Důl Max
Důl Max | |
Základní údaje | |
---|---|
Těžba | černé uhlí |
Poloha | |
Stát | Česko |
Kraj | Středočeský |
Okres | Kladno |
Obec | Libušín |
Souřadnice | 50°9′35,2″ s. š., 14°3′31,5″ v. d. |
Provozní údaje | |
Období těžby | 1892–1980 |
Kód památky | 51356/2-4447 (Pk•MIS•Sez•Obr) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Důl Max na černé uhlí byl hlouben v letech 1890 až 1892 jižně od Libušína na Kladensku. Uhlí se z dolu dopravovalo větví (vlečkou) Kladensko-nučické dráhy. Těžba byla ukončena v roce 1980.[1] Strojovna dolu je od roku 2002 chráněna jako kulturní památka.[2]
Název
Důl byl několikrát přejmenováván, nesl jména President Beneš, Fierlinger II a Gottwald I. Pojmenován byl po členovi správní rady Pražské železářské společnosti Maxi Egonu Fürtenbergovi.[1]
Těžba
Nad šachtou byly vybudovány přímo u sebe dvě příhradové těžní věže otočené vůči sobě o 90 stupňů. Těžbu zajišťovaly parní těžní stroje firem Breitfeld, Daněk a spol. p. Karlín a Škodovy strojírny v Plzni. V roce 1938 byl jeden parní těžní stroj nahrazen elektrickým, pro něj byla vystavěna nová strojovna s ocelovou konstrukcí. Na konci čtyřicátých let 20. století byla i druhá strojovna přestavěna na umístění elektrického těžního stroje. V sedmdesátých letech 20. století byla úpravna uhlí přemístěna na důl Schöller a v roce 1973 byla zrušena vlečka.
Uzavření dolu
Těžba byla zcela ukončena roku 1980. Likvidace vlastních těžních věží proběhla 17. června 1989. Podstatnou část areálu dolu převzalo ředitelství spojů, převážně jako sklady.
Reference
- ↑ a b Vlečka na důl Max [online]. Kladno minulé, 2008-03-16 [cit. 2020-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-05-28]. Identifikátor záznamu 453569 : Strojovna uhelného dolu Max/President Beneš/Fierlinger II/Gottwald I. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
Média použitá na této stránce
Autor:
- derivative work: Bazi (talk)
- ArchitectureIcon.svg: Ludvig14
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“