Dalibor Veselý

Dalibor Veselý
Narození19. června 1934
Metylovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí31. března 2015 (ve věku 80 let)
Londýn
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Povoláníarchitekt, kunsthistorik, historik architektury, architektonický teoretik a vysokoškolský učitel
Alma materUniverzita Karlova
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Dalibor Veselý (19. června 1934 Metylovice31. března 2015, Londýn) byl český architekt, historik umění a vysokoškolský pedagog.

Život

Vystudoval architekturu na ČVUT a na Akademii výtvarných umění v Praze u Jaroslava Fragnera. Dále studoval historii umění na filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Navštěvoval přednášky Jana Patočky. Ty v něm vyvolaly zájem o fenomenologii.

V šedesátých letech se přátelil s výtvarníky Janem Koblasou, Mikulášem Medekem a Alešem Veselým.

V roce 1968 emigroval do Velké Británie. Krátce pracoval v ateliéru Jamese Stirlinga.

Setkal se s filosofy Paulem Ricoeurem a Hansem-Georgem Gadamerem a byl ovlivněn jejich hermeneutikou.

Vyučoval na Architectural Association School of Architecture v Londýně, na Universitě v Essexu a nakonec na architektonickém oddělení fakulty architektury a dějin umění Univerzity v Cambridgi.

Mezi jeho žáky patřili například Daniel Libeskind, Eric Parry, Alberto Pérez-Gómez, Mohsen Mostafavi či David Leatherbarrow.

Ocenění

  • 2005 CICA Bruno Zevi Book Award
  • 2005 RIBA Book Award for the Best Architectural Publication of the Year
  • 2006 Cena Annie Spink za zásluhy o architektonické školství (Annie Spink Award for Excellence in Architectural Education), RIBA, [1]
  • 2015 čestný člen RIBA

Spisy

  • VESELÝ, Dalibor. Architektura ve věku rozdělené reprezentace : problém tvořivosti ve stínu produkce. Překlad Petr Kratochvíl. Praha: Academia, 2008. 348 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1647-8. 
  • In: Tomáš Vlček. Sloup - váza - obelisk. Jinocany : Praha: H+H Vysehradska : Národní galerie, 2005. ISBN 80-7319-033-8, ISBN 80-7035-285-X.
  • RAGON, Michel. Kde budeme žít zítra (Où vivrons-nous demain). Praha: Mladá fronta, 1967. 170 s. Kapitola Doslov. 
  • JELÍNEK, Jaroslav. Burgen und Schlosser in der Tschechoslowakei : Auswahl der Photographien von Josef Ehm. Ilustrace Josef Ehm. Praha: Artia, 1962. Kapitola Dalibor Veselý: úvod. (německy) 

Jiné texty

  • Obsah, jeho učení a význam v nefigurativním umění, Výstava D, 1964 (kat. zakázán, přetištěno v: Nešlehová M, Poselství jiného výrazu, Praha 1997, s. 261-263)
  • Konfrontace III, Alšova síň Umělecké besedy Praha 1965

Odkazy

Reference

  1. The RIBA Annie Spink Award Archivováno 17. 5. 2015 na Wayback Machine. na stránkách RIBA

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1605-1607, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • KRATOCHVÍL, Petr. Architektura mu byla vášní. Lidové noviny. 18. duben 2015, s. 26. ISSN 0862-5921. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“