Dalila Jakupovićová
Dalila Jakupovićová | |
---|---|
Jakupovićová na French Open 2018 | |
Stát | Slovinsko |
Datum narození | 24. března 1991 (32 let) |
Místo narození | Jesenice, Jugoslávie[1] |
Výška | 170 cm |
Profesionál od | 2008 |
Držení rakety | pravou rukou; bekhend obouruč |
Výdělek | 993 194 USD |
Tenisová raketa | Prince |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 429–394 |
Tituly | 0 WTA, 6 ITF |
Nejvyšší umístění | 69. místo (5. listopadu 2018) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2019) |
French Open | 1. kolo (2018, 2019) |
Wimbledon | 1. kolo (2019) |
US Open | 1. kolo (2018) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 261–229 |
Tituly | 2 WTA, 4 WTA 125, 14 ITF |
Nejvyšší umístění | 38. místo (10. září 2018) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2018) |
French Open | 3. kolo (2018) |
Wimbledon | 1. kolo (2018) |
US Open | čtvrtfinále (2018) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 4. listopadu 2023
Dalila Jakupovićová (* 24. března 1991 Jesenice) je slovinská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva deblové turnaje. V sérii WTA 125 si trofej odvezla z jedné deblové soutěže. V rámci okruhu ITF získala pět titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v listopadu 2018 na 69. místě a ve čtyřhře pak v září téhož roku na 38. místě. Trénuje ji její otec Senad Jakupović.[1]
Ve slovinském fedcupovém týmu debutovala v roce 2014 základním blokem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Ukrajině, v němž prohrála dvouhru s Ljudmylou Kičenokovou a v páru s Andrejou Klepačovou i čtyřhru. Ukrajinky zvítězily 3:0 na zápasy. Do dubna 2021 v soutěži nastoupila k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 6–5 ve dvouhře a 2–4 ve čtyřhře.[3]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží dvouhry na okruhu ITF debutovala v březnu 2008, když na turnaji v turecké Antalyi s dotací 10 tisíc dolarů postoupila z kvalifikace jako šťastná poražená. V úvodním kole podlehla Britce Amandě Carrerasové.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v březnu 2012 na aurangábádském turnaji s rozpočtem deset tisíc dolarů. Ve finále přehrála Thajku Peangtarn Plipuečovou po dvousetovém průběhu.[2]
V singlu okruhu WTA Tour debutovala na dubnovém Monterrey Open 2014, kde poprvé zvládla projít tříkolovou kvalifikací. Na úvod hlavní soutěže podlehla thajské kvalifikantce Luksice Kumkhumové po dvousetovém průběhu. První vítězný zápas vybojovala na Taiwan Open 2017, kde jako kvalifikantka vyřadila Italku Francescu Schiavoneovou, hrající v poslední své profesionální sezóně, aby následně skončila na raketě druhé nasazené Australanky Samanthy Stosurové.[1][2]
Do premiérového finále na okruhu WTA Tour nastoupila na dubnovém Monterrey Open 2017, když ve finále čtyřhry s Ukrajinkou Nadijou Kičenokovou podlehly dvojici Nao Hibinová a Alicja Rosolská ve dvou setech.[4] O tři týdny později na dubnovém Istanbul Cupu 2017 vyhrála se stejnou spoluhráčkou první titul WTA po finálové výhře ve čtyřhře nad čtvrtým nasazeným americko-belgickým párem Nicole Melicharová a Elise Mertensová.[5]
Debut v kvalifikaci nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala na US Open 2016, kde v úvodním kole nenašla recept na Srbku Ivanu Jorovićovou. Následovala šňůra čtyř porážek v prvních kvalifikačních kolech všech grandslamů sezóny 2017.[2][1]
Finále na okruhu WTA Tour
Legenda | |
---|---|
Grand Slam (0) | |
Turnaj mistryň (0) | |
Premier Mandatory & Premier 5 (0) | |
Premier (0) | |
International (2–3 Č) |
Čtyřhra: 5 (2–3)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 9. dubna 2017 | Monterrey, Mexiko | tvrdý | Nadija Kičenoková | Nao Hibinová Alicja Rosolská | 2–6, 6–7(4–7) |
Vítězka | 1. | 30. dubna 2017 | Istanbul, Turecko | antuka | Nadija Kičenoková | Nicole Melicharová Elise Mertensová | 7–6(8–6), 6–2 |
Finalistka | 2. | 15. října 2017 | Tchien-ťin, ČLR | tvrdý | Nina Stojanovićová | Irina-Camelia Beguová Sara Erraniová | 4–6, 3–6 |
Vítězka | 2. | 15. dubna 2018 | Bogotá, Kolumbie | antuka | Irina Chromačovová | Mariana Duqueová Nadia Podoroská | 6–3, 6–4 |
Finalistka | 3. | 28. září 2019 | Taškent, Uzbekistán | tvrdý | Sabrina Santamariová | Hayley Carterová Luisa Stefaniová | 3–6, 6–7(4–7) |
Finále série WTA 125
Legenda | |
---|---|
WTA 125 (0–1 D; 4–4 Č) |
Dvouhra: 1 (0–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 26. listopadu 2017 | Bombaj, Indie | tvrdý | Aryna Sabalenková | 2–6, 3–6 |
Čtyřhra: 8 (4–4)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 12. listopadu 2017 | Hua Hin, Thajsko | tvrdý | Irina Chromačovová | Tuan Jing-jing Wang Ja-fan | 3–6, 3–6 |
Finalistka | 2. | 26. listopadu 2017 | Bombaj, Indie | tvrdý | Irina Chromačovová | Victoria Rodriguezová Bibiane Schoofsová | 5–7, 6–3, [7–10] |
Vítězka | 1. | 5. května 2018 | An-ning, ČLR | tvrdý | Irina Chromačovová | Kuo Chan-jü Sun Sü-liou | 6–1, 6–1 |
Finalistka | 3. | 17. listopadu 2019 | Tchaj-pej, Tchaj-wan | koberec | Danka Kovinićová | Wu Fang-sie | 6–4, 4–6, [7–10] |
Finalistka | 4. | 26. září 2019 | Columbus, Spojené státy americké | tvrdý (h) | Nuria Párrizasová Díazová | Wang Sin-jü | 1–6, 1–6 |
Vítězka | 2. | 5. června 2022 | Makarska, Chorvatsko | antuka | Tena Lukasová | Olga Danilovićová | 5–7, 6–2, [10–5] |
Vítězka | 3. | 23. července 2023 | Jasy, Rumunsko | antuka | Veronika Erjavecová | Irina Baraová | 6–4, 6–4 |
Vítězka | 4. | 23. září 2023 | Parma, Itálie | antuka | Irina Chromačovová | Anna Bondárová | 6–2, 6–3 |
Finále na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra: (6 titulů)
č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | 10. března 2012 | Aurangábád, Indie | antuka | Peangtarn Plipuečová | 6–4, 7–5 |
2. | 28. února 2015 | Aurangábád, Indie | antuka | Chan Sin-jün | 6–7(5–7), 6–4, 6–4 |
3. | 9. července 2016 | Turín, Itálie | antuka | Lina Gjorcheská | 7–5, 6–4 |
4. | 14. srpna 2016 | Hechingen, Německo | antuka | Cindy Burgerová | 6–3, 4–6, 7–6(7–5) |
5. | 25. března 2018 | Canberra, Austrálie | antuka | Destanee Aiavová | 6–4, 6-4 |
6. | 27. srpna 2023 | Bydhošť, Polsko | antuka | Nika Radišićová | 6–2, 6–1 |
Čtyřhra (14 titulů)
č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 19. června 2009 | Melilla, Španělsko | tvrdý | Zuzana Zlochová | Lucia Kovarčíková Davinia Lobbingerová | 6–2, 6–4 |
2. | 28. ledna 2011 | Kalkata, Indie | antuka | Nicole Clericová | Ankita Rainová Poojašree Venkatešová | 6–3, 6–1 |
3. | 9. března 2012 | Aurangábád, Indie | antuka | Sarah-Rebecca Sekulicová | Peangtarn Plipuečová Varundža Vongteančajová | 6–1, 6–3 |
4. | 14. listopadu 2015 | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) | Anne Schäferová | Michaela Hončová Chantal Škamlová | 6–7(5–7), 6–2, [10–8] |
5. | 12. prosince 2015 | Káhira, Egypt | antuka | Valentyna Ivachněnková | Martina Caregarová Réka Luca Janiová | bez boje |
6. | 8. července 2016 | Turín, Itálie | antuka | Lina Gjorcheská | Alice Matteucciová Sofia Šapatavová | 6–3, 6–3 |
7. | 5. ledna 2018 | Playford, Austrálie | tvrdý | Irina Chromačovová | Džunri Namigatová Erika Semaová | 2-6, 7-5, [10-5] |
8. | 23. března 2018 | Canberra, Austrálie | antuka | Priscilla Honová | Makoto Ninomijová Miju Katová | 6-4, 4-6, [10-7] |
9. | 29. května 2022 | Grado, Itálie | antuka | Alena Fominová-Klotzová | Eudice Chongová | 6–1, 6–4 |
10. | 17. července 2022 | Liepāja, Lotyšsko | antuka | Ivana Jorovićová | Emily Appletonová | 6–4, 6–3 |
11. | 30. dubna 2023 | Istanbul, Turecko | antuka | Irina Chromačovová | Valerija Strachovová | 7–6(3), 6–4 |
12. | 14. května 2023 | Záhřeb, Chorvatsko | antuka | Valentini Grammatikopoulou | Carole Monnetová | 6–2, 7–5 |
13. | 20. srpna 2023 | Vratislav, Polsko | antuka | Jekatěrine Gorgodzeová | Weronika Ewaldová | 6–4, 4–6, [10–7] |
14. | 27. srpna 2023 | Bydhošť, Polsko | tvrdý | Nika Radišićová | Zuzanna Pawlikowská | 6–4, 6–2 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dalila Jakupović na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Dalila Jakupovićová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20. března 2021
- ↑ a b c d e Dalila Jakupovićová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20. března 2021
- ↑ Dalila Jakupovićová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20. března 2021
- ↑ Kacper Kowalczyk. WTA Monterrey: niepowstrzymane Alicja Rosolska i Nao Hibino! Polka znów królową Meksyku! [online]. Sportowe Fakty, 2017-04-09 [cit. 2017-04-10]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Çiftlerde Jakupovic-Kichenok ikilisi şampiyon [online]. TRT Spor, 2017-05-01 [cit. 2017-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-04. (turecky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dalila Jakupovićová na Wikimedia Commons
- Dalila Jakupovićová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Dalila Jakupovićová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Dalila Jakupovićová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Georgian flag in Pantone MS.