Džunjó

Letadlová loď Džunjó po válce v Sasebu. Fotografie je datována k 1. listopadu 1945, ale je možné, že byla pořízena o něco dříve.[1]
Základní údajeVlajka
Typ:letadlová loď (přestavěná ze zaoceánského parníku)
Třída:Hijó
Jméno podle:隼鷹 ~ Sokol stěhovavý
Objednána:1938 v loděnici Micubiši v Nagasaki pro Nippon Júsen Kaiša (Japonská parolodní poštovní společnost)[2]
Zahájení stavby:20. března 1939 jako Kašiwara Maru
Spuštěna na vodu:26. června 1941
Uvedena do služby:3. května 1942
Osud:30. listopadu 1945 vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského námořnictva a sešrotována v roce 1947
Takticko-technická data
Výtlak:Džunjó:
24 140 T standard[3]
Délka:Kašiwara Maru:
206 m[4]

Džunjó:
219,3 m[3]
Šířka:Kašiwara Maru i Džunjó:
26,7 m[3][4]
Ponor:Kašiwara Maru:
13,9 m[4]

Džunjó:
8,15 m[3]
Pohon:6 parních kotlů
2 parní turbíny
2 lodní šrouby[3]

56 250 k na hřídeli[2][3] (41 371,8 kW[p 1])
Palivo:2800 t[3] (podle japonské Wikipedie 4118 t)
Rychlost:Kašiwara Maru:
24 uzlů (44,4 km/h)[4]

Džunjó:
25,5 uzlů (47,2 km/h)[3]
Dosah:10 150 námořních mil (18 797,8 km) při 18 uzlech (33,3 km/h)
Posádka:1187 až 1224[3]
Výzbroj:Po dokončení:
12 x 127 mm/40 typu 89 (6xII)
24 x 25 mm/60 typu 96 (8xIII)
Letadla:53[3]

Džunjó (japonsky: 隼鷹) byla druhou letadlovou lodí japonského císařského námořnictva třídy Hijó. Vznikla přestavbou rozestavěného zaoceánského parníku Kašiwara Maru (橿原丸) Japonské parolodní poštovní společnosti, o prostornosti 27 700 tun[4].

Jejím prvním nasazením během bojů v Pacifiku byl útok na Dutch Harbor (operace AL) 3. a 5. června 1942. V říjnu téhož roku podporovala japonskou protiofenzivu na Guadalcanalu. V souvislosti s tím se zapojila do bitvy u Santa Cruz, kde její palubní útočné a bombardovací letouny zasadily poslední ránu již poškozené letadlové lodi USS Hornet, která byla poté opuštěna a doražena hladinovými plavidly. Na přelomu let 1942 a '43 působila v jihozápadním Pacifiku (kromě pár zastávek v Japonsku) a poskytovala doprovod a letecké krytí japonským vojenským transportům v Šalomounech a na Nové Guineji, včetně námořní bitvy u Guadalcanalu a evakuace Guadalcanalu.[1][5]

Na jaře 1943 působily její letouny z pozemních základen v Rabaulu, zatímco Džunjó byla až do srpna 1943 převážně buďto v Truku a nebo v Japonsku. Dne 5. listopadu 1943 byla v průlivu Bungo zasažena jedním torpédem z ponorky USS Halibut a až do 11. května 1944 zůstala v Japonsku. Zúčastnila se bitvy ve Filipínském moři, ve které byla 20. června odpoledne zasažena dvěma pumami. Po opravách v Japonsku se počátkem listopadu 1944 zúčastnila speciální zásobovací operace s cílem dopravit Kuritovu loďstvu do Bruneje zásoby a munici. Poté se opět vrátila do Japonska.[1][5]

Kvůli značnému oslabení palubní letecké skupiny se nezúčastnila bitvy u mysu Engaño. Na cestě z Mako do Saseba ji po půlnoci na 9. prosince 1944 zasáhla celkem tři torpéda z ponorek USS Redfish a USS Sea Devil. Sice se vlastní silou dobelhala do Saseba, ale do konce války již nebyla opravena. Po válce byla v roce 1947 sešrotována.[1][5]

Vývoj a provedení

Pravobok Džunjó spolu se dvěma ponorkami třídy HA-201 v Sasebu po válce. Všimněte si zešikmeného komínu, ochozů a protiletadlových hnízd, ze kterých již byla odstraněna protiletadlová výzbroj.
Související informace naleznete také v článku Třída Hijó.

Džunjó byla lehkou letadlovou lodí, která vznikla přestavbou ze zaoceánského parníku Kašiwara Maru. To se negativně projevilo na výkonech pohonného ústrojí, neboť stroje – původně určené pro pohon parníku – neměly dostačující výkon pro letadlovou loď. Výsledkem bylo, že Džunjó nemohla držet krok s velkými a rychlými letadlovými loděmi (dokonce i nejpomalejší loď Nagumovy Kidó Butai Kaga byla rychlejší o 3 uzly [5,6 km/h]).

Džunjó se stala první dokončenou japonskou letadlovou lodí, která měla komín spojený s nástavbou. Džunjó měla dva nad sebou umístěné uzavřené nepancéřované hangáry. Letadla na palubu dopravovaly dva výtahy.[6]

Označování letounů palubní skupiny Džunjó

Letouny palubní skupiny Džunjó (隼鷹飛行機隊 Džunjó hikókitai)[7] byly v průběhu služby letadlové lodě označovány na kýlovce kódem, dle následujícího schématu: [kód Džunjó]-[taktické číslo]. Identifikační kód Džunjó se v průběhu služby měnil. Po zařazení do služby a po potopení letadlové lodě Šóhó 7. května 1942 převzala Džunjó identifikační kód Šóhó tvořený kombinací písmena a římské číslice DII. Součástí značení byly i dva úzké žluté pruhy na trupu letounů. Po ztrátě čtyř letadlových lodí v bitvě u Midway (červen 1942) došlo k dalšímu přeznačení a letouny Džunjó dostaly identifikační kód A2-2. Dva žluté pruhy zůstaly.[8][9] Od počátku roku 1944, když na lodi působila část kókútai 652 (航空隊 ~ letecký pluk/skupina), nesly letouny Džunjó identifikační kód 321 (3 – palubní letoun, 2 – 2. kókú sentai [航空戦隊 ~ divize letadlových lodí], 1 – pořadí Džunjó ve 2. kókú sentai). Později byl kód zkrácen na 21.[10]

Služba

Dne 30. listopadu 1945 byla vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva[5] a sešrotována v roce 1947.[1]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nebyl přehodnocen výkon japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 隼鷹 (空母) na japonské Wikipedii a Japanese aircraft carrier Jun'yō na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e Junyo (Aircraft Carrier, 1942-1947) [online]. Washington DC: Department of the Navy – Naval Historical Center, rev. 2001-12-16 [cit. 2009-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b FONTENOY, Paul E. Aircraft carriers: an illustrated history of their impact, Volume 874. [s.l.]: ABC-CLIO, 2006. (Weapons and warfare series). Dostupné online. ISBN 9781851095735. S. 80 a 81. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g h i j IJN Junyo Class Aircraft Carriers [online]. globalsecurity.org [cit. 2009-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e Ripples in Time: Phantom Passenger Ships [online]. nyk.com [cit. 2009-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d TULLY, Anthony P. IJN Junyo: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1999 [cit. 2009-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ IJN Junyo Class Aircraft Carriers [online]. globalsecurity.org [cit. 2009-10-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ LUNDSTROM, John B. The First Team: Pacific Naval Air Combat from Pearl Harbor to Midway. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN 159114471X. S. 183. (anglicky) 
  8. ↑ REIMER, Michael. Aircraft on the Imperial Japanese Navy Carrier Ryujo [online]. michael-reimer.com, rev. 2006-04-25 [cit. 2009-04-07]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  9. ↑ Vejřík, str. 291-294
  10. ↑ IJNAF carrier based aircraft identification & marking [online]. pacific.valka.cz [cit. 2009-12-13]. Dostupné online. (česky)  – zpracováno podle Krysztof Zalewski: Japonskie lotnictwo pokladowe, Lampart, Warszawa 1998

Literatura

  • The First Team and the Guadalcanal Campaign: Naval Fighter Combat from August to November 1942. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN 1591144728. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Džunjó na Wikimedia Commons
  • Junyo (Aircraft Carrier, 1942-1947) [online]. Washington DC: Department of the Navy – Naval Historical Center, rev. 2001-12-16 [cit. 2009-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • IJN Junyo Class Aircraft Carriers [online]. globalsecurity.org [cit. 2009-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • TULLY, Anthony P. IJN Junyo: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1999 [cit. 2009-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • pacificwrecks.com:
    • Junyō [online]. pacificwrecks.com, rev. 2009-07-15 [cit. 2009-08-20]. Dostupné online. (anglicky)  – stručná historie
    • ABE, Zenji. The Bombing of Dutch Harbor [online]. pacificwrecks.com, rev. 2009-04-09 [cit. 2009-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-30. (anglicky)  – o výcviku pilotů palubní skupiny Džunjó před prvním nasazením
    • Zero & Kate Search: Legacy of October 17, 1942 Mission [online]. pacificwrecks.com [cit. 2009-08-20]. Dostupné online. (anglicky)  – útok letounů z Džunjó a Hijó proti cílům na Lunga Point 17. října 1942 s odkazy na pátrání po vracích letadel

Média použitá na této stránce

Naval Ensign of Japan.svg
Autor: David Newton, uploader was Denelson83, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlajka Japonskej cisárskej armády
Japanese aircraft carrier Junyō moored at Sasebo, Japan, in 1945 (80-G-701429).jpg
The Japanese aircraft carrier Junyō moored at Sasebo, Japan, in the autumn of 1945. The original caption dates the photograph on 1 November 1945, but it may have been taken somewhat earlier.
View of the starboard side of the Japanese aircraft carrier Junyō at Sasebo, Japan, on 26 September 1945 (USMC 136995).jpg
View of the starboard side of the Japanese aircraft carrier Junyō at Sasebo, Japan, on 26 September 1945. Two HA-201 class submarines are alongside.