Dům U Mladých Goliášů

Dům U Mladých Goliášů čp. 527 v ulici Skořepka
U Mladých Goliášů čp. 527 v ulici Skořepka
U Mladých Goliášů čp. 527 v ulici Skořepka
Účel stavby

nájemní dům

Základní informace
Slohneorenesance
ArchitektiAntonín Wiehl a Karel Gemperle, návrh sgrafit Mikoláš Aleš
Výstavba1888
Poloha
AdresaPraha, ČeskoČesko Česko
UliceJilská a Skořepka
Souřadnice50°5′2,24″ s. š., 14°25′6,63″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky40859/1-1728 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dům U Mladých Goliášů[1] (též U Bechyňů nebo Bechyňovský) čp. 527 (v době výstavby domu označen jako 527/I.) je novorenesanční nárožní dům na Starém Městě v Praze 1 na rohu ulice Skořepka (1) a Jilské ulice (2). Dům byl postaven v letech 1888–1889 podle návrhu významného českého architekta 19. století Antonína Wiehla. Autorem návrhů sgrafit je Mikoláš Aleš.[2][3] Dům je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek.[4]

Popis domu

Antonín Wiehl – architekt a stavitel

Nárožní třípatrový novorenesanční činžovní dům zakončený ve třetím poschodí atikou a 4 štíty (dva do Skořepky a dva do Jilské). Dům má do Skořepky 9 os, do Jilské ulice 5 os, kde v další ose je portál. Fasádu v přízemí domu tvoří rustika, v prvním a druhém patře režné zdivo. Do ulice Skořepka je obrácen jednoosý rizalit, kterým prochází parapetní římsa zdobená dívčími hlavami, rohy hojnosti a úponkovým dekorem. V prvním patře nad oknem člení fasádu římsa na konzolích. Na fasádě směrem do Skořepky jsou dvě figurální sgrafita zobrazující alegorie Války a Míru. Alegorii pojal Aleš jako scény ze života renesančního šlechtice, který se loučí se svou chotí před odchodem do boje (Válka) a šlechtic a jeho choť v domácím interiéru (Míru).[3] Pod prvním patrem a na arkýři je vlys zdobený plastickým dekorem. Nároží domu je zvýrazněno bosáží. Na fasádě do Jilské ulice je plochý arkýř, který nese balkon ve 2 patře. Ve třetím patře je tříarkádová lodžie s napodobeninami terakotových obkladů. V třetím patře a na štítech zdobí fasádu ornamentální sgrafita provedená na černém podkladě v barvě bílé.41-43 Na arkýři do Jilské ulice je letopočet dokončení stavby domu ANNO 1889. Na rizalitu do Skořepky v úrovni prvního patra je vsazena černá destička nápisem "DŮM TENTO VYSTAVĚLI ANT. WIEHL A KAR. GEMPERLE".[5] Na nároží je vsazena soška Madony. Figurální i ornamentální sgrafita provedena podle návrhu Mikoláše Alše[2][6][1] Antonín Wiehl architektonický návrh zpracoval jako svůj šestý činžovní dům v Praze. Jak informuje deska na fasádě do Skořepky postavil jej ve spolupráci s Karlem Gemperlem, se kterým v letech 1880–1890 na svých stavbách spolupracoval.[7][8]

Dům U Mladých Goliášů v kontextu Wiehlovy neorenesance

Mikoláš Aleš – autor návrhu sgrafit

Fasády staveb navržené Antonínem Wiehlem byly od 70. let přijímány veřejností i odborníky příznivě jako nový prvek ve výzdobě domů a v atmosféře pražských ulic.[9]Wiehl na výzdobě domů postupně precizoval svoje pojetí české novorenesance.[10][11][11]Dům U Mladých Goliášů patří do jeho směru výzdoby fasád tvořené kombinaci režného zdiva, sgrafit a renesančních štítů (nebo lunetové římsy).[12] Wiehl v projektu vymezil plochu pro sgrafita a vlastní návrhy výzdoby zpracoval v kartonech malíř Mikoláš Aleš, který s Wiehlem v sedmdesátých a osmdesátých letech spolupracoval na výzdobě řady domů (např. Dům čp. 1682 Na Poříčí, Staroměstská vodárna). Vrcholem této spolupráce jsou Alšovy alegorie na monumentální výzdobě Wiehlova domu[13][14]Wiehlův kolega architekt Jan Koula Wiehlovo úsilí definoval v roce 1883 ve Zprávách Spolku architektů jako „výklad o vývoji a stylu A. Wiehla“ ve "...Wiehl bojuje o nové vyjádření architektonické na základě vzorů, pro Prahu a Čechy XVI. a XVII. století typických a ukázal k nim poprvé, když postavil svůj „sgrafitový domek“ v Poštovské ulici. Od té doby pilně sbíral památky naší renesance, studoval je a kde mu bylo možno, hleděl jich užíti na svých stavbách. Wiehlovým přičiněním mluví se o "české renesanci; cítíme oprávněnost tohoto názvu, ale nikdo dosud nestanovil přesně, v čem ráz těch staveb záleží..." [15] O uplatnění sgrafit referoval Jan Koula též v článku „Domy pp. architektů V. Skučka a J. Zeyera“[16][17]

Obyvatelé a události

Na začátku 20. století zde bydlel spisovatel Max Brod; v bytě jeho rodiny se Franz Kafka seznámil s Felicí Bauerovou.

Galerie

  • Dům U Bechyňů, Praha 1-Staré Město, Jilská 2, Skořepka 1
    Dům U Bechyňů, Praha 1-Staré Město, Jilská 2, Skořepka 1

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 108. Dostupné online.
  2. ↑ a b WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 24–25. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  3. ↑ a b PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 41–43. Dostupné online.
  4. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-08-20]. Identifikátor záznamu 152944 : městský dům U Bechyňů. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  5. ↑ DŮM TENTO VYSTAVĚLI ANT. WIEHL A KAR. GEMPERLE. In: Pamětní desky v Praze. DŮM VE SKOŘEPCE - Na domě č.1 Skořepka Praha 1 Staré Město [online]. Psohlavců 1499 Praha 4 - Braník: Pamětní desky v Praze [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ VLČEK, Pavel; ET AL. Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov.. první. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 348–349. 
  7. ↑ VLČEK, Pavel; NAŇKOVÁ, Věra; Vítovský, et al. Karel Gemperle. In:Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání Pavel Vlček; redakce Jaroslav Havel, Běla Trpišovská. První. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 195. 
  8. ↑ KOULA, Jan. Činžovní dům architekta A.Wiehla a K.Gemperle v parku městském v Praze.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. I., s. 7–8. 
  9. ↑ TYRŠOVÁ, Renáta. Z pouličního života pražského na domě svatováclavské záložny v Poštovské ul.. Světozor. Roč. XX, čís. 1866, s. 1866. 
  10. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 10–15. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  11. ↑ a b PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 28–29. Dostupné online.
  12. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 26. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  13. ↑ PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–48. Dostupné online.
  14. ↑ KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  15. ↑ KOULA, Jan. Výklad o vývoji a stylu A. Wiehla". Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. I., s. 7–8. 
  16. ↑ KOULA, Jan. Domy pp. architektů V. Skučka a J. Zeyera.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXII/1887-88, čís. sešit2, s. 2–4. 
  17. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 2. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Literatura

  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město Plasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52. 
  • DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. 
  • KOULA, Jan. Činžovní dům architekta A.Wiehla a K.Gemperle v parku městském v Praze.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. I., s. 7–8. 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  • DŮM TENTO VYSTAVĚLI ANT. WIEHL A KAR. GEMPERLE. In: Pamětní desky v Praze. DŮM VE SKOŘEPCE - Na domě č.1 Skořepka Praha 1 Staré Město [online]. Psohlavců 1499 Praha 4 - Braník: Pamětní desky v Praze [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. 
  • PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–48. Dostupné online.
  • VLČEK, Pavel; NAŇKOVÁ, Věra; Vítovský, et al. Karel Gemperle. In:Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání Pavel Vlček; redakce Jaroslav Havel, Běla Trpišovská. První. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 195. 
  • VLČEK, Pavel; ET AL. Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov.. první. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 348–349. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150. 
  • Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Dům U Bechyňů 3.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Praha 1, Bartolomějská ulice
Wiehl Antonín2.jpg
Antonín Wiehl (1846–1910) český architekt období historismu
Ales Portrait.jpg
Portrait of Mikoláš Aleš, Czech painter
Dům U Bechyňů 1.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Praha 1, Bartolomějská ulice
Dům U Bechyňů 2.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Praha 1, Bartolomějská ulice