Dům V Lázních

Dům V Lázních
Základní informace
Architekt	Karel Pollak (rekonstrukce)
Poloha
Adresa	Malá Strana, Praha 1, Česko Česko
Ulice	Lázeňská
Souřadnice	50°5′12,97″ s. š., 14°24′21,81″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	39305/1-726 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dům V Lázních, označovaný také Lázeň nebo U červeného lva, je dům čp. 286 v Praze 1 na Malé Straně, na nároží ulic Lázeňská a Saská. V roce 1964 byl zapsán do státního seznamu kulturních památek.^[1]

Nárožní dům s klasicistní fasádou vznikl na místě nejméně dvou starších domů. Jeho současná podoba odpovídá přestavbě z let 1831–1832, kterou navrhl architekt Karel Pollak.^[1]

Název domu je památkou na lázeň, jejíž existence v těchto místech je doložena již ve 14. století; proto se také celá ulice již od 14. století jmenuje Lázeňská.^[2] Také sousední dům v Saské ulici čp. 520/3 se nazývá V Lázni,^[3] a lázeň měl nejspíše i špitál patřící k sousední komendě johanitů.

Zde stojící dům byl pravděpodobně stejně jako celé okolí původně v majetku johanitů – maltézských rytířů. Od 17. století až do přestavby v první polovině 19. století tu byl hotel, údajně v té době jeden z nejlepších v Praze.^[2]

V roce 1698 se zde podle legendy ubytoval ruský car Petr Veliký se svou družinou. Měsíc před Petrovým příjezdem do Prahy dorazila do Prahy služební část poselstva a měsíc bydlela ve třech domech na Malé Straně. Protože car cestoval inkognito, vznikla brzy po jejich odjezdu legenda, že Petr Veliký pobýval v Praze. Podle deníku poselstva, který vydal Nikolaj Ustrjalov v roce 1858, je zřejmé, že hlavní skupina poselstva, k níž patřil i Petr Veliký, odpoledne 16. června 1698 (6. června podle starého ruského stylu) Prahou pouze projížděla. Obědvali v hostinci „Poslední peníz“ na Špitálském poli v prostoru dnešního Karlína a pak se vydali na noční cestu do Vídně.[1] [2]

Na přelomu let 1799 a 1800 zde bydlel ruský vojevůdce Alexandr Suvorov, na jehož počest tu uspořádal ples kníže Petr Ivanovič Bagration, a v roce 1833 tu pobýval francouzský diplomat a básník François René de Chateaubriand.^[4] Ještě v roce 1866 tu bydlel Otto von Bismarck, pak byl na konci 19. století objekt upraven na obytný dům a po nějakou dobu tu byly i posluchárny české univerzity.^[5]

Třípatrové průčelí do Lázeňské ulice má sedmiosou fasádu, podlaží jsou oddělena průběžnou parapetní římsou. Přízemí je bosované, střední portál má šambránu z umělého kamene.

Fasáda do Saské ulice je složitější. Má první dvě osy shodné s průčelím v Lázeňské, mezi okny 1. patra je pamětní deska ze sliveneckého mramoru upomínající na návštěvu Francoise de Chateaubrianda v květnu 1833.^[6] Další část fasády výrazně předstupuje, je pětiosá a v přízemí členěná slepými arkádami. Toto průčelí pak opět ustupuje a pokračuje Saskou ulicí dále na východ, kde ho uzavírá nízká zeď s vjezdovou branou do východního dvora, na jejíchž pilířích jsou barokní putti snad od Ignáce Platzera.^[4] Přes tento dvůr je přístupný nejen bytový dům Saská čp. 637/5, ale i dům Saská čp. 520/3, zvaný V lázni, který je ve starších pramenech zmiňován jako „zadní dům s lázní“ a vznikl snad jako renesanční novostavba lázně, přistavěná k čp. 286 po roce 1606.^[3]

V prvním, západním dvoře jsou patrné zbytky románské stěny s románským okénkem zhruba ve výši 1. poschodí, vlevo od něho je ještě jedno zazděné okno a další okno s gotickou profilací; to ale již patří k sousednímu objektu bývalého johanitského konventu.^[1]

Dům V Lázních je v soukromém vlastnictví, v jeho přízemí je restaurace.

• 

  (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
  Saská ulice, roh domu čp. 286 vpravo (2011)
• 
  Pamětní deska
• 

  (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
  Brána do dvora v Saské ulici s putti (2011)

• RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 643–645. 
• Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 151, 152. 
• POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 270. 
• VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1999. 685 s. ISBN 80-200-0771-7. 
• LAŠŤOVKA, Marek; LEDVINKA, Václav, et al. Pražský uličník – 1. díl (A-N). 1. vyd. Praha: Libri, 1997. 604 s. ISBN 80-85983-24-9. S. 394. 
• PFAFF, Ivan a Vladimír ZÁVODSKÝ. Tradice česko-ruských vztahů v dějinách: (Projevy a doklady). Praha: Svobodné slovo-Melantrich, 1957. Dostupné online.
• FLOROVSKIJ, Antonij Vasiljevič. Prameny k ruským dějinám doby Petra Velikého v českých archivech a sbírkách In: Sborník archivních prací archivu ministerstva vnitra. Praha: Ministerstvo vnitra, 1951-1977. Dostupné online.

• Pražský pantheon: François René de Chateaubriand