Dafne Schippersová

Dafne Schippersová
Dafne Schippersová (2014)
Osobní informace
Narození	15. června 1992 (32 let) Utrecht
Stát	Nizozemsko
Kariéra
Disciplína	sedmiboj, 60 m, 100 m, 200 m, skok daleký
Účasti na LOH	2012, 2016
Účasti na MS	2011, 2013, 2015, 2017
Účasti na ME	2012, 2014, 2016, 2018
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Atletika na LOH
stříbro	Rio de Janeiro 2016	běh na 200 m
Mistrovství světa v atletice
bronz	Moskva 2013	sedmiboj
stříbro	Peking 2015	běh na 100 m
zlato	Peking 2015	běh na 200 m
bronz	Londýn 2017	běh na 100 m
zlato	Londýn 2017	běh na 200 m
Halové MS v atletice
stříbro	Portland 2016	60 metrů
Mistrovství Evropy v atletice
stříbro	Helsinky 2012	4 × 100 m
zlato	Curych 2014	100 m
zlato	Curych 2014	200 m
zlato	Amsterdam 2016	100 m
zlato	Amsterdam 2016	4 × 100 m
bronz	Berlín 2018	100 m
stříbro	Berlín 2018	200 m
stříbro	Berlín 2018	4 × 100 m
Halové ME v atletice
zlato	Praha 2015	60 m
stříbro	Glasgow 2019	60 m
Mistrovství Evropy v atletice do 23 let
zlato	Tampere 2013	100 m
bronz	Tampere 2013	skok daleký

Dafne Schippersová (* 15. června 1992 Utrecht) je nizozemská všestranná atletka, jejíž specializací je zejména sedmiboj a sprint. Je juniorskou mistryní světa i juniorskou mistryní Evropy v sedmiboji. V roce 2013 se stala v Tampere mistryní Evropy do 23 let v běhu na 100 metrů a vybojovala bronzovou medaili ve skoku do dálky. O rok později vybojovala ve švýcarském Curychu titul mistryně Evropy v běhu na 100 metrů. Je rovněž dvojnásobnou mistryní světa v běhu na 200 metrů.

Drží národní a evropský rekord v běhu na 200 metrů, jehož hodnota činí 21,63 s.

Na juniorském mistrovství Evropy v srbském Novém Sadu v roce 2009 absolvovala sedmiboj, který dokončila s počtem 5 507 bodů na 4. místě.^[1] O rok později se stala v kanadském Monctonu juniorskou mistryní světa v sedmiboji, když dosáhla výkonu 5 967 bodů. Společně s Loreanne Kuhurimaovou, Evou Lubbersovou a Jamile Samuelovou poté vybojovala bronzové medaile ve štafetovém běhu na 4 × 100 metrů.^[2]

V roce 2011 se účastnila halového ME v Paříži, kde startovala v běhu na 60 metrů. V semifinále obsadila časem 7,30 s celkové 11. místo, což k postupu do osmičlenného finále nestačilo.^[3] V témže roce vybojovala na ME juniorů v estonském Tallinnu zlatou medaili v sedmiboji. Závod dokončila s počtem 6 153 bodů. Na MS v atletice 2011 v jihokorejském Tegu reprezentovala na trati 200 metrů, kde postoupila do semifinále. V závodě na 4 × 100 metrů zaběhly v rozběhu Nizozemky časem 43,44 s nový národní rekord.^[4] I přesto tento čas nizozemskému kvartetu (Kadene Vassellová, Dafne Schippersová, Anouk Hagenová, Jamile Samuelová) k postupu do finále nestačil.

Na Halovém MS 2012 v Istanbulu zaběhla v úvodním rozběhu závodu na 60 metrů osmý nejrychlejší čas (7,28 s) a postoupila do semifinále.^[5] V něm se zlepšila o další tři setiny sekundy, do finálového kola však tento čas nestačil. Na evropském šampionátu v Helsinkách naopak postoupila do finále běhu na 200 metrů z prvního místa (22,70 s). Ve finále již podobný čas nezopakovala a s výkonem 23,53 s se umístila na 5. místě.^[6] Medaili nakonec získala ze štafety na 4 × 100 metrů. Nizozemky ve složení Kadene Vassellová, Dafne Schippersová, Eva Lubbersová a Jamile Samuelová vylepšily národní rekord na 42,80 s a nestačily pouze na Němky, které byly o 29 setin rychlejší.^[7]

Ve stejné sestavě dokázaly vylepšit nizozemský rekord také na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně, kde v rozběhu zaznamenaly čas 42,45 s. Ve finále skončily na 6. místě (42,70 s). Na olympiádě byla pro Dafne Schippersovou hlavní disciplína sedmiboj. Na konci května si vylepšila na vícebojařském mítinku v rakouském Götzisu osobní rekord na 6 360 bodů. Na olympijském stadionu v Londýně nasbírala dohromady 6 324 bodů a skončila na 12. místě z celkových 32 závodnic, které sedmiboj dokončily.^[8] Nejlepšího výsledku dosáhla v běhu na 200 metrů, kde získala společně s Jessicou Ennisovou 1 096 bodů (22,83 s).

V roce 2013 na halovém evropském šampionátu v Göteborgu skončila pátá ve finále běhu na 60 metrů (7,14 s). Na ME do 23 let ve finském Tampere vybojovala časem 11,13 s zlatou medaili v běhu na 100 metrů. Uspěla také ve skoku do dálky, kde si vytvořila výkonem 659 cm osobní rekord a na stupních vítězů obdržela bronz.

Počínaje touto sezónou se pro ni hlavní disciplínou místo víceboje stal sprint. Na Mistrovství světa v Pekingu si v semifinále běhu na 100 metrů vytvořila nový osobní rekord 10,83 s, ve finále získala stříbrnou medailí, když si o další dvě setiny osobní rekord vylepšila. Ještě většího úspěchu dosáhla na dvojnásobné trati. Zde zvítězila v novém osobní i evropském rekordu časem 21,63 s. ^[9]

Na Evropském šampionátu v Amsterdamu se stala mistryní Evropy v běhu na 100 metrů časem 10,90 s. Na olympiádě v Rio de Janeiro vybojovala stříbrnou medaili v běhu na 200 metrů.

Na světovém šampionátu v Londýně zvítězila v běhu na 200 metrů, na poloviční trati získala bronzovou medaili.

Při svém prvním finálovém startu na evropském šampionátu v Berlíně vybojovala v běhu na 100 metrů bronzovou medaili, v běhu na 200 metrů a ve štafetě na 4 × 100 metrů získala stříbrnou medaili.

• 200 m - (21,63 s - 28. 8. 2015, Peking) - Současný evropský rekord

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dafne Schippersová na Wikimedia Commons
• Dafne Schippersová na stránkách Světové atletiky (anglicky)
• Profil na Tilastopaja.eu (anglicky)
• Osobní webové stránky (nizozemsky)
• Dafne Schippersová v databázi Olympedia (anglicky)