Důl Julius Fučík

Důl Julius Fučík
Chybí zde svobodný obrázek
Základní údaje
Typ dílahlubinný
Horninačerné uhlí
Poloha
StátČeskoČesko Česko
KrajMoravskoslezský
OkresKarviná
ObecPetřvald
RevírOstravsko-karvinský
Souřadnice49°49′3,37″ s. š., 18°22′41,45″ v. d.
Provozní údaje
VlastníkČeskoslovenská socialistická republika
ProvozovatelOstravsko-karvinské doly (OKD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Julius Fučík byl důl ostravsko-karvinského revíru, který vznikl v roce 1953 přejmenováním dvou petřvaldských dolů: dolu Pokrok (závod 1) a dolu Hedvika (závod 2)[1]

Rozloha dolu

Dobývací prostor dolu se rozkládal v Petřvaldské dílčí pánvi na katastrálních územích Ostrava-Radvanice, Petřvald, Orlová-Poruba a Šenov.

Velkodůl Julius Fučík

Dne 1. února 1953 byl důl přejmenován na Velkodůl Julius Fučík.[2][3] Přejmenování bylo spojeno se schůzí, které se zúčastnily komunističtí funkcionáři v čele s Josefem Teslou. Pojem velkodůl byl poplatný době stalinismu a později se v souvislosti s dolem Julius Fučík nepoužíval, přestože jeho rozloha dalším slučováním vzrostla.

Hedvika a Pokrok byly před znárodněním součástí Báňské a hutní akciové společností a měly velmi úzké vztahy. V roce 1945 byly spojeny lanovou dráhou, která přepravovala uhlí do třídírny na Pokroku.

O blízkém vztahu lidí ze sousedních šachet svědčí i název fotbalového klubu HEPO.[4][5][6] (HEdvika POkrok) Petřvald, který hrál již několik let před sloučením dolů.

Další vývoj

  • Slučování dolů ostravsko-karvinského revíru pokračovalo, a tak byl v roce 1961 připojen důl Ludvík.
  • V roce 1970 byl připojen k dolu Julius Fučik n.p. v Petřvaldě důl Československý pionýr, n.p. v Orlové [7]
  • V roce 1982 začala ražba překopu (spojovací chodby) z Pokroku na Žofii pomocí nemechanizovaného razicího děleného štítu (NRDŠ 456). Horské tlaky štít zdeformovaly. Bylo rozhodnuto, že štít zůstane trvalou výztuží překopu. Tisíce metrů byly proraženy ručně do roku 1985. Deformace však pokračovaly a bylo nutné pomocí ručních pneumatických kladiv a autogenních hořáků štít odstranit a překop rozšířit. Pro nedostatek financí bylo odstraňování štítu na čtyři měsíce přerušeno, ale poté pokračovalo i po roce 1990.[8]
  • Od 1. ledna 1989 došlo ke sloučení závodu Fučík 1 a závodu Fučík 3
  • Po roce 1989 nastal útlum těžby.
  • Těžba skončila v březnu 1998.[9][10]
1951195219531955196119631967197019731975
PokrokPokrokPokrokFučík (od 1. ledna)[11]FučíkFučíkFučíkFučíkFučíkFučíkFučík
HedvikaHedvikaHedvikaFučík (od 1. ledna)[11][12]FučíkFučíkFučíkFučíkFučíkHedvika---
LudvíkLudvíkLudvíkLudvíkLudvíkFučík (od 1. dubna)[13]FučíkFučíkFučíkFučíkFučík
ŽofieŽofieŽofieŽofieŽofieŽofieČs.pionýrČs.pionýrFučíkFučíkFučík
VáclavVáclavVáclavVáclavČs.pionýr (od 1. ledna)[11]Čs.pionýrČs.pionýr------------
EvženEvženČs. pionýr (od 13. září)[11]Čs. pionýrČs. pionýrČs. pionýrČs. pionýrČs. pionýrFučík------

Názvy závodů dolu Julius Fučík

  • závod 1, krátce Fučík 1 (Pokrok)
  • závod 2, krátce Fučík 2 (Hedvika)
  • závod 3, krátce Fučík 3 (Ludvík)
  • závod 4, krátce Fučík 4 (Úpravny)
  • závod 5, krátce Fučík 5 (Žofie)

Odkazy

Reference

  1. ↑ HAJZLEROVÁ, Irena. Kapitolky z historie Petřvaldu. 1. vyd. [s.l.]: Město Petřvald / Státní okresní archiv / OKD, 2001. 96 s. ISBN 80-86388-01-8. S. 47. 
  2. ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1953/2/2/1.png. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2023-11-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ ČESKOSLOVENSKÁ TISKOVÁ KANCELÁŘ, ČTK. Velkodůl Julia Fučíka v orlovském revíru. Rudé právo. 1953-02-02, roč. 33, s. 1. Dostupné online. 
  4. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné online. 
  7. ↑ Ostravaci.cz [online]. [cit. 2023-11-05]. Dostupné online. 
  8. ↑ ADMIN. Likvidace havarovaného razicího štítu NRDŠ 456 na spojovacím překopu Fučík 1 - Fučík 5 | Zdař Bůh.cz [online]. 2023-10-23 [cit. 2023-11-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ LUKSZA, Radek. Havíři nám tu skoro brečeli, vzpomínají pamětníci uzavírání Dolu J. Fučík. Deník.cz. 2018-02-23. Dostupné online [cit. 2023-11-05]. 
  10. ↑ JANUSZEK, Tomáš. Pokrok, Hedvika, Fučík. Před 25 lety skončila těžba uhlí ve střední části OKR. Moravskoslezský deník. 2023-02-28. Dostupné online [cit. 2023-11-05]. 
  11. ↑ a b c d KORÁBEK, Jaroslav. Vývoj pojmenování dolů OKR s přihlédnutí k majetkovým vztahům a organizačním změnám. Slezský sborník. 1964-01-01, roč. 62, čís. 1, s. 89. 
  12. ↑ Výnos MPE č.j. 722-230 z 13. února 1953. Změna provedena se zpětnou platností k 1. lednu 1953
  13. ↑ KORÁBEK, Jaroslav. Vývoj pojmenování dolů OKR s přihlédnutím k majetkovým vztahům a organizačním změnám. Slezský sborník. 1964-01-01, roč. 62, čís. 1, s. 90. 

Média použitá na této stránce

No building photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“