbu do hloubky 1245 m.

Kompresory

Výrobu stlačeného vzduchu zabezpečovaly dva turbokompresory, které využívaly i odpadní páru z parních strojů těžního zařízení. Turbokompresor (dvě turbíny) z roku 1913 vyrobený Škodovými závody v Plzni měl výkon 2000 m³/h, přímý pohon parní turbínou o výkonu 1000 HP. Druhý turbokompresor z roku 1922 vyrobený firmou Breidfeld & Daněk, Praha, měl výkon 10 600 m³/h, přímý pohon parní turbínou o výkonu 1700 HP.^[17]

Kotelna

Kotelna měla rozlohu 794 m², byly v ní umístěny 4 kotle typu Garbe, ve kterých byl spalován uhelný prach a kal, vyráběly páru až 270–320 °C teplou a tlaku 12 atm. Komín byl vysoký 75 m, horní průměr činil 2000 mm.^[18]

Větrání dolu

Původní větrání bylo primitivní, používaly se větračky s větrníkem na ruční pohon. V roce 1898 byl instalován ventilátor s parním pohonem. Od 2. prosince 1920 do 11. dubna 1922 byla prohlubována větrní jáma do hloubky 456 m. Byly zde nainstalovány větrníky soustavy Guibal-Geissler. Hlavní větrník z roku 1897 včetně parního stroje byl vyrobený Královopolskou strojírnou Lederer & Porges, Brno, výkon ventilátoru 50 m³/s. Záložní větrník byl vyroben v roce 1900 Vítkovickými železárnami a měl také výkon 50 m³/s.^[19]

V roce 1967 byla dosavadní těžní jáma Jeremenko 1 přebudována na jámu výdušnou. Na větrní jámu Jeremenko 2 byl po ukončení provozu dolu Jindřich v Moravské Ostravě přemístěn elektrický těžní stroj Siemens-Suckert s unikátním systémem brzd.^[20][21]

Čerpání důlní vody

V roce 1929 byla důlní voda čerpána z druhého patra (305 m) a 4. patra (447 m) na povrch. Na druhém patře bylo záložní vzduchové pístové čerpadlo z roku 1922 vyrobené Všeobecnou společností pro stavbu čerpadel, Krnov, s výkonem 150 l/minutu. Na 4. patře bylo instalováno elektrické 14stupňové čerpadlo z roku 1925 vyrobené firmou Brno-Královopolská strojírna, Brno, s výkonem 1500 l/minutu, výkon motoru 300 HP.^[22]

V současné době jámy č. 1 a 2 jsou součástí systému čerpání důlních vod z utlumené části ODP. V jámě č. 1 v hloubce –370 m^{[p. 2]} jsou instalována tři čerpadla (původně 4), která vytlačují důlní vodu do výše 651 m. Čerpadla typu UPZ 180–440/10 byla vyrobena firmou KSB, Homburk (Saar), jsou vysoká 8 m, jejich hmotnost činí 16 tun, výkon 175 l/s do výšky 670 m. Elektromotor o příkonu 1600 kW je ve spodní části čerpadla a je chlazen nasávanou důlní vodou. V roce 2008 byla provedena první generální oprava jednoho čerpadla ve výrobním závodě, přičemž dodavatel zvýšil počet provozních hodin z 20 000 na 30 000 u ostatních čerpadel do první generální opravy.^[23] V roce 2005 bylo vyčerpáno na 4,38 milionu m³ důlní vody.

Těžba uhlí

V roce 1896, kdy je evidována první těžba uhlí, bylo vytěženo 42 585 tun uhlí.^[9] V roce 1929 byly dobývány sloje piliřováním nebo směrným stěnováním o mocnosti 45 až 160 cm, v úklonu 8° až 15°.^[24] Po druhé světové válce byly sloje dobývány směrným stěnováním na řízený zával bez základky. V době 1942–1944 byla vykazována roční těžba 530 000 tun uhlí.

Těžba probíhala v údobí 1896–1992 a bylo vytěženo 28,540 milionu tun uhlí.^[15] Dobývaly se jaklovecké a hrušovské sloje ostravského souvrství. Důl měl rozlohu 290 ha, 8 pater, tři jámy a největší hloubka, odkud se dobývalo uhlí, byla 1200 m.^[5]

Údaje o dole Maršál Jeremenko

dle^[25][26]

Ubytování

Pro havíře dolu Louis byly postaveny dvě kolonie. V roce 1895 začala se stavět Havířská osada (Stará Louisova kolonie, německy Louisschacht-Colonie, Osada Jeremenko) tvořilo ji 12 obytných čtyřrodinných domů a jedna kasárna. Ke každému bytu patřil chlév, kůlna a suchý záchod.^[27] V roce 1906 byly budována Nová Louisova kolonie (Kolonie jámy Louisovy, Kolonie Jeremenko), kterou tvořilo 20 domů, v domě č. 14 byla závodní mateřská škola a byt školnice. V roce 1943 bylo postaveno 12 identických dvojdomků. Třetí etapa výstavby byla v roce 1953 kdy byly postaveno 37 dvojdomků tzv. finských domků. Poslední výstavba proběhla v roce 1956 byla tzv. panelová výstavba 42 domů. V blízkosti Nové Louisovy kolonie, ulice Místecká, se nacházelo 7 domů závodního starobince (2 domy postavily VKD v letech 1911–1914 a 5 domů Vítkovické železárny) a naproti kolonie byly dvě budovy kasáren pro havíře (VKD) a hutníky (VŽ). VKD postavily kasárna v roce 1922.^[27] V letech 1965–1966 značná část kolonie byla zbourána z důvodu výstavby dopravní křižovatky na Místecké ulici. Další demolice devíti domů probíhaly do roku 1977.^[28]

Zajímavosti

• V roce 1906 zavedeny nátřasné žlaby jako první v OKR.^[29]
• V roce 1952 se při těžbě našel ve sloji Osmana, v hloubce přibližně 600 metrů, zkamenělý kmen stromu o délce 2,5 metru a průměru 30 cm. Tento unikátní nález byl věnován po roce 1991, v rámci oslav stého výročí vzniku dolu, do sbírek minerálů Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.^[30]
• Aktu přejmenování 30. dubna 1970 se osobně zúčastnil maršál Andrej Ivanovič Jeremenko (1892–1970) se svou manželkou.
• V jámě Jeremenko jsou dvě tepelná čerpadla, instalovaná v roce 2005 (ohřev teplé vody) a v roce 2006 (vytápění administrativní budovy). Zdroj energie je důlní voda o teplotě 26–29 °C, která je čerpaná na povrch. Celkový výkon instalací je 91 kW.^[31] Tepelné čerpadlo je švédské firmy IVT Greenline.^[32]
• V červenci 2015 byla uvedena do provozu přečerpávací elektrárna o výkonu 650 kW. Výzkumný projekt elektrárny je dílem firmy FITE ve spolupráci s firmami Reacont, Sigma a Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou Ostrava.^[33][34]

Odkazy

Poznámky

Reference

Související články

• Důl Alexander
• Důl Hlubina

Externí odkazy

• Nemovité památky – Důl Jeremenko
• Důl Maršál Jeremenko v Ostravě
• Důl Nová jáma
• Jeremenko (komplex vodní jámy Jeremenko)
• Jámu Louis vystřídal Maršál Jeremenko