Důl Schweidrich

Důl Schweidrich
Pohled do nitra středověkého dolu Schweidrich u Šluknova
Pohled do nitra středověkého dolu Schweidrich u Šluknova
Základní údaje
Typ dílahistorické hornické dílo
Těžbastříbrná, měděná a niklová ruda
Poloha
StátČeskoČesko Česko
krajÚstecký
okresDěčín
ObecŠluknov
Souřadnice
Důl Schweidrich
Důl Schweidrich
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Schweidrich se nachází v lesích jižně od města Šluknov, v severním (Šluknovském) výběžku okresu Děčín v Ústeckém kraji. Důl Schweidrich je zároveň také jedním ze zastavení na Kunratické naučné stezce (někdy je nazývána Lesnická), která byla zřízena Střední lesnickou školou ve Šluknově. Stezka byla slavnostně otevřena 10. června 2011.[1]

Popis lokality

Důl Schweidrich je tvořen horní štolou se systémem dobývek a základek, dále odvodňovací štolou, která byla vyražena asi o 15 metrů níže, a 44 metrů dlouhou střední štolou, která končí u zasypané šachty. Ložisko se nachází po obou stranách silnice ŠluknovStaré Křečany, 2,2 km jižně od Šluknova.[2]

Během pěti století v této lokalitě vznikl systém propojených štol a šachet. Celková délka chodeb činila 408 metrů. Lokalita je zajímavá i mineralogicky – vyskytuje se zde pyrhotin, chalkopyrit, pyrit, petlandit, ilmenit, millerit, ryzí měď, magnetit, limonit, hematit, galenit, sádrovec, malachit, azurit a melanterit.[3]

Historie

Pět století dolování

První zmínky o „stříbrném dole na Schweidrichu“ (jméno pochází od názvu kopce, na jehož úbočí se důl nachází) jsou z druhé poloviny 15. století. Důkazem o dolování v této oblasti jsou i privilegia českého krále Vladislava Jagellonského z let 1484 a 1509, udělená Hugovi von Schleinitz a jeho synovi Georgovi (Jiřímu). V prvopočátcích se zde ale patrně jednalo pouze o povrchovou těžbu. O ražbě štoly se hovoří až v 16. století, konkrétně ve zprávě z roku 1557. Další zmínka o dolu se objevuje v letech 1611–1623, kdy se chalkopyrit ze šluknovského dolu Schweidrich používal v nedaleké Lipové k výrobě modré skalice. V průběhu třicetileté války byl důl opuštěn.[3] V dole byla obnovena těžba až v letech 1835–1923, kdy se zde těžil hlavně pyrhotin a chalkopyrit a také niklová ruda. Další průzkumné práce v této lokalitě probíhaly po roce 1953, výsledek ale nebyl pozitivní. Naposledy byl v dole na Schweidrichu proveden Geologickým průzkumem Praha laboratorní výzkum upravitelnosti měděných a niklových rud roce 1962.[2]

Vývoj po roce 1990

V roce 1995 celý komplex dolu Schweidrich zabezpečili členové základní organizace 5-02 Albeřice České speleologické společnosti ze Svobody nad Úpou. V ústí horní i odvodňovací štoly byl vybudován portál s uzamykatelnou mříží. Vstup do střední štoly, vzniklý po propadu, byl zasypán zeminou.[2]

V roce 2001 předložila Duchcovská obchodní společnost městskému zastupitelstvu ve Šluknově nabídku na likvidaci dolu, s čímž představitelé města vyslovili souhlas. Toto rozhodnutí vyvolalo u veřejnosti silnou negativní odezvu, především ze strany ochránců přírody a životního prostředí, neboť podzemní prostory dolu Schweidrich jsou známým zimovištěm netopýrů. Bylo zde zaregistrováno šest různých druhů (netopýr velký, netopýr Brandtův, netopýr řasnatý, netopýr severní, netopýr ušatý a netopýr vodní), což znamená, že toto místo patří mezi nejvýznamnější lokality zimujících netopýrů na severu Čech. K tomu se přidala iniciativa Hornického muzea v Jiřetíně pod Jedlovou s návrhem na zřízení nové hornické naučné stezky. Představitelé města poté své rozhodnutí přehodnotili. Od roku 2010 probíhají práce na dokumentaci a přípravě zpřístupnění historického dolu veřejnosti.[3]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Zpráva o otevření naučné stezky[nedostupný zdroj]
  2. a b c BRZÁK, Přemysl; FABIÁNEK, Otakar; HAVRÁNEK, Petr. Podzemí Šluknovska a Lužických hor. 1. vyd. Varnsdorf: ZO ČSOP Netopýr Varnsdorf, 2007. 302 s. ISBN 978-80-254-0668-7. S. 45–53. 
  3. a b c Historie dolu na stránkách města Šluknova

Literatura

  • ZELENKA, Jaromír; ŽIVOR, Roman. Hornické památky České republiky. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Academia, 2019. 659 s. ISBN 978-80-200-2858-7. Kapitola Jiřetín pod Jedlovou a Šluknov, s. 160–163. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Relief Map of Czech Republic.png
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Schweidrich I.jpg
Autor: Marie Čcheidzeová, Licence: CC BY-SA 4.0
Pohled do nitra středověkého dolu
Schweidrich II.jpg
Autor: Marie Čcheidzeová, Licence: CC BY-SA 4.0
Důl Schweidrich je zimovištěm netopýrů
Schwidrich IV.jpg
Autor: Marie Čcheidzeová, Licence: CC BY-SA 4.0
Na počátku 20. století byla v doleu i kolejová doprava
Schweidrich V.jpg
Autor: Marie Čcheidzeová, Licence: CC BY-SA 4.0
Středověká důlní chodba
Schweidrich III.JPG
Autor: Marie Čcheidzeová, Licence: CC BY-SA 4.0
Letopočet z posledního období těžby
Schlaegel und Eisen nach DIN 21800 gedreht um 180 Grad.svg
Picture of miner's tools rotated by 180 degrees. This icon is used for closed down mines.
Schweidrich VI.jpg
Autor: Marie Čcheidzeová, Licence: CC BY-SA 4.0
Značky na stěnách dolu