Dagmar Klímová

Dagmar Klímová
Rodné jménoDagmar Rychnová
Narození2. února 1926
Praha
Úmrtí2. března 2012 (ve věku 86 let)
Kutná Hora
Povolánífolkloristka, etnoložka a členka pedagogického sboru
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Manžel(ka)Josef Klíma
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Dagmar Klímová, rozená Rychnová (2. února 1926 Praha — 2. března 2012 Kutná Hora), byla česká slovesná folkloristka.

Rodina

Dagmar Klímová se narodila 2. února 1926 do rodiny hudebníka. Celý život prožila v Praze, její rodové kořeny však zasahovaly na Pelhřimovsko, kde také později uskutečnila terénní sběry k tematice lidové písně i lokálních pověstí. Jak později vzpomínala, možná již v genech přirozeně získala cit pro lidovou kulturu; dědeček byl každému vynikajícím společníkem a vypravěčem a prababička vládla nad uměním lidového léčitelství.

Na počátku 60. let se vdala za Josefa Klímu, asyriologa a odborníka na klínopisné právo Přední Asie. Také díky manželovu zainteresování později přispívala komparatistickými studiemi klínopisných pramenů pro folkloristiku a rovněž orientalistiku. S manželem i za studijními či pracovními povinnostmi často a ráda cestovala do zahraničí, poznala mnoho evropských zemí.

Studium

Během nepokojných let 1938–1945 studovala na reálném gymnáziu ve Sládkově ulici a na Strossmayerově náměstí v Praze. Velkou inspirací pro pozdější výběr zaměření dalšího studia jí byly především hodiny českého jazyka, vedené tehdejším ředitelem gymnázia Václavem Starým, který ji dokázal nadchnout pro systematické odkrývání a výklad odkazu Karla Jaromíra Erbena.

V závěru gymnaziálních studií, tedy v roce 1944, byla Dagmar Klímová totálně nasazena jako pomocná dělnice ve Vejnarově parní prádelně v pražských Vysočanech. Tehdy, jestliže okolnosti dovolily, docházela do knihovny Uměleckoprůmyslového muzea a četbou různorodých titulů, obzvláště pak v německém a francouzském jazyce, se připravovala pro vysokoškolské studium.

Nejprve si v roce 1945 na filozofické fakultě Univerzity Karlovy zvolila obory český jazyk a dějepis, roku 1950 ovšem již dokončila studium etnografie a slovanské filologie. Zde studovala mj. u profesora Karla Chotka, který rovněž ovlivnil její další odborné směřování. Pod jeho vedením se totiž účastnila terénních výzkumů slovesného folkloru sousedských vypravěčských besed v horňáckých obcích Nová Lhota a Javorník nad Veličkou, kam se také v pozdějších letech osobně i ve své práci příležitostně navracela.

Titul doktor filozofie získala v roce 1950, kandidátkou historických věd se stala roku 1961.

Profesní specializace

Po studiu působila od roku 1950 jako vědecká síla ve Státním ústavu pro lidovou píseň, posléze mezi lety 1954–1983 v Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd. V roce 1991 získala pozvání k vedení folkloristického semináře na Mnichovské univerzitě, o rok později přednášela na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Po mnoho let činorodě přispívala jako členka k aktivitám České národopisné společnosti a International Society for Folk Narrative Research. Mimo to se během celé kariéry podílela na popularizaci své disciplíny a rozšiřování zorného pole veřejnosti, a sice přednáškami, články v tisku nebo také tematickými programy v rádiu. Odborné statě publikovala česky i cizojazyčně v oborových či multidisciplinárních časopisech, sbornících a rovněž samostatně v monografiích. Kompletní bibliografie Dagmar Klímové byla připravena redakcí Národopisné revue a vyšla jako samostatná příručka tiskem v roce 2007.

Výzkumný zájem Dagmar Klímové byl zasvěcen folklorním žánrům, především pohádce, pověsti historické, pověrečné i současné, také písni či drobným formám, jako je rčení nebo anekdota, a to i v mezinárodním kontextu. Zaměřila se taktéž na dělnický folklor, pracovala dále na studiích na pomezí literární vědy a lingvistiky, např. analyzovala několik děl fantasy literatury.

Při terénním sběru a podrobném studiu folklorních žánrů ji jako jednoho z prvních badatelů nezajímala pouze textová složka, ale obzvláště přirozené prostředí, kde se folklor stával živoucím, vypravěči a jejich repertoár, posluchači a jejich reakce na vypravěče i vyprávěné, atmosféra a životnost vypravěčských příležitostí.

Dodnes aktuální a zajímavý je její metodologický přístup k látce, totiž snaha o systematičnost a uvedení námětu do souvislostí; k některým svým studiím dokonce připojila návrh koncepce katalogizace.

Literatura

  • Beneš, Bohuslav: Jubileum české folkloristky. Národopisné aktuality 23, 1986, s. 186–189. (vč. výběrové bibliografie, dostupné z: http://na.nulk.cz)
  • Dagmar Klímová. Bibliografická příloha Národopisné revue č. 21. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2007, 36 s.
  • Klímová, Dagmar: To všechno jsem já. Ohlédnutí při příležitosti osmdesátin folkloristky Dagmar Klímové. Liberec: Nakladatelství Bor, 2006, 304 s.
  • Dagmar Klímová. In: Brouček, Stanislav–Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. svazek. Praha: Mladá fronta, 2007, s. 111–112.
  • Pospíšilová, Jana: S Dagmar Klímovou o jejím vztahu k folkloristice a k lidem kolem ní. Český lid 90, 2003, č. 4, s. 371–381.

Externí odkazy