Dibutyl-ftalát

Dibutyl ftalát
Obecné
Systematický název
Sumární vzorec	C₁₆H₂₂O₄
Identifikace
Registrační číslo CAS	84-74-2
Vlastnosti
Molární hmotnost	278,152 Da
Bezpečnost
GHS08 GHS09 [1] Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dibutyl-ftalát (DBP) je lipofilní ester kyseliny ftalové. Za běžných podmínek má formu bezbarvé kapaliny a je považována za látku toxickou pro reprodukci.^[2]

Použití

Nejčastěji se používá jako změkčovadlo v plastech, zejména polyvinylchloridu (PVC).

Regulace

DBP je rozhodnutím Evropské komise 1999/815/ES zakázáno (společně s pěti dalšími ftaláty – DEHP, DIDP, DINP, DBP, a DNOP) v hračkách a předmětech, které děti do 3 let vkládají do úst.^[3]

Prioritní nebezpečná látka v EU

28. října 2008 Evropská agentura pro chemické látky zveřejnila oficiální seznam prioritních nebezpečných chemikálií, které vzbuzují mimořádné obavy a budou podléhat autorizaci v rámci směrnice REACH ^[4],^[5]. Spolu s dalšími dvěma ftaláty do něj byl zařazen i DBP.^[6]

Související články

• Ftaláty
• Bis(2-ethylhexyl) ftalát (DEHP)
• Polyvinylchlorid (PVC)

Externí odkazy

• (česky) ROZHODNUTÍ KOMISE ze dne 20. února 2004, kterým se mění rozhodnutí 1999/815/ES, kterým se přijímají opatření, jimiž se zakazuje uvádět na trh hračky a předměty pro péči o děti určené pro vkládání do úst dětmi do tří let a vyrobené z měkčeného PVC obsahujícího některé ftaláty^{[nedostupný zdroj]}
• (anglicky) Candidate List of Substances of Very High Concern brings newduties for companies

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dibutyl ftalát na Wikimedia Commons