Džaváharlál Néhrú

Džaváharlál Néhrú जवाहरलाल नेहरू
1. indický ministerský předseda
Ve funkci: 15. srpna 1947 – 27. května 1964
Předchůdce	–
Nástupce	Gulzárílál Nanda
1. ministr zahraničních věcí Indie
Ve funkci: 15. srpna 1947 – 27. května 1964
Předchůdce	–
Nástupce	Gulzárílál Nanda
1. ministr financí Indie
Ve funkci: 8. října 1958 – 17. listopadu 1959
Narození	14. listopadu 1889 Prajágrádž
Úmrtí	27. května 1964 (ve věku 74 let) Nové Dillí
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Raj Ghat (Nové Dilí)
Národnost	Kašmírský pandita
Choť	Kamala Nehru (do 1936)
Rodiče	Motilal Nehru a Swarup Rani Nehru
Děti	Indira Gándhíová
Příbuzní	Krišná Néhrú[1] a Vijaya Lakshmi Pandit[2] (sourozenci) Rádžív Gándhí a Sanjay Gandhi (vnoučata)
Sídlo	Prajágrádž a Nové Dillí
Alma mater	Harrow School (od 1905) Trinity College (do 1910) City Law School
Profese	spisovatel, politik, autor autobiografie, barrister, odborář a freedom fighter
Náboženství	hinduismus
Ocenění	Bharat ratna (1955) Bintang Jasa čestný doktor Univerzity Keió
Podpis
Commons	Jawaharlal Nehru
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Džaváharlál Néhrú (hindsky जवाहरलाल नेहरू) (14. listopadu 1889 Iláhábádu – 27. května 1964 Nové Dillí) byl indický politik, jeden z hlavních představitelů Indického národního kongresu, klíčová postava Indického hnutí za nezávislost a první, dlouholetý ministerský předseda nezávislé Indie.

Pocházel z Iláhábádu, vzdělání získal v Anglii. Jeho dcera Indira Gándhíová byla významná politička a pozdější předsedkyně vlády Indie.

Džaváharlál Néhrú se narodil v indickém Iláhábádu v dnešním státě Uttarpradéš. Jeho otec Motílál Néhrú byl významný politik a jeden z prvotních vůdců Indického národního kongresu.^[3] Džaváharlál vyrůstal ve společné domácnosti své rozvětvené rodiny. První vzdělání obdržel od soukromých učitelů, než byl v roce 1905 poslán do Anglie, kde se věnoval dalšímu studiu. Nejdříve strávil dva roky na Harrow School, mezi lety 1907–1910 přešel na Cambridgeskou universitu. Od roku 1910 začal studovat práva na Inner Temple v Londýně. V roce 1912 studia ukončil a navrátil se zpět do Indie.^[4]

V Indii nastoupil k nejvyššímu soudu a ještě v roce 1912 se účastnil v pozici delegáta zasedání Indického národního kongresu.^[4] V únoru 1916 se oženil s Kamárou Kaulovou a 19. listopadu následujícího roku se jim narodila jediná dcera Indira.^[5] V roce 1919 nastal v Néhrúově životě zásadní zvrat – v souvislosti s masakrem v Džalijánválábághu se rozhodl bojovat proti Britské nadvládě nad Indií.^[6] V této době se poprvé dostal do kontaktu s Mahátmou Gándhím.

Gándhí zastával názor, že proti nadvládě Britů je nejúčinnější taktika nenásilného odporu (satjágraha). Ten byl založen na metodě ahinsá („nenásilí“) a projevoval se např. v nenásilných demonstracích, bojkotu zahraničního zboží, masových pochodů apod. Gándhího vliv na Indický národní kongres způsobil, že v roce 1920 byla přijata rezoluce o nespolupráci s indickými úřady, což měla být jedna z metod, jak docílit nezávislosti Indie. Néhrú s podobnými postupy sice souhlasil, ale zároveň zastával názor, že není možné metodu nenásilí prosazovat za každých okolností.^[7] Gándhí však trval na svém a i když ho s Néhrúem spojoval stejný cíl, totiž indická nezávislost, každý měl jinou představu o prostředcích a způsobu, jak toho dosáhnout, což se i v budoucnu stalo jádrem jejich neshod.

V roce 1929 Néhrú předsedal výročnímu sjezdu Indického národního kongresu, na kterém bylo poslední den v roce přijato jedno z klíčových usnesení. INC si vytyčil jasný a jednoznačný cíl – úplnou nezávislost Indie, zároveň vyzval Indy k zahájení příprav kampaně občanské neposlušnosti.^[8] Néhrú si byl vědom, že pokud se Indie osvobodí od koloniální nadvlády Britů, bude potřebovat změnu společenského systému.^[5] Ačkoliv byl Néhrú nakloněn marxismu (mimo jiné byl obdivovatelem Sovětského svazu), ke komunistům se nepřiklonil.^[9]

V srpnu 1938 Néhrú i se svou dcerou Indirou navštívili Československo^[10] a po mnichovské zradě se Néhrú plně postavil na stranu Československa.^[11] Pro své aktivity, které vedly k rostoucím nacionálním náladám Indů a nemalé nespokojenosti britských kolonistů, byl Néhrú celkem devětkrát vězněn. Ve vězení strávil celkem osm let a většinu svých prací napsal právě tam.^[12]

(c) Bundesarchiv, Bild 183-61849-0001 / CC-BY-SA 3.0

Snahy Indického hnutí za nezávislost vedly v roce 1947 k osamostatnění Indie a Džaváharlál Néhrú se 15. srpna téhož roku stal vůbec prvním indickým předsedou vlády a současně ministrem zahraničních věcí. Néhrúova myšlenka utvořit z Indie moderní stát na vysoké úrovni se opírala o zřízení moderních výrobních technologií, průmyslovou industrializaci země a ekonomického plánování.^[13] Za doby svého předsednictví musel čelit mnohým výzvám, především exodu obyvatelstva přes hranice Indie s nově vzniklým Pákistánem a novému rozdělení Indie, kdy bylo nějakým způsobem nutno sjednotit do větších celků bezmála pět set knížecích států z dob Britské Indie. Néhrú položil základ indické ústavě, infrastruktuře a parlamentní demokracii.^[14]

V roce 1954 Néhrú podepsal mírovou dohodu s Čínou známou jako panča šíla.^[15]

V létě 1955 znovu navštívil Československo, kde jednal s prezidentem A. Zápotockým.

Mezi 8. říjnem 1958 a 17. listopadem 1959 se krátce stal indickým ministrem financí. Néhrú zemřel na infarkt 27. května 1964.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jawaharlal Nehru na anglické Wikipedii.

• PILÁT, Jan. Džaváharlál Néhrú. Praha: Svoboda, 1967. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Džaváharlál Néhrú na Wikimedia Commons
• Osoba Džaváharlál Néhrú ve Wikicitátech
• (slovensky) Néhrú Džaváharlál na SME
• (slovensky) Štyridsať rokov od smrti Džavaharlála Nehrúa^{[nedostupný zdroj]}
• (anglicky) Jawaharlal Nehru