Daliborka
| Daliborka | |
|---|---|
 (c) Jürgen Regel, Marian…, CC BY 3.0 Daliborka (nižší věž) | |
| Poloha | |
| Adresa | Praha 1, Hradčany,  Česko |
| Souřadnice | 50°5′32,5″ s. š., 14°24′18″ v. d. |
| Další informace | |
| Kód památky | 11719/1-922 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Pražský hrad) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Daliborka je válcová pevnostní věž postavená v roce 1496 za vlády Vladislava Jagellonského stavitelem Benediktem Riedem. Je pojmenovaná podle prvního vězně drženého v jejím žaláři, Dalibora z Kozojed. S ním spojené pověsti a také opera Bedřicha Smetany Dalibor přispěly k tomu, že je Daliborka nejznámější z trojice válcových, pozdně gotických věží severního opevnění Pražského hradu.
Kruhová stavba Daliborky byla dokončena roku 1496. Na východní straně věže je zasazen štít s monogramem W – Wladislaus s korunou a letopočtem, který jako pečeť dotvrzuje rok, kdy věž začala plnit svou funkci žaláře. Původní budova byla o dvě patra vyšší než dnes, horní část věže však vyhořela a nebyla již nikdy do původní výše dobudována. Tloušťka zdi, která dosahuje dvou metrů, předurčila Daliborku k tomu, aby se stala obávaným a doslova nedobytným vězením. Žalář byl vlastně dvoupatrový, vězni byli vsazeni buď do patra o průměru sedmi metrů, do prostory, která byla rozdělena přepážkami na jednotlivé cely, anebo byli spuštěni do spodní části věže, do tak zvaného džbánu, vyhloubeného šest metrů pod podlahou.
Daliborka stojí na východním konci Zlaté uličky a byla součástí ji lemujícího opevnění Pražského hradu. Sloužila také jako vězení. Prvním vězněm byl Dalibor z Kozojed, podle nějž je věž pojmenována. Dalším ze známých vězňů byl mecenáš věd a umění, hrabě František Antonín Sporck, který zde byl vězněn po dobu patnácti týdnů a to pro neplacení dluhů. Z vězení ho osvobodil až zásah Karla VI. Věž byla již roku 1547 – po stavovském odboji – obsazena uvězněnými pražskými měšťany a v době pobělohorské se Daliborka stala těžkým vězením pro účastníky revolty. Dle zprávy o archeologickém průzkumu věže byly v kanále ústícím do Jeleního příkopu nalezeny zbytky lidské kostry. Vězeň na úzké cestě zahynul dříve, než se dostal k ústí. Na odstranění posledních třiceti centimetrů hlíny, která ho dělila od svobody, mu nestačily síly. Roku 1781 Daliborka vyhořela a při opravách o rok později byla snížena o jedno patro. Jako vězení už nesloužila a v roce 1883 byla zpřístupněna veřejnosti.
Literatura
- SVÁTEK, Josef. Ze staré Prahy. Ilustrace Karel Štapfer. Praha: Vilímek, 1899. Dostupné online. Kapitola Daliborka.
- KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha: Vincentinum, 1933. Kapitola O Daliborovi a věži po něm nazvané, s. 270–271.
- JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Ilustrace Věnceslav Černý. 7. vyd. Praha: Jos. R. Vilímek, 1921. 375 s. Dostupné online. Kapitola O Daliborovi z Kozojed, s. 227–234.
- RAVIK, Slavomir. Praha známá – neznámá. Praha: Levné knihy Jan Mitland ISBN 80-7309-284-0.
Související články
- Dalibor - opera od Bedřicha Smetany
- Černá věž (Pražský hrad)
- Bílá věž (Pražský hrad)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Daliborka na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Dalibor z Kozojed ve věži
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Pražský hrad, Daliborka – interiér
(c) Jürgen Regel, Marian…, CC BY 3.0
Daliborka-Turm vom Schlossgarten
Pražský hrad, Černá vež a Daliborka
