Džugdžur

Džugdžur
Джугджур
Geomorfologický tvarHorský hřbet
Nejvyšší bod1906 m n. m. (Topko)
Délka700 km
Šířka175-200 km
Nadřazená jednotkaSibiř (kontinent)
SvětadílAsie
StátRusko
Pohoří Džugdžur na mapě
Pohoří Džugdžur na mapě
Horninybřidlice
Souřadnice58° s. š., 136° v. d.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Džugdžur (rusky Джугджур) je pohoří v Chabarovském kraji Ruské federace. Táhne se podél pobřeží Ochotského moře od pramene řeky Učur na jihu nad Udskou zátokou po oblast pramene řeky Ulja. Délka je asi 700 km a šířka 175-200 km.[1]

Etymologie

Název Džugdžurského pohoří pochází z evenštiny a lze jej přeložit jako „vysoká hora bez stromů“.[2][3]

Geografie

Východní svahy hor klesají k Ochotskému moři, západní se snižují do údolí Maje. Džugdžur tvoří soustava hřebenů a masivů (například Uljinskij, Aldomskij aj.). Převládá výška 800-1200 m n. m. Nejvyšší hora Topko[4] tvoří rozvodí mezi povodím Aldanu a Ochotským mořem.[1]

V nadmořské výšce 836 m se nachází v horách jezero Bajkalenok, které své jméno dostalo v 60. letech 20. století pro podobnost se známějším jezerem Bajkal.[2]

Geologie

Džugdžur je tektonicky mladé pohoří.

Hlavní hřbet a pobřežní části Džugdžuru jsou hluboce členité. Džugdžur je tvořen krystalickými břidlicemi a vápencem.

Flóra a fauna

Nejvyšší části hor pokrývá horská tundra, nižší části svahů jsou pokryty tajgou. V horách Džugdžur je drsné podnebí s chladnou a vlhkou zimou doprovázenou častými silnými větry. Léta jsou zde velmi vlhká.[1] Přímořské svahy hor podléhají působení chladných větrů a mají chudý porost. Stromy jsou zakrslé. Rostou zde především modříny, břízy, kleče a olše.[5]

V tajze žije los, kabar pižmový, hnědý medvěd, rys, hranostaj, sobol, veverka aj.

Rezervace

V roce 1990 byla v horách vytvořena Přírodní rezervace Džugdžur o rozloze 859 956 ha, která má chránit horskou tajgu a její flóru a faunu.

Obyvatelstvo

Oblast hor Džugdžur je velmi málo osídlená. Hory se rozkládají na ploše 167 000 km² (přibližně polovina rozlohy Německa), ale žije zde pouze 3000 obyvatel, což odpovídá 0,02 obyvatel / km². Na pobřeží a v údolích řek západně od hor se nachází pouze čtyři vesnice (Ajan, Aim, Jigda a Nelkan). Přímo v horách nejsou žádné osady.

40 % obyvatel pohoří tvoří domorodí obyvatelé ruského severu, zejména Evenkové.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Dschugdschur na německé Wikipedii a Джугджур na ruské Wikipedii.

  1. ↑ a b c KOLEKTIV AUTORŮ. Malá zemepisná encyklopédia ZSSR. První. vyd. Bratislava: Obzor, 1977. 856 s. S. 217. 
  2. ↑ a b Хребет Джугджур. Туристер.ру [online]. [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. (rusky) 
  3. ↑ Хребет Джугджур | Хабаровский край и ЕАО | SHAMORA.info. khabarovsk.shamora.info [online]. [cit. 2022-08-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ COJECO.CZ. Džugdžur - CoJeCo.cz. www.cojeco.cz [online]. [cit. 2021-06-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ FEDOSEJEV, Grigorij Anisimovič. Smrt počká. 1. vyd. Brno: Svět sovětů, 1965. 490 s. S. 23. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce