Džbán (geomorfologický celek)

Džbán
Výhled z nejvyššího vrcholu Džbánu - z Louštína
Výhled z Louštína

Nejvyšší bod538,2 m n. m. (Louštín[1])
Rozloha311 km²
Střední výška416,6 m n. m.

Nadřazená jednotkaBrdská oblast
Sousední
jednotky
Dolnooharská tabule
Pražská plošina
Křivoklátská vrchovina
Rakovnická pahorkatina
Podřazené
jednotky
Ročovská vrchovina
Řevničovská pahorkatina

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Džbán na mapě Česka
Džbán na mapě Česka
Horninyopuka, pískovec, jílovec
PovodíLabe
Souřadnice
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyVA-1
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Džbán je geomorfologický celek v Poberounské soustavě. Rozkládá se ve středních a dílem v severních Čechách přibližně mezi městy Louny, Slaný, Kladno, Rakovník a Žatec. Pro Džbán jsou charakteristické rozsáhlé náhorní roviny oddělené hlubokými a širokými údolími.

Členění

Poloha Džbánu; na pomezí okresů Rakovník (jz.), Louny (sever) a Kladno (východ). Severozápadní část celku představuje Ročovská vrchovina, jihovýchodní polovinu tvoří Řevničovská pahorkatina.

Džbán se z hlediska českého geomorfologického členění dělí na dva podcelky a čtyři okrsky:[2]

  • VA1-A Ročovská vrchovina (nejvyšší vrchol Džbán, 536,7 m n. m.), okrsky Domoušická vrchovina a Třebocká vrchovina
  • VA1-B Řevničovská pahorkatina (nejvyšší vrchol Louštín, 538,2 m n. m.), okrsky Novostrašecká pahorkatina a Srbečská pahorkatina

Nejvyšší kopce jsou uvedené v Seznamu vrcholů ve Džbánu.

Geologie

Náhorní roviny jsou pokryty 3 až 12 metrů silnou opukovou vrstvou. Opuka je tvrdá, ale leží na měkkém (cenomanském) pískovci, takže jakmile na kraji opuka zvětrá, nastává rychlá svahová eroze. Teprve zhruba o 50 až 300 metrů níže pískovec končí a začínají jíly (patrně z období karbonupermu), často červeně zbarvené.

Džbán tvoří rozvodí Ohře, dolní Vltavy a Berounky; na jeho vlastním území se tak vyskytují pouze drobné vodní toky, které se vějířovitě rozbíhají z okolí obce Kroučová. Hluboká údolí se v centrální části prořezávají prvohorními sedimenty ve směru od jihu na sever (povodí Hasiny a Smolnického potoka, pravých přítoků Ohře). Na východní straně Džbánu tečou potoky v téměř rovnoběžných údolích od západu na východ (povodí Bakovského potoka, levého přítoku Vltavy). Jihovýchodní část Džbánu odvodňuje potok Kačák (Loděnický potok) do Berounky. Na rozdíl od výše uvedených toků vytváří Kačák na svém běhu Džbánem údolí široce otevřené.

Příroda Džbánu

Džbán leží v mírném srážkovém stínu a je poněkud suchý. Velkou část území pokrývají lesy a to zejména na náhorních rovinách, na terénních zlomech a na návětrných (vlhčích) svazích. Lesy jsou intenzivně hospodářsky využívány, v rovinách převažuje smrk a na svazích buk.

Přírodní rezervace se nacházejí zejména v okolí Bílichova. Chráněna jsou jak údolní společenstva (kýchavice černá, orchideje střevíčník pantoflíček, vstavač nachový, vstavač vojenský, okrotice červená, okrotice bílá, pětiprstka hustokvětá, pětiprstka žežulník, smrkovník plazivý, různé druhy kruštíků, tak společenstva hran svahů (medvědice lékařská). V roce 1994 byl vyhlášen Přírodní park Džbán sdružující různá cenná území do velké chráněné oblasti s nejnižším stupněm ochrany.

V oblasti Džbánu se pěstují zejména obiloviny, pícniny a chmel.

Historie

Z mladší doby kamenné pocházejí Kounovské řady.

Oblast Džbánu nemá přirozené centrum. V období raného středověku mělo větší význam hradiště Dřevíč (dnes rozsáhlá louka obklopená opukovými skalami), údajně do 10. století plnící roli krajského soudu, který později přešel do Slaného. Ze současných sídel se v rámci Džbánu nacházejí dvě menší města, Nové Strašecí a Stochov, obě při jihovýchodním okraji celku. Z dalších obcí stojí za zmínku např. Řevničov, Mšec či Krušovice. Ve středověku byl nejvýznamnějším místem hrad Džbán (dnes velmi špatně zachovaná zřícenina východně od železniční stanice Mutějovice a nedaleko od něj hrad Pravda nad Domoušicemi. Pravda byla po husitském hnutí přestavěna na mohutnější pevnost.

V devatenáctém století bylo v oblasti Džbánu objeveno černé uhlí (kounovsko-slánská sloj), které se do poloviny století dvacátého extenzivně těžilo.

Odkazy

Reference

  1. ČÚZK. Výška Louštína na mapě ZABAGED [online]. ikatastr.cz [cit. 2020-11-29]. Dostupné online. 
  2. BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola VA-1A Ročovská vrchovina, s. 114–116. 

Literatura

  • MAJER, Martin; SOMOL, Václav; ŽÁK, Karel. Džbán – krajina opukových plošin. Vrchlabí: Green Mango, 2020. 232 s. ISBN 978-80-270-7006-0. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vyhled z Loustina.jpg
Autor: Původně soubor načetl Kpypl na projektu Wikipedie v jazyce čeština, Licence: CC BY-SA 3.0
Louštín (CZ): Pohled z vyhlídky pod vrcholovou informační cedulí. Vlastní foto pořízené dne 6.7.2005.
Dzban CZ I5A-1 subdivisions colour code.png
Poloha a členění geomorfologického celku Džbán na podkladové mapě územněsprávního členění pomezí okresů Rakovník, Louny a Kladno.