Dům kramáře Kříže
Staroměstská radnice Dům kramáře Kříže | |
---|---|
Účel stavby | |
Radnice | |
Základní informace | |
Sloh | gotický renesanční |
Výstavba | 13.–16. století |
Současný majitel | město Praha |
Poloha | |
Adresa | Staroměstské náměstí čp.1/2 , 110 00 Praha 1-Staré Město, Česko |
Souřadnice | 50°5′13,59″ s. š., 14°25′14,18″ v. d. |
Další informace | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bývalý Dům kramáře Kříže je gotický měšťanský dům na Staroměstském náměstí čp. 1/2 v Praze na Starém Městě], od roku 1458 součást Staroměstské radnice a komplexu budov Národní kulturní památky Staroměstská radnice.[1]
Historie
Dům vznikl po parcelaci staroměstského tržiště v polovině 13. století jako prostřední ze tří kamenných domů se základy z opukového kvádříkového zdiva. Jméno dostal po svém majiteli kramáři Křížovi, který se připomíná v letech 1364–1413, s manželkou Annou a třemi syny Janem, Václavem/Vaňkem a Petrem. Dům má úzkou parcelu orientovanou sever-jih. Kříž postupně zkoupil několik domů. Nejdříve vlastnil domek severně od radničního bloku, za kostelem sv. Mikuláše. Roku 1387 k němu přikoupil kupecký domek, k němž náleželo výnosné "právo nad lavicemi chlebnými", což bylo nájemné, které majiteli domu museli z krámů na jižní straně tržiště platit všichni pekaři. Tento dům se později stal radničním.
Na Staroměstském rynku Kříž vlastnil také Krennův dům (Krennovský) čp. 936/I (zbořený roku 1901) a další staroměstský dům s velkým městištěm vlastnil na parcelách od kostela sv. Jiljí až k Betlémskému náměstí (čp. 238/I. 239/I), daroval ho na stavbu Betlémské kaple s litevskou univerzitní kolejí, jejíž nadaci mu roku 1393 svěřila polská královna Hedvika, dále koupil vinici u Košíř a vesnici Chvaly. Patřil k mocným staroměstským měšťanům, a proto mezi léty 1382–1402 několikrát zastával úřad konšela.[2]
Architektura
Dům je vzácně dochovanou gotickou měšťanskou architekturou z doby Václava IV., včetně oken 2. patra a proporcí převýšené sedlové střechy (poměr výšky a hloubky 1:1). Suterén má opukové kvádříkové zdivo a valené klenby, v přízemí je vstupní síň dělená dvěma cihlovými pasy, na nichž spočívá nový povalový dřevěný strop. Pozoruhodným novogotickým kamenickým dílem je členění vikýře pilastry s pěti fiálami na štítu, rovněž střešní okénka byla doplněna po roce 1854. Dvorní fasáda byla původně zastíněna Krennovým domem a dalšími, zbořenými při asanaci kolem roku 1900.
Uliční fasáda
- Pod hlavní římsou je znaková galerie. Skládá se z 19 tesaných znakových štítů, uprostřed je znak Starého Města (hradba se třemi věžemi) a po obou stranách po 9 znacích pražských patricijů, členů staroměstské městské rady z 15. až první třetiny 16. století, obnovená podle vedením Jana Erazima Vocela v letech 1852–1854.[3]
Radní síň v 1. patře byla kolem roku 1600 doplněna o vestavbu renesančního balkónu s trojosým portálem. Na fasádě jsou:
- Na římse portálu balkónu z doby kolem roku 1520 je vytesaný latinský nápis PRAGA CAPVT REGNI (latinsky:Praha matka měst).
- Do tympanonu je vložen staroměstský znak, jak byl polepšený po roce 1477: v klenotu má helm, korunovaný císařskou korunou Svaté říše římské, nesenou dvěma dvouocasými českými lvy s českými královskými korunami, to celé rámováno přikryvadly, svázanými do uzlů.
- Po stranách jsou dvě nápisové desky, s výroky dvou humanistů 16. století, Martina Kuthena a Julia Scaligera, doplněné roku 1614. Nápisy byly později zabíleny a odhalila je až historizující úprava Josefa Schöbla z roku 1854, při níž byly upraveny také interiéry radnice a roku 1901 vestavěn výtah. Fasáda radničního domu a vikýř byly upraveny podle návrhu architekta Bernharda Gruebera, který do gotických vchodů s polokruhovým záklenkem kamenného ostění navrhl dvoje novogotická vrata. Po roce 1960 byla vrata nahrazena skleněnými.
- Dvě okénka po stranách vchodu jsou pozdější než arkády. Po roce 1945 byla zazděna a zasazeny do nich pamětní bronzové desky. První deska z roku 1971 oznamuje prohlášení historického jádra Prahy památkovou rezervací. V roce 1992 byla doplněna druhá deska s pětijazyčným oznámením, že Praha byla zapsána do seznamu historických měst UNESCO.
Interiéry
- Radní síň v 1. patře, nyní slouží jako svatební.
- Radní síň ve 2. patře, vznikla za Jiřího z Poděbrad, přichází se k ní novým schodištěm a přes předsálí, kde jsou zavěšeny dva lunetové obrazy Václava Brožíka: "Karel IV. zakládá v Praze univerzitu" a "J. A. Komenský roku 1657 předkládá městské radě v Amsterdamu své pedagogické spisy". Jde o předlohy pro malby v Panteonu Národního muzea. V rohu místnosti stojí na mramorovém soklu reprezentační váza ze sévreského porcelánu, dar města Paříže Praze z roku 1901. Dva pozdně gotické sedlové portálky pocházejí z doby Vladislava Jagellonského. Renesanční záklopový strop s groteskní malbou je ze 2. poloviny 16. století, obnovil ho Petr Maixner. K základnímu vybavení radní síně pro soudní jednání patřila socha Krista bolestného, zde to je gotická dřevořezba od Mistra Týnského Ukřižování z doby kolem roku 1400, s příslušným textem soudní instrukce na nápisové pásce (v latině). Z kaple sem byl přeneseny sochy sv. Václava, Ludmily a sv. Jana Křtitele.
Odkazy
Reference
- ↑ Památkový katalog - Staroměstská radnice
- ↑ TOMEK II, 1892, s. 489-491
- ↑ VLČEK 1996, s. 145
Literatura
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl II. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. 1246 s. Dostupné online. S. 993–994, 1002-1004.
- VOJTÍŠEK Václav: Čtení o Staroměstské radnici. Praha 1926
- VOJTÍŠEK Václav: Staroměstská radnice. Praha 1948
- TOMEK, Václav Vladivoj: Dějepis města Prahy, II.díl, 2. vyd. Praha 1892, s. 136-137, 174, 274, 489-491.
- MUSÍLEK, Martin: „Unser stat rathaus“. Staroměstská radnice v Praze a její nejstarší znaková galerie. Revize dosavadní datace nejstarších znakových galerií umístěných na Staroměstské radnici..in: Staletá Praha 1/2018, s..
- VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 150–151. ISBN 80-200-0563-3
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dům kramáře Kříže na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Palauenc05, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Øyvind Holmstad, Licence: CC BY-SA 3.0
Byvåpen på rådhuset på gamletorget.
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
Staroměstská radnice čp.1, (1,2,3) a Dům U zlatého rohu čp. 4 zadní fasády, pohled z Mikulášské ulice