Dům U Malířů
Dům U Malířů | |
---|---|
Pohled od západu | |
Účel stavby | |
Obytný dům, restaurace | |
Základní informace | |
Sloh | renesanční barokní |
Výstavba | 15.–17. století |
Stavitel | anonym |
Další majitelé | Josef Šic Branislav Mázl |
Současný majitel | město Praha |
Poloha | |
Adresa | Maltézské náměstí 11, 118 00 Praha 1-Staré Město, Česko |
Ulice | Maltézské náměstí |
Souřadnice | 50°5′11,21″ s. š., 14°24′19,34″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 39310/1-730 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dům U Malířů, také U zlatého kohouta, U bílého kohouta nebo U Mázlů je měšťanský dům středověkého původu čp. 291/11 na Maltézském náměstí v Praze na Malé Straně. Renesančně a později barokně přestavěný dům je zapsán jako kulturní památka.[1]
Historie
Městiště domu se nalézalo ve středověku od poloviny 13. století v příkopu za hradbami komendy johanitů. Lokalizace jednoho ze tří zdejších domů, pravděpodobně dřevěných, není jistá, protože všechny byly zničeny požárem, založeným husity v roce 1420. Po něm byly na postranním právu téhož kláštera znovu postaveny až v průběhu druhé poloviny 15. století.
Prvním jménem doloženým majitelem domu byl v roce 1543 Jiří Kuřátko, od něhož dům koupil malíř Josef Šitc (psán také Ssytz nebo Schütz) v letech 1570–1589, a po jeho smrti od roku 1589 jeho syn Jiřík Šitc. Ten poprvé pronajal prostory domu pro šenk. Podle ceny to byl skromný domek, v roce 1607 vlastnil měšťan Benedikt Galthan a když v roce 1609 dostal od souseda povolení přistavět k domu patro, pustil se do zásadní stavby. V roce 1641 měl již dvojnásobný dům číslo svého souseda a odlišovaly se označením a, b.[2] V roce 1685 cena domu dosahovala více než dvojnásobku a v roce 1723 zde majitel provozoval nepovolenou lazebnickou živnost a v patře zpřístupnil pokoj s billiárdem. Lázeňské právo zakoupil od souseda z Lázeňské ulice čp. 286/III až roku 1731. V roce 1843 dům koupil stavitel Vojtěch Jiříkovský, podle jeho profese lze usuzovat na stavební úpravy domu, nedoložené jinak, než plánem a dochovanými klasicistními parketami, skládanými do čtverců.
Na fotografii domu z Eckertova ateliéru, s datem 25.6. 1906 a popiskou U zlatého kohouta (bez domovního znamení na fasádě), na domě není inzerován žádný provoz, zatímco na plotě předzahrádky sousedního domu čp. 292/III je vývěsní cedule hospody Františka Duchoslava se snídaněmi, obědy a věčeřemi.[3]
Podle archivní fotografie z doby kolem roku 1925 zde Raffaelo Bernardi provozoval vinárnu s italskými víny,[4] zatímco v domě čp. 292/III byla Velkopopovická pivnice.
Pravděpodobně roku 1936 dům s vinárnou koupil malostranský podnikatel Branislav Mázl (* 1902) a otevřel v suterénu a v přízemí proslulou vinárnu U Mázlů. Pro tyto účely byl přebudován sklep, postaveno z něj do přízemí nové schodiště, adaptováno přízemí a dekorativní malba ozdobila stěny a klenby lokálu i fasádu západního průčelí. Vinárna se pak nazývala celým jménem majitele, následně U Mázlů a dále U Malířů.
Provoz vinárny byl obnoven v 50. letech 20. století a trvá dosud.
Architektura
Patrový dům na obdélném půdorysu je situován na šířku v ose sever-jih.Dům boční fasádou zasahuje do Lázeňské ulice. Proporcemi fasády s malými osmidílnými okénky a dvěma výraznými vikýři mansard v mohutné sedlové střeše neztratil svůj barokní ráz. Raně barokní jsou také dva kamenné portály, větší z nich s bosovanou rustikou. Dům je celý podsklepen. Renesanční sklepy mají valené klenby svedené do mohutných pilířů. Přízemí je rovněž renesanční, s pěti prostorami, renesančními valenými klenbami i renesančním schodištěm. Na schodišti jsou klenby křížové. Patro má ploché stropy s fabiony a v největší místnosti na stropě štukový obraz. Podkroví je novodobé.
Výzdoba
Dekorativní malba interiérů vinárny je historizující, stylově vychází z pozdní gotiky a renesance (erby, nápisové pásky) a z pijáckých žánrů. Autory maleb z let 1936–1937 byli akademický malíř Rudolf Adámek (1882–1953) a Rudolf Jindřich (1882–1968), druhý z nich dostal příležitost své dílo obnovit ještě po roce 1960. K malbě využili také starší předlohy malíře a karikaturisty Karla Stroffa (1882–1929), pod jeho jménem vyšel soubor pohlednic[5], prodávaných v Mázlově vinárně.
Odkazy
Reference
- ↑ pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online.
- ↑ LÍVA Václav, Berní rula 3. Pražská města. Praha 1949, s. 133
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, fotografie
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, fotografie datovaná přibližně kolemn roku 1925
- ↑ reprodukce pohlednice
Literatura
- Archiv hl. m. Prahy, fotografie domů čp. 292/III (uprostřed) a čp.291/III (vpravo s vývěsními štíty vinárny) datovaná 14. září 1930
- POCHE, Emanuel: Prahou krok za krokem 2. vyd. Praha: Panorama, 1983, s.37.
- VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1999. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 400–401.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Palickap, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: