Džamila Stehlíková

MUDr. Džamila Stehlíková
Džamila Stehlíková (2017)
2. ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny ČR
Ve funkci: 9. ledna 2007 – 23. ledna 2009
Předseda vlády	Mirek Topolánek
Předchůdce	Petr Mareš (do 2004)
Nástupce	Michael Kocáb
Místopředsedkyně Strany zelených
Ve funkci: 25. září 2005 [1] – 17. února 2007 [2]
2. předsedkyně LES
Úřadující
Ve funkci od: 24. června 2021
Předchůdce	Martin Bursík
Místopředsedkyně LES
Ve funkci: 25. června 2017 – 24. června 2021
Zastupitelka města Chomutov
Ve funkci: 14. listopadu 1998 – 16. října 2010
Stranická příslušnost
Členství	SZ (1998–2014) LES (od 2014)
Rodné jméno	Žämilä Almaskyzy Ordabajeva
Narození	6. února 1962 (62 let) Alma-Ata Kazašská SSR
Choť	PhDr. Miloslav Stehlík, CSc. (1988–1997)
Rodiče	Almas Ordabajev
Příbuzní	Alissa Ordabajeva (sestra)
Sídlo	Chomutov
Alma mater	VŠ lékařská v Moskvě
Profese	politička, lékařka, pedagožka a vysokoškolská učitelka
Webová stránka	www.dzamilastehlikova.cz
Commons	Džamila Stehlíková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Džamila Stehlíková (kazašsky Жәмилә Стеһликова, rozená Ordabajeva; * 6. února 1962 Almaty, Kazachstán) je lékařka, univerzitní pedagožka, blogerka a politička kazašské národnosti^[3] žijící od roku 1988 v České republice. V letech 2007 až 2009 byla ministryní pro lidská práva a národnostní menšiny ČR ve druhé Topolánkově vládě a v letech 1998 až 2010 zastupitelka města Chomutov. Byla také místopředsedkyní a členkou Strany zelených, od roku 2017 byla místopředsedkyní a od roku 2021 je předsedkyní LES.

Život a práce

Džamila Stehlíková vystudovala v roce 1985 obor všeobecné lékařství na První vysoké škole lékařské v Moskvě. V letech 1985–1988 pracovala jako vědecká pracovnice a pedagožka na katedře psychiatrie téže univerzity na klinice Sergeje Sergejeviče Korsakova. Od února 1989 do srpna 1992 pracovala jako odborná lékařka-psychiatrička v Nemocnici s poliklinikou v Chomutově. Spolupracovala mj. s MUDr. Josefem Jonášem.

V letech 1992–1997 pracovala jako vědecká pracovnice v Národním centru podpory zdraví v Praze a ve Státním zdravotním ústavu.

V letech 1998–2006 vykonávala soukromou lékařskou praxi v oboru psychiatrie v Chomutově. Dvanáct let byla v Chomutově členkou zastupitelstva. Jako pedagožka působila na Fakultě životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, zabývala se výzkumem vlivu médií na hodnoty a chování obyvatel^[zdroj?].

V roce 1988 uzavřela sňatek s klinickým psychologem PhDr. Miloslavem Stehlíkem, CSc. a přestěhovala se do tehdejšího Československa. Československé státní občanství získala 17. února 1992 na přímluvu Václava Havla^[4]. Od roku 1997 je rozvedená, má dvě děti.

Od roku 2010 se v Praze soustřeďuje především na soukromou lékařskou praxi v oboru psychiatrie (pomáhá mj. rizikovým pacientům, pacientům závislým na alkoholu a jiných psychoaktivních látkách a v Domě světla pacientům s infekcí HIV/AIDS).

V letech 2009–2014 pracovala na částečný úvazek ve Státním zdravotním ústavu v Praze na pozici Národní manažerky programu HIV/AIDS. Během své praxe napsala desítky lékařských publikací i popularizujících statí, poslední jsou k dispozici v on-line verzi.

V roce 2019 založila pod svým jménem nakladatelství, zaměřené na ruskojazyčnou a ukrajinskou disidentskou literaturu a její české překlady (např. Boris Chersonskij, Igor Pomerancev a další.

Politická činnost

Svou politickou kariéru Džamila Stehlíková zahájila v roce 1998, kdy se stala členkou chomutovského zastupitelstva. Poslední dvě volební období byla městskou radní, od komunálních voleb v roce 2006 do roku 2009 zastupitelkou v Chomutově a předsedkyní Výboru pro národnostní menšiny. V roce 2006 neúspěšně kandidovala v senátorských volbách v obvodu č. 5 – Chomutov (7. místo, 3,67 % hlasů). Vykonávala funkci místopředsedkyně Strany zelených, předsedkyně ústecké krajské organizace SZ a členky republikové rady strany. V letech 1998–2014 byla členkou Strany zelených, ze strany vystoupila na sjezdu 25. ledna 2014.^[5]

V roce 2001 založila občanské sdružení Relikty, které se zabývá projektem Paměti Krušnohoří. Jde o mapování osudů starousedlíků české a německé národnosti v příhraničních oblastech na severozápadu Čech.

Dne 9. ledna 2007 se stala ministryní pro oblast lidských práv a menšin. K významným krokům jejího rezortu patří vytvoření Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách a ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti ČR vytvoření Antidiskriminačního zákona o rovném zacházení a opravných prostředcích ochrany před diskriminací. Mezi jejími návrhy byly však také některé záměry veřejností vnímány kontroverzně. K nim patřil návrh na vytvoření zákona zakazujícího tělesné tresty na dětech.^[6] Z funkce sama odstoupila 23. ledna 2009 při hromadné rekonstrukci vlády. Nahradil ji Michael Kocáb.^[7]

Po sjezdu Strany zelených v lednu 2014 opustila Džamila Stehlíková stranu. Svoje rozhodnutí odůvodnila nedostatkem sebereflexe po prohraných parlamentních volbách v roce 2013 a přílišným vychýlením strany doleva.^[8] Následně vstoupila do Liberálně ekologické strany (LES) a na ustavujícím sněmu 16. února 2014 byla zvolena do jejího předsednictva.^[9][10][11] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 9. místě kandidátky LES,^[12] ale neuspěla. Na sněmu strany v červnu 2017 byla zvolena její místopředsedkyní.^[13] Na sněmu strany v červnu 2021 byla zvolena její předsedkyní.

Je členkou Výboru pro sexuální menšiny Rady vlády pro lidská práva.^[14] Dne 17. května 2016 získala cenu bePROUD za celoživotní přínos komunitě leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů (LGBT).^[15]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 kandidovala jako členka LES na kandidátce TOP 09 v Ústeckém kraji, ale do poslanecké sněmovny se nedostala, TOP 09 v Ústeckém kraji nezískala jediný mandát.^[16]

Na sněmu Liberálně ekologické strany, konaném online dne 24. června 2021, odstoupil z funkce předsedy strany Martin Bursík a Džamila Stehlíková byla zvolena novou předsedkyní.^[17]

Odkazy

Reference

Literatura

• 75 žen pro Václava Havla, připravila Bára Komersová; in: Mladá fronta Dnes. – Roč. 22, 2011, č. 230 (1. 10.), příl. Víkend, s. 4–11.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Džamila Stehlíková na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Džamila Stehlíková
• Osobní stránky
• Džamila Stehlíková v pořadu Impulsy Václava Moravce
• článek Exministryně Stehlíková byla bez práce, vymysleli jí funkci – článek na idnes.cz
• Blogy Džamily Stehlíkové na Aktuálně.cz