Dagmar Lieblová
| Dagmar Lieblová | |
|---|---|
.jpg) Dagmar Lieblová (2015) | |
| Rodné jméno | Dagmar Fantlová |
| Narození | 19. května 1929 Kutná Hora  Československo |
| Úmrtí | 22. března 2018 (ve věku 88 let) Praha Česko |
| Povolání | vysokoškolská učitelka, překladatelka a germanistka |
| Zaměstnavatel | Univerzita Karlova |
| Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} 2. třídy (2011) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dagmar Lieblová, rozená Fantlová (19. května 1929, Kutná Hora – 22. března 2018, Praha) byla spoluzakladatelkou a dlouholetou předsedkyní Terezínské iniciativy. Jako žena, která přežila Terezín a Osvětim, vyprávěla o hrůzách holokaustu na besedách v Česku i v dalších zemích. Své vzpomínky poskytla též Paměti národa a byly zpracovány Markem Lauermannem do knihy Přepsali se, tak jsem tady. Přeložila také řadu knih s různou tematikou.
Život
Pocházela z rodiny židovského lékaře z Kutné Hory. Celá rodina byla v červnu 1942 deportována do Terezína, kde žili až do prosince 1943. Tehdy byl vypraven druhý velký transport do Osvětimi, kde se dostala do tzv. rodinného tábora. V létě 1944 Dagmar šťastnou náhodou (kvůli chybně zapsanému věku) prošla selekcí, čímž se vyhnula smrti v plynové komoře, která čekala její rodiče i sestru. Byla přidělena na odklízecí práce do Hamburku, odkud se pak dostala koncentračního tábora v Bergen-Belsenu, kde byli vězni téměř bez jídla a vody ponecháni svému osudu. Zde se dočkala osvobození.[1]
Po návratu do Československa se jí ujali rodinný přítel dr. František Malý a někdejší rodinná služebná Františka Holická. Téměř tři roky se léčila z těžké tuberkulózy, pak si dokončila střední školu a na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze vystudovala němčinu a češtinu. V roce 1955 se vdala, s manželem pak měli tři děti. Učila na různých školách, mimo jiné i několik semestrů jako lektorka češtiny na univerzitě v Uppsale. Téměř dvacet let působila na katedře překladatelství a tlumočnictví pražské filozofické fakulty. Po odchodu do důchodu se věnovala mimo jiných aktivit překladatelské činnosti.[1][2]
V roce 1990 byla Lieblová iniciátorkou založení Terezínské iniciativy, sdružení osob z terezínského a lodžského ghetta, které přežily holocaust. Jejím cílem je uchování paměti na oběti holokaustu, snaží se vychovávat nové generace k toleranci a působit proti rasismu, antisemitismu a xenofobii.[3] Lieblová byla řadu let předsedkyní sdružení a sama absolvovala mnoho besed a přednášek, určených zejména pro mládež (též v Německu).[4]
V roce 2011 byla prezidentem republiky vyznamenána Řádem T. G. Masaryka II. třídy. Téhož roku byla také jmenována čestnou občankou rodné Kutné Hory.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Chtěla jsem přežít. A žít tak, aby se za mě rodiče nemuseli stydět. Příběh Dagmar Lieblové. Plus [online]. 2017-12-03 [cit. 2020-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Dagmar Lieblová. www.kampocesku.cz [online]. [cit. 2020-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Terezínská iniciativa - Institut Terezínské iniciativy. www.terezinstudies.cz [online]. [cit. 2020-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-30.
- ↑ Dana Lieblová. Terezínská iniciativa, 2018, č. 90, s. 1-4 [online]. [cit. 2020-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-05.
Literatura
- LIEBLOVÁ, Dagmar; LAUERMANN, Marek. Přepsali se, tak jsem tady: příběh Dagmar Lieblové. 2.. vyd. Praha: Společnost pro jazyky, 2016. 104 s. ISBN 978-80-906295-0-9.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dagmar Lieblová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dagmar Lieblová
- Dagmar Lieblová na portálu Paměť národa
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy – Česká republika (od roku 1994).
Autor: Krebul, Licence: CC BY-SA 4.0
Dagmar Lieblová na volarském hřbitově u hrubu Judyty Hochberger.