Dům teroru

Dům teroru
Průčelí Domu teroru
Průčelí Domu teroru
Údaje o muzeu
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
Založeno24. února 2002
Zeměpisné souřadnice
Webové stránky
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dům teroru (maďarsky Terror Háza) je muzeum v Budapešti na Andrássyho ulici č. 60. Bylo otevřeno 24. února 2002 za vlády Viktora Orbána.

Budova

Muzeum je umístěno v neorenesanční budově, která původně patřila židovské rodině Perlmutterů. V letech 19371944 sloužila jako sídlo a vězení Strany Šípových křížů - Hungaristického hnutí. Po skončení druhé světové války v domě sídlila maďarská politická policie (Politikai Rendészeti OsztályPRO) a poté komunistický Úřad pro ochranu státu (Államvédelmi HatóságÁVH).

Stálé exhibice

Fotografie obětí na zdi Domu teroru

Dům teroru obsahuje stálé exhibice vztahující se k fašistickému a komunistickému teroru v Maďarsku. Je též pomníkem obětem tohoto teroru.

Kritika

Podle maďarsko-německé kulturní historičky Magdaleny Marsovszky je koncepce Domu teroru založena na líčení Maďarů jako bezmocných a nevinných obětí cizích mocností, což neodpovídá skutečnosti.[1] Současně Dům teroru vytěsňuje období, která se do této koncepce nehodí – stálé exhibice začínají dokumentovat až období od října 1944, kdy se pučem dostala k moci Strana Šípových křížů, a předchozí antisemitské a nacionalistické období za vlády admirála Horthyho není ani jednou zmíněno.[1]

Odkazy

Reference

  1. a b Magdalena Marsevszky: „Die Märtyrer sind die Magyaren“. Der Holocaust in Ungarn aus Sicht des Hauses des Terrors in Budapest und die Ethnisierung der Erinnerung in Ungarn, Sborník Die Dynamik der europäischen Rechten. Geschichte, Kontinuitäten und Wandel („Mučedníci jsou Maďaři“. Holocaust v Maďarsku z pohledu Domu teroru v Budapešti a etnizace paměti v Maďarsku), str. 60.

Literatura

  • GLOBISCH, Claudia; PUFELSKA, Agnieszka; WEISS, Volker (editoři). Die Dynamik der europäischen Rechten. Geschichte, Kontinuitäten und Wandel. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, 2011. ISBN 978-3-531-17191-3. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce