Dažbog

Dažbog (též Dažboh, Dajbog, Dabog atp.) je slovanský bůh slunce. Bývá ztotožňován se Svarožicem a Chorsem. Martin Golema jej považuje za analogii indického Bhagy, boha rozdělujícího bohatství a majetek.^[1]:s.132 Písemné doklady o jeho kultu pochází pouze z východoslovanského prostředí, ale existují další doklady, které naznačují že mohl být ctěn i u západních a jižních Slovanů.^[2]:s.110 Jako hlavní božstvo dnes ctí rodnověrská organizace Rodná ukrajinská národní víra.^[3]

Etymologie

Jméno Dažboga je spojováno se staroslověnským dažd „dáti“ a praslovanským bogъ „bůh“, vykládá se tedy jako „bůh dárce“.^[1]:s.123 Jméno lze také vykládat z indoevropského kořene *dʰegʷʰ „hořet“.^[1]:s.124 To jej spojuje se severským bohem dne Dagrem a irským Dagdou, kterým byl též chápán jako „bůh dárce“. Dříve byl také spojován s výrazy jako je české déšť a ruské дождь, tedy jako božstvo deště, tento výklad byl však opuštěn.^[2]:s.111

Naproti tomu Viktor Martynov spojuje jméno Dažbog s avestánského dušbaγa/dužbaγa, „zlý bůh“ a jako opozici k němu chápe Striboga, jehož jméno vykládá z taktéž z avestánského śríbaγa „dobrý bůh“.^[1]:s.124 Poukazuje také na níže zmíněnou postavu Daboga. Tento dualismus připisuje Martynov vlivu zoroastrismu, manicheismu či bogomilství. Tato teorie však odporuje zmínkám o jeho solární funkci a celkovému rázu slovanského archaického náboženství.^[1]:s.124

Písemné prameny

V Ipatěvském spisu z počátku 15. století lze nalézt poznámky k překladu kroniky Jana Malaly, kde jsou nahrazena řecká jména bohů jmény slovanskými. Tyto poznámky mohly vzniknout v Bulharsku, pravděpodobnější však je že pochází z ruského prostředí.^[4] Text zní:

Na základě této pasáže je Dažbog jako syn Svaroga někdy chápán jako totožný se Svarožicem, známým z prostředí Polabských Slovanů jako hlavní božstvo kmene Ratarů a ve východoslovanském prostředí jako zbožštělý oheň. Tento výklad, objevující se například u Lubora Niederleho a Stanisława Urbańczyka, chápe theonymum Svarožic jako Patronymum, znamenalo by tedy "syn Svaroga".^[5]:s.21 Jiní badatelé, například Aleksander Brückner a Henryk Łowmiański, však považují toto jméno za deminutivum jména Svarog, Svarožic by byl tedy malým, nedospělým Svarogem, zatímco Dažboga pokládají za lokální formu Svaroga, jako nejvyššího slovanského boha.^[5]:s.22

Pověst dávných let uvádí Dažboga mezi božstvo jejichž modly vztyčil v Kyjevě kníže Vladimír:

Uvedený překlad je založen na chybějící tečce a spojce mezi jmény Chors a Dažbog v nejstarším přepisu textu. Tato skutečnost vede k názoru že se jedná o božstvo jménem Chors Dažbog. Chors byl nejspíše alanským bohem slunce, později Slovany ztotožněný s jejich solárním božstvem.^[1]:s.126

Ruská verze Liturgie svatého Jana Zlatoústého ze 14. století jej zmiňuje společně s Pereplutem a Stribogem.^[6] Slovo o pluku Igorově označuje Rusy v následujícím verši za vnuky Dažboga:

Folklór a jména

V srbském folklóru je známa bytost jménem Dabog, chápaný jako pozemský protivník křesťanského Boha - „Dabog car na nebi a Pán Bůh na nebesích“.^[5]:s.27 Jedná se nejspíše o degradaci slovanského božstva pod vlivem křesťanství, snad s přičiněním dualistického bogomilství. V Srbsku je znám také démon Daba a pohoří Dajbog.^[5]:s.27

V Polsku jsou od 14. století doložena osobní jména Dadzibog, Dadzbog, Daczbog a Dasbogowicz.^[1]:s.132

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dažbog na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Dažbog ve Wikislovníku