Dagmar Hochová

Dagmar Hochová
Narození	10. března 1926 Praha Československo Československo
Úmrtí	16. dubna 2012 (ve věku 86 let) Praha Česko Česko
Povolání	fotografka a politička
Manžel(ka)	Zdeněk Reinhardt (1921–2014)
Příbuzní	Jan Kameníček synovec
Ocenění	Medaile Za zásluhy I. stupeň (2001)
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Dagmar Hochová (10. března 1926 Praha – 16. dubna 2012 Praha^[1]) byla česká dokumentární, portrétní a reportážní fotografka.^[2]

Život a dílo

Narodila se v roce 1926 v Praze. Studovala v letech 1942–1943 na Státní grafické škole v Praze, kde byla žačkou Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 1945/1946. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na reklamní fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. Karla Plicky na nově založené filmové Akademii múzických umění.

Obor filmová fotografie absolvovala roku 1953. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství Albatros. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Proslula svými cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její fotoaparát zachytil životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo.

PhDr. Marie Klimešová o Hochové na konci dubna 2001 řekla: Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty.^[3]

Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektovala žádná kompoziční pravidla, pohrdala aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnášela umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímala jí technická preciznost. Hlavní pro ni byla síla výpovědi o člověku a té pak podřizovala vše.

Ve své tvorbě se také zabývala podobností dvojčat. Stejným tématem se zabývali fotografky a fotografové Tereza Vlčková (cyklus Two - Dvojice), Loretta Lux (Sasha and Ruby^[4]), Rineke Dijkstra (Chen a Efrat), Diane Arbusová (Identická dvojčata^[5]), August Sander,^[6] Mary Ellen Mark,^[7][8] Wendy McMurdo^[9][10] nebo Chantal Michel^[11].^[12][13]

Za svou zásadní práci považovala snímek Proti zdi z roku 1960, portrét dvou kluků, kteří vší vervou skáčou proti oprýskané stěně a kopou do ní. Je na něm vidět jejich nespoutaná snaha překonat překážku, i když moc dobře vědí, že si o ni leda tak zničí boty.^[14]

V posledním desetiletí svého života se spíše soustřeďovala na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím Kuklík knižní rekapitulaci svého fotografického díla. Za vlastní finanční prostředky získané v restituci připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - Deset, dvacet, třicet, už jdu, Čas oponou trhl a Síla věku.

V Nakladatelství Torst publikovala v roce 2001 knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou Konec chleba, počátek kamení.

V letech 1990–1992 byla poslankyní České národní rady. V roce 2001 jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena medaile Za zásluhy. Jejím manželem byl ing. Zdeněk Reinhardt (1921–2014), s nímž bydlela v Praze na Rašínově nábřeží a který o ni na sklonku života pečoval.^[15] Ten v roce 2013 také věnoval její obsáhlou fotografickou pozůstalost vč. množství negativů Moravské galerii v Brně.^[16]

Výstavy

Samostatné výstavy (výběr)

• 1959/1960 Dagmar Hochová: Fotogalerie, Divadlo Rokoko, Praha
• 1964 Dagmar Hochová, Kabinet fotografie Jaromíra Funka, Brno
• 1987 Dagmar Hochová: Děti, Galerie H, Kostelec nad Černými lesy
• 1989 Dagmar Hochová: Fotografie, Dům U Kamenného zvonu, Praha
• 1991/1992 Dagmar Hochová, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
• 1992 Síla věku, Malá galerie České spořitelny, Kladno^[17]
• 1993 Dagmar Hochová: Fotografie, Dům umění města Brna, Brno
• 2000 Dagmar Hochová: Děti / Kinder, Galerie auf der Pawlatsche, Vídeň (Wien)
• 2001 Děti 1948–66, Galerie Pražského domu fotografie, Praha^[3]
• 2003 Dagmar Hochová: Fotogalerie, Galerie Magna, Ostrava
• 2006 Dagmar Hochová: Fotografie, Dům umění města Brna, Brno
• 2008 Zadním východem, Klášter dominikánů, Praha
• 2009 Dagmar Hochová: Fotografie - paměť všedního, Topičův salon, Praha
• 2011 Dagmar Hochová: Akrobat na glóbu života, Leica Gallery Prague, Praha
• 2012 Dagmar Hochová: Akrobat na glóbu života, Dům umění, Opava
• 2013/2014 Dagmar Hochová: Akrobat na glóbu života, Galerie Fiducia, Ostrava
• 2014 Dagmar Hochová 1926/2012, Moravská galerie, Brno^[18]
• 2018 The Power of Sympathy: The Photography of Dagmar Hochova, 12 Star Gallery, Londýn (London)
• 2019 Czechoslovakia Through the Lens of Dagmar Hochová, Internationaal Perscentrum Nieuwspoort, Haag

Účast na výstavách (výběr)

• 1966 Aktuální tendence v československém užitém umění a průmyslovém výtvarnictví, Obecní dům, Praha
• 1971 Československá fotografie 1968/1970, Kabinet užitého umění, Moravská galerie, Brno
• 1972 Ženy s kamerou, Staroměstská radnice, Praha
• 1979 Výtvarní umělci dětem, Praha
• 1985 27 Contemporaty Photographers from Czechoslovakia, The Bill Brandt Room, Londýn (London)
• 1987 Osobnosti československé sociální dokumentární fotografie 1940–1980, Galerie Stará radnice, Brno
• 1987 Aktuální fotografie 2 - Okamžik, Kabinet užitého umění, Moravská galerie Brno (reprízy Cheb, Tábor)
• 1988/1989 Fotografie ze života Bohuslava Reynka, Sovinec
• 1989 Proměny české dokumentární fotografie, Galerie 4, Cheb
• 1989 Co je fotografie: 150 let fotografie, Mánes, Praha
• 1992/1993 What's New: Prague (Contemporary Photography from Czechoslovakia), The Art Institute, Chicago
• 1998 Česká fotografie 1939–1958 ze sbírek Moravské galerie, Brno
• 2001 Fotografie jako umění v Československu 1959–1968, Místodržitelský palác, Moravská galerie, Brno
• 2005 Česká fotografie 20. století, Praha
• 2008 Fotogenie identity: Paměť české fotografie, Dům pánů z Kunštátu, Brno
• 2008 Třetí strana zdi: Fotografie v Československu 1969 - 1988 ze sbírky Moravské galerie v Brně, Pražákův palác, Brno
• 2009 Tschechische Fotografie des 20. Jahrhunderts, Kunst- und Ausstellungshalle, Bonn
• 2009/2010 Tenkrát na Východě: Češi očima fotografů 1948–1989, Dům U Kamenného zvonu, Praha
• 2011/2012 V plném spektru. Fotografie 1900–1950 ze sbírky Moravské galerie v Brně, Pražákův palác, Brno
• 2014 Grey Gold: České a slovenské umělkyně 65+, Dům umění města Brna, Brno (repríza Nitra)
• 2020/2021 100 let grafické školy v Praze, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
• 2021 Metafyzika fotografie, Galerie Fiducia, Ostrava

Cykly

• Globus smrti
• Osobnosti
• 1968
• Dvojice
• Matějská pouť
• Vietnam
• Vltava
• Porta Portese
• Síla věku
• Deset, dvacet, třicet, už jdu!

Galerie

• 

  Výstava Dagmar Hochové v Klášteru Dominikánů, 2008

• 
• 
• 
• 
• 

Odkazy

Reference

Literatura

• LÁBOVÁ, Alena. Česká novinářská fotografie 1945-1989. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2019. 609 s. ISBN 978-80-246-3713-6. Kapitola Nevšední všednosti 1957-1968 : Fotožurnalisté šedesátých let, s. 233–236. 

Související články

• Ženy ve fotografii
• Seznam českých fotografek

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dagmar Hochová na Wikimedia Commons
• Osoba Dagmar Hochová ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dagmar Hochová
• Dagmar Hochová v informačním systému abART
• Dílo Dagmar Hochové ve sbírce Moravské galerie v Brně
• Dagmar Hochová — Lidé, místa, vzpomínky Dagmar Hochové, Dokument České televize, 2010