Dům U Pěti korun

Dům U Pěti korun
Účel stavby
obytný dům, hostel, restaurace
Základní informace
Sloh	gotický, renesanční
Výstavba	13.–14. století
Přestavba	1600–1615
Další majitelé	Prokop z Kutné Hory Petr Nerhof z Holterbergu
Pojmenováno po	koruna
Poloha
Adresa	Melantrichova ulice čp. 465/11, 110 00 Praha 1-Staré Město, Česko Česko
Ulice	Melantrichova
Souřadnice	50°5′7,96″ s. š., 14°25′14,38″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	38547/1-244 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dům U pěti korun je původem gotický měšťanský dům čp. 465/I v Melantrichově ulici 11, v období pozdní renesance zásadně přestavěný na třípatrový palác. Dům je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka.^[1]

Dům na trase z Havelského tržiště na Staroměstský rynek byl ve středověku situován v trojbokém rozšíření komunikace v náměstí, roku 1364 nazvaném latinsky platea Genexilini ve smlouvě, jíž tento dům prodal Mikuláš z Vídně. Roku 1402 byl dům poprvé nazván U Pěti korun (latinsky Apud quinque coronas) a vyšetřovaly se v něm čarodějnické obřady spojené s opilstvím.^[2] Šimon z Plzně a po něm jeho syn Vaněk zde až do roku 1433 čepovali medovinu.

Mezi dalšími majiteli se uvádí od roku 1470 univerzitní profesor Prokop z Kutné Hory, který v letech 1478–1497 zastával úřad kancléře Starého Města pražského. Dále se připomíná majitel Řehoř Lidl z Lidlova, po jehož smrti roku 1600 dům od vdovy koupil Petr Nerhof z Holterbergu (psán také Nehrhof z Holcperka nebo z Holtenberka).^[3] Jeho syn Jan byl povýšen roku 1622 do šlechtického stavu, vlastnil kromě Pěti korun další dva staroměstské domy,^[4] ale jako protestant musel odejít do exilu.^[5] Holterbergové do roku 1615 dům přestavěli do dnešní výjimečné pozdně renesanční podoby. Roku 1641 dům zakoupil italský kupec Giovanni Battista Raymund/Raimondo s manželkou Anežkou, která byla sestrou malíře Karla Škréty. Další majitelé pro stavební dějiny domu již nebyli podstatní. V 19. století dům sloužil mimo jiné jako sklad sukna hraběte Lažanského.^[3]

Třípatrový dům se skládá z hlavní budovy se dvěma křídly, a ze zadní budovy, která zasahuje až do Michalské ulice.

Gotický dům má dvě stavební fáze, starší raně gotickou ze 13. století tvoří sklepy, mladší v přízemí a v prvním patře pocházejí z období vrcholné gotiky před rokem 1400. V renesanci byl dům výrazně přestavěn a dostavěn do dnešní čtyřkřídlé dispozice. Svými rozměry a proporcemi je to palácová architektura v Praze výjimečná.

Fasáda do Melantrichovy ulice je pětiosá, tedy poměrně úzká, ale značně převýšená, po třech patrech ještě završená půdou s okénky a trojosým štítem se třemi nikami (sochy, snad císařů, se v nich nedochovaly) a s trojbokým tympanonem. Vzory pro toto členění byl nalezeny v bavorských domech, především v radnici v Augsburgu.^[6]

Kvalitní plastickou dekoraci tvoří jednak domovní znamení, tj. pět císařských říšských korun ve štukových rámcích pod okny prvního patra. Čapky korun jsou po posledním restaurování z roku 2020 zelené, ale mají být heraldicky správně červené; mají renesanční tvar a stylizaci koruny císařů 16. století, detaily a ornament jejich rámů svědčí pro úpravu z počátku 19. století.^[7]

Vynikající je manýristická sochařská výzdoba bosovaného vstupního portálu, tesaná z pískovce: klenák má podobu maskaronu s andělem v týle a na kladí jsou vytesány dva dívčí maskarony a dva bukraniony. Také dubová vstupní vrata jsou původní, s manýristickými motivy maskaronu mezi volutami a s letopočtem vzniku 1615. Oválné světlíkové okénko ve vratech kryje mříž s renesančními ornamenty.

Dvorní průčelí hlavní budovy má gotický portál s lomeným obloukem a v patrech pavlače: v prvním patře klasicistní zábradlí, ve druhém patře pavlač nesou původní volutové konzoly se zábradlím s mřížkou.

Boční křídla mají jednodušší nečleněnou fasádu s renesančním ostěním.

Fasáda zadní budovy je barokní: šambrány oken jsou podloženy stuhami a parapety ve druhém patře zdobí čabraky. Původní portál byl zaslepen. V interiérech se kromě ostění dveří a oken žádné významné detaily nedochovaly.^[8]

• RUTH, František: Kronika královské Prahy a obcí sousedních II. Praha 1907, s. 728.
• POCHE, Emanuel a kol.: Praha na úsvitu nových dějin (čtvero knih o Praze): architektura, sochařství, malířství, umělecké řemeslo. Panorama Praha 1988, s. 139–141.
• VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha: Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, s. 323–324.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dům U Pěti korun na Wikimedia Commons