Džafer Kulenović

Džafer Kulenović
Narození	17. února 1891 Rajinovci
Úmrtí	3. října 1956 (ve věku 65 let) Damašek
Alma mater	Vídeňská univerzita
Povolání	politik
Politická strana	Hrvatski oslobodilački pokret
Nábož. vyznání	islám
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Džafer-beg Kulenović (17. února 1891 Rajinovci, okres Kulen Vakuf, Bosna a Hercegovina – 3. října 1956 Damašek, Syrská republika) byl bosenskohercegovský a jugoslávský právník a politik bosňáckého původu.

Narodil se do bohaté statkářské muslimské rodiny, kterou tvořil Muhamed Kulenović Bajbutović zvaný Pašabeg nebo Pašaga a Meleća Sulejmanbegović. Ti společně přivedli na svět osm dětí, syny Mustaj-bega/Mustafu-bega, Ahmed-bega, Smail-bega, Ali-bega, Osman-bega (1889) a Džafer-bega (1891) a dcery Ajiše a Zumret. Paša-beg (1868–1926) byl v letech 1910 a 1915 poslancem bosenského zemského sněmu, saboru.

V Kulen Vakufu navštěvoval základní školu, poté studoval na gymnáziích v Sarajevu a Tuzlu. Z tuzlanského gymnázia byl vyloučen, a proto nakonec maturoval v Mostaru (1909). Již v mladickém věku přilnul k chorvatské nacionální ideologii, jak ji formuloval Ante Starčević. Roku 1910 se zapsal na lékařskou fakultu ve Vídni, ale pro chabé zdraví se vrátil na Balkán a vystudoval právnickou fakultu v Záhřebu. Na stejné univerzitě získal i doktorát.

Po vzniku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců na podzim roku 1918 vstoupil do Jugoslávské muslimské organizace (JMO) a za tuto stranu získal poslanecký mandát ve volbách roku 1920 do ústavodárného shromáždění. Jako jediný ve své straně hlasoval proti schválení Vidovdanské ústavy. Poslanecký mandát si udržel v řádných volbách roku 1923, 1925 a 1927. Po vyhlášení královské diktatury a zákazu politických stran roku 1929 se stáhl do ústraní a udržoval kontakty s ustašovskou opozicí. Po částečném rozvolnění královské diktatury byl roku 1935 a znovu 1938 zvolen poslancem, a to nejprve na Mačekově kandidátce a poté coby představitel Jugoslávského radikálního společenství. Na přelomu let 1938 a 1939 byl ministrem bez portfeje ve třech vládách (od 14. 5. 1938 do 26. 8 1939). Po smrti Mehmeda Spaha v půli roku 1939 byl vedením strany zvolen za předsedu JMO a kooptován do Senátu Jugoslávie. V této době se ostře stavěl proti tzv. Dohodě Cvetković–Maček, na jejímž základě vznikla Chorvatská bánovina, a požadoval vznik samosprávné Bosenské bánoviny v rámci Jugoslávie.

Po německé invazi do Jugoslávie roku 1941 zůstal ve vlasti. I přes opakované nabídky se odmítl kompromitovat spoluprací s fašistickým Nezávislým státem Chorvatsko (NDH), nicméně jeho bratr Osman nové poměry uvítal. Osman dokonce v období od 16. dubna do 7. listopadu 1941 působil jako místopředseda vlády NDH. Džafer nakonec tlaku neodolal a po svém bratrovi převzal místo místopředsedy vlády. Krátký čas na podzim roku 1943 vedle toho vedl ministerstvo spravedlnosti a kultu. Na konci druhé světové války společně s celým vedením NDH uprchl do Rakouska, ale zde byl zadržen. Roku 1945 unikl vydání zpět do Jugoslávie a v září uprchl z vojenského lazaretu ve Villachu a skrýval se v Římě. Následně se přes Turecko roku 1948 dostal do Damašku, kde s rodinou pobýval až do své smrti. V emigraci nadále spolupracoval s ustašovským hnutím, roku 1951 se stal předsedou jejich exilové vlády.^[1][2]

Kulenovićův syn Nahid (1929–1969) byl rovněž aktivní v ustašovském hnutí. Roku 1969 jej zavraždila jugoslávská tajná služba. Nahidův syn Džafer se odklonil od vyhraněné chorvatské nacionální myšlenky a jistý čas vedl Kongres severoamerických Bosňáků, zastřešující krajanské sdružení Bosňáků v Severní Americe.