Džion

Džion (慈恩[1],[2], v anglickém přepisu Jion) je reprezentantem kata Šótókan stylu karate. Důraz je kladen především na základní techniky a postoje karate, které musí být provedeny naprosto perfektně - především postoje Zenkucu dači (前屈立ち) a Kiba-dači (騎馬立ち).

Vývoj kata

Předpokládá se, že Džion je jedna z nejstarších kat. Teorií jejího vzniku je několik. Podle jedné teorie, Džion vznikla nejspíše v šaolinském klášteře Džion v Číně. Název Džiondži znamená v překladu "chrám lásky a dobroty". Podle jiné se začala cvičit na Okinavě mezi lety 1663–1680, kdy ji začal cvičit mistr Itosu (糸洲 安恒) pod vedením senseie Macumury (松村 宗棍).

Džion je tzv. kata Shitei neboli kata povinná. Každý závodník ji musí umět. V novém zkušebním řádu Českého svazu karate, který byl zaveden v platnost v roce 2009, je kata povinná pro všechny karatisty usilující o 3. kjú - první hnědý pás.

Džion byla po cestě mistra Funakošiho přejmenována na japonské Shokyu neboli "Eliminace", což mělo naznačovat totální převahu v katě nad protivníkem. Název se neujal a začalo se opět používat Džion.[3]

Způsob cvičení

Džion učí studenty především v orientaci v prostoru a v natrénování správného zpevnění celého těla (tzv. kime) po náročných rotačních přesunech. Jedná se o katu preferovanou studenty, kteří cvičí tvrději. Podstata katy je bojovat s nepřítelem pomocí jednoduchých úderů a kopů. V katě není obsažen žádný skrytý nebo podlý útok.[3]

Použité techniky

Postoje

Údery

Bloky

  • Gedan-barai (下段払い)
  • Age-uke (上受け nebo 扬受)
  • Uči-uke (内受; 内受け)
  • Morote-uči-uke (諸手内受け)[4]
  • Kakiwake-uke (掻き分け受け)[5]
  • Džúdži-uke (十字受け)
  • Otoši-uke (落とし受け)
  • Mandži-uke (卍受け)

Kopy

Odkazy

Reference

  1. ↑ Výslovnost a souvislost s karate
  2. ↑ blog
  3. ↑ a b JAMES, James. Www.theshotokanway.com [online]. 2010 [cit. 2010-08-25]. Jion Kata Notes - James James. Dostupné z WWW: <http:>.
  4. ↑ Slovníkový výraz „morote-uke“. kotobank.jp [online]. [cit. 2013-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-12. 
  5. ↑ Etymologie a obrázky. www.shinkitaikarate.ca [online]. [cit. 2013-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-19. 

Literatura

Související články

Externí odkazy