Dům U Zlatého rohu

Dům U Zlatého rohu
Základní informace
Sloh	barokní architektura, klasicistní architektura a renesanční architektura
Poloha
Adresa	Malé náměstí 4/10, Staré Město, Praha 1, Česko Česko
Ulice	Staroměstské náměstí a Malé náměstí
Souřadnice	50°5′11,98″ s. š., 14°25′11,24″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	38211/1-37 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dům U Zlatého rohu je dům čp. 4/I na Starém Městě v Praze. Stojí na nároží mezi náměstím Staroměstským (čp. 1/I) a Malým náměstím (čp. 10/I) mezi domy U Minuty (s nímž tvoří jeden blok) a domem U Zlaté dvojky. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky.^[1]

Na místě dnešního domu stály ve středověku dva domy, první zmínka o severněji umístěném domě je z roku 1404, kdy jej obýval měšťan Henzlín Gundacker a po něm bohatý pláteník Pesold, po němž se dům nazýval Pesoldovský, ještě v roce 1563, když jeho polovinu získal Matyáš Bydžovský z Aventina (1520-1590), tehdy písař staroměstské rady a profesor pražské univerzity.^[2] Dochoval se z něj pouze sklep a část obvodových zdí s fragmentem okenního ostění v přízemí.

V roce 1623 byly dva domy spojeny a výsledný objekt byl rozšířen a výrazně přestavěn v pozdně renesančním stylu. Z té doby pochází nárožní arkýř a ornamentální a figurální sgrafita, dochovaná ve fragmentech na průčelí. Za stavitele je pokládán Jan Dominik de Barifis, předpokládaný stavitel evangelického salvátorského kostela, podle některých shodných detailů domu s tímto kostelem. Na nároží v prvním patře byla tehdy do niky vložena socha patrona domu, svatého Václava (od Janákovy rekonstrukce je deponována v Lapidáriu Národního muzea a od roku 2010 tam v renesančním sále vystavena).

Dům byl roku 1622 zkonfiskován po emigrantu Janu starším Ledčanském z Popic a koupil jej hradní písař a císařský rada Bartoloměj de Pauli z Poly^[3]. V první polovině 18. století byla barokně upravena fasáda domu (okna a cibulovitá báň arkýře). Z výzdoby interiérů se dochovala jediná pozdně barokní freska s troubícím andělem, později přemalovaná. V roce 1801 upravili Filip a František Hegerové fasádu střídmě v duchu klasicismu, rozdělili síně příčkami a zazdili podloubí s valenými klenbami, jež bylo opět otevřeno v roce 1938.

Brutální zásah do interiérů domů představovala rekonstrukce v z roku 1938 podle projektu architekta Pavla Janáka, který dal vybourat síně a renesanční schodiště z přízemí do prvního patra nahradil novodobým. Gotické sklepy byly z větší části likvidovány vestavbou veřejných záchodků. Jediným pozůstatkem gotické stavby domu tak kromě kleneb sklepů zůstává fragment jednoho odhaleného opukového oblouku okna na cihelné zdi v zaskleném výklenku v přízemí. Po roce 1945 pokračovala adaptace interiérů na kanceláře Národního výboru hlavního města Prahy, který se sem přestěhoval z úřadoven zbořeného východního křídla Staroměstské radnice.

Od roku 2015 v domě sídlí neziskovky, sdružené pod správou Magistrátu hlavního města Prahy a zabývající se vzdělávacími a humanitárními programy. mimo jiné to je Skautský institut A. B. Svojsíka,^[4][5] poskytující bezplatně své prostory pro setkání českých wikipedistů. V provozu je rovněž kavárna.

• 
  Domy U zlatého rohu, U minuty a U kohouta
• 
  Sgrafita na boční fasádě
• 
  Podloubí
• 
  Fragment gotického ostění
• 
  Ochoz 1. patra
• 
  Pavlače
• 
  Skautský institut při setkání wikipedistů
• 
  Skautský institut, 2. patro
• 
  Novodobé chodby 2. patra

• VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 150–151. ISBN 80-200-0563-3

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dům U Zlatého rohu na Wikimedia Commons