Dakosaurus

Jak číst taxoboxDakosaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní jura až spodní křída, před 157 až 137 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Částečně zachovalá lebka (neotyp SMNS 8203) ve Stuttgartu
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Sauropsida)
InfratřídaArchosauromorpha
NadřádCrocodylomorpha
PodřádThalattosuchia
ČeleďMetriorhynchidae
RodDakosaurus
von Quenstedt, 1856
Binomické jméno
Dakosaurus maximus
Plieninger, 1846
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dakosaurus („kousavý ještěr“) byl krokodýlovitý mořský tvor příbuzný vzdáleně dnešním krokodýlům (klad Thalattosuchia, čeleď Metriorhynchidae). Žil v období pozdní jury až rané křídy, zhruba před 157 až 137 miliony let na území dnešní Evropy, Argentiny a Mexika.[1]

Popis a význam

Velikostní srovnání druhu Dakosaurus maximus s člověkem

Nejspíš šlo o kosmopolitně rozšířený druh mořského dravce. Hydrodynamicky tvarované tělo tohoto plaza bylo dlouhé 4 až 5 metrů, což odpovídá velikosti mohutných současných krokodýlů. Na rozdíl od nich byl ale dakosaurus adaptován lépe na život v mořích a byl zřejmě podstatně lepším plavcem. Předpokládá se, že byl vybaven solnými žlázami a mohl rodit živá mláďata přímo do vody (podobně jako ichtyosauři). Mohutné zuby naznačují, že tito draví plazi mohli být dominantními predátory svých ekosystémů, ačkoliv nedosahovali velikosti obřích pliosaurů. V současnosti jsou rozlišovány dva platné druhy tohoto rodu, D. maximus a D. andiniensis, popsaný roku 1996 z Argentiny.

Tito mořští krokodýlovití plazi vykazovali velké množství pokročilých adaptací (anatomických a fyziologických přizpůsobení) pro život v mořích.[2] Mezi tyto adaptace mohla patřit i přítomnost zpětně "uzavíratelných" nozder.[3]

Příbuzným rodem byl například Torvoneustes, známý z území Evropy i z Mexika. Fosilní zuby podobného tvora byly objeveny také na území České republiky (u Štramberka).[4]

Odkazy

Reference

  1. SOCHA, Vladimír (2019). Nová cesta do pravěku. Nakl. CPress, Brno. ISBN 978-80-264-2494-9. (str. 92-93).
  2. Julia A. Schwab, Mark T. Young, James M. Neenan, Stig A. Walsh, Lawrence M. Witmer, Yanina Herrera, Ronan Allain, Christopher A. Brochu, Jonah N. Choiniere, James M. Clark, Kathleen N. Dollman, Steve Etches, Guido Fritsch, Paul M. Gignac, Alexander Ruebenstahl, Sven Sachs, Alan H. Turner, Patrick Vignaud, Eric W. Wilberg, Xing Xu, Lindsay E. Zanno, and Stephen L. Brusatte (2020). Inner ear sensory system changes as extinct crocodylomorphs transitioned from land to water. Proceedings of the National Academy of Sciences. doi: https://doi.org/10.1073/pnas.2002146117
  3. Mark T. Young, Sven Sachs, Pascal Abel, Davide Foffa, Yanina Herrera & James J. N. Kitson (2020). Convergent evolution and possible constraint in the posterodorsal retraction of the external nares in pelagic crocodylomorphs. Zoological Journal of the Linnean Society, 189(2): 494-520. doi: https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zlaa021
  4. https://www.osel.cz/11761-kdyz-u-stramberka-plavali-v-mori-krokodyli.html

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Dakosaurus maximus.png
Autor: Mark T. Young, Stephen L. Brusatte, Marco Brandalise de Andrade, Julia B. Desojo, Brian L. Beatty, Lorna Steel, Marta S. Fernández, Manabu Sakamoto, Jose Ignacio Ruiz-Omeñaca, Rainer R. Schoch., Licence: CC BY 2.5
Life reconstruction showing the maximum body length for Dakosaurus maximus.
Dakosaurus maximus.JPG
Autor: Ghedoghedo, Licence: CC BY-SA 3.0
fossil of Dakosaurus maximus neotype SMNS 8203