Dana Vachtová

Dana Vachtová
Narození	16. ledna 1937 Praha Československo Československo
Úmrtí	9. dubna 2023 (ve věku 86 let)
Národnost	česká
Alma mater	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání	sklářská výtvarnice, sochařka a výtvarnice
Manžel(ka)	Kristián Suda
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dana Vachtová (16. ledna 1937 Praha – 9. dubna 2023)^[1] byla česká sochařka a sklářská výtvarnice.^[2]

Výtvarná řeč Dany Vachtové se v soše, skle nebo kresbě od samého počátku obrací k tématům přírodního dění, má však i existenciální rozměr. Její plastiky odkazují k hloubce lidských emocí, k mytickým archetypům, k přírodním živlům; mají v sobě živou spontánnost i jemnou sochařskou preciznost.

Mezi lety 1952 a 1956 studovala na Střední výtvarné škole v Praze u Karla Tondla^[3] a následně v letech 1956 až 1963 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru skla u Josefa Kaplického, kde se tehdy sešla řada výrazných osobností.

Od počátku převládá v její tvorbě silný sochařský výraz uplatněný nejen ve skle, ale také v kovu a dřevě. Její rané studijní práce ve skle vynikají abstraktně malovanými dekory, vznikají ale už i drobné bronzové plastiky, jemně modelované protáhlé hlavy či expresivně rozervaná torza s existenciálním akcentem takřka klasického kánonu. Ke konci studia vytváří na základě tušových kreseb sérii skleněných talířů a váz se složitými leptanými vzory.

Od druhé poloviny 60. let se soustředěně věnovala figurální plastice, realizované především v leštěném hliníku a bronzu. Tato figurativní torza, pojatá v abstrahovaných liniích, představují v její tvorbě první vnitřně sjednocený významový celek;  do zvoleného materiálu vnáší měkkou, takřka těkavou křivku ve splývavé draperii, odkazující k české barokní tradici.

Dynamicky abstrahovanou formu a organickou tekutost pak přenesla i do následujícího rozsáhlého cyklu, který vznikal v průběhu 70. a 80. let 20. století. V cyklu Živly přírody vytvořila vnitřně dynamické, expandující foukané tvary hutního skla s hladkým, avšak výrazně modelovaným povrchem, konfrontované s přísnými kovovými rámy či podstavci. Vachtová zde dociluje pevnější formy, živé organičnosti, jakou umožňuje sklářská materie, zároveň ji konfrontuje s technickou racionalitou kovu – jako by chtěla narušit sebevědomý, minimalisticky strohý řád zarezlých hranolů a rámů.

Objekt s názvem Sevřený živel z roku 1981 působivě zobrazuje kontrast mezi dvěma protikladnými silami. Těžký železný hranol svírá shluk křehkých v huti tvarovaných skleněných pramenů. Ty však navzdory vlastní křehkosti disponují nespoutanou přírodní silou. Přísnost řádu a živelná energie zde tak docházejí k pomyslné rovnováze.

Narušování jindy pravidelné a přesné formy je patrné také na jednom ze zásadních objektů s názvem Pražská dlažba z roku 1985, které vzniklo v rámci 2. ročníku Mezinárodního sklářského sympozia v Novém Boru. Temná plocha nesourodých kostek se v některých místech neznatelně propadá do neznámé, jen tušené hlubiny; jako by znejišťovala naše kroky, které vedou důvěrně známými místy, po cestách, jimiž procházíme i klopýtáme.

Na přelomu 80. a 90. let Vachtová opouští foukané hutní objekty a zaměřuje svou pozornost k tavené plastice. Vznikají menší tavené plastiky a dříve expresivní tvary nahrazuje detailní modelace materiálu; abstrahované hladké tvary foukané skloviny přecházejí v sochařsky pojednaný skleněný reliéf, syrově modelovaný do taveného skla. Cyklus Zmizelé domovy z tohoto období je inspirován opuštěnými domy a usedlostmi, s nimiž se sochařka setkávala při svých toulkách Šumavou a jež si také ve zkratce zaznamenávala. Původní fotografie se bohužel nedochovaly, jsou však přeneseny do procítěných, surreálně působících tavených plastik a objektů. Torza staveb propadlá destrukci, lhostejnosti a mizení ční jako mlčenliví pozůstalí po ztracených lidských osudech: jako připomínky naší konečnosti, a tím ale i zavázanosti vezdejšímu životu, lidskému pobytu na světě.

Výrazně prožívané téma těchto reflexí následně dovedlo autorku až k poslednímu cyklu Zrození, v jehož rámci pracuje s mytickými krajinami a kosmologickým motivem vejce. Tématem vznikání a druhotně i zanikání se tu sochařské dílo dotýká počátku i konce, světa i člověka zároveň. Opakuje ideový model Františka Šmejkala, ustavený v eseji Kosmické vejce: vejce jako onto-kosmogonický symbol všech budoucích zrození i příštích konců.^[4] Dana Vachtová je vnímá jako zázrak, který vystupuje ve svém jednoznačném, „bio-archetypálním“ tvaru, ve spojení s živly přírody – obstoupeno mytologickými hornatými krajinami, překryto nehmotným závojem, v nezpochybnitelné danosti i v křehké vzácnosti okamžiku zrození.

Nedokončen tak zůstal cyklus starozákonních a novozákonních témat (Jákobův žebřík, Třetího dne vstal z mrtvých, stejně jako varianty odkazu na knihu Genesis, Prvního okamžiku - počátku).

• 1977 Coburger Glaspreis 77, Ehrenpreis, Coburg
• 1992 Kristallnacht Competition, The American Interfaith Institute, Silver Award, Filadelfie

• Národní galerie Praha
• Uměleckoprůmyslové museum v Praze
• Moravská galerie v Brně^[5]
• Severočeské muzeum v Liberci
• Východočeské muzeum v Pardubicích
• Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
• Museum Kampa
• Corning Museum of Glass, New York^[6]
• Museum Jan van der Togt, Amstelveen
• Royal Museums of Art and History, Brussels
• Kunstsammlungen der Veste, Coburg
• Galerie Rob van den Doel, Haag
• Musée des Art Decoratifs de la Ville, Lausanne
• Lannan Foundation, Palm Beach, FL
• Museum of Contemporary Art, Jerevan
• Die Regionalbibliothek Weiden, Weiden
• Steinberg Foundation, Vaduz
• Fortna - klášter bosých karmelitánů na Hradčanech, Praha

• 1974 Galerie Lobmeyer, Vídeň
• 1974 Galerie Karolina, Praha
• 1977 Galerie Centrum, Praha
• 1980 Chebské muzeum, Cheb
• 1980 Divadlo v Nerudovce, Praha
• 1983 Galerie Rob van den Doel, Haag
• 1984 Galerie Fronta, Praha
• 1991 Heller Gallery, New York
• 1993 Galerie U prstenu, Praha
• 1994 Eliška Stölting Glasgalerie, Hittfeld, Hamburg
• 1995 Dům U Jonáše, Pardubice
• 1996 Moderne Glaskunst, Neue Rathaus, Weiden
• 1998 Skleněné plastiky, IPB, a.s., Praha
• 2004 Ztracené a nalezené, Galerie Gambit, Praha
• 2012 Galerie Pokorná, Praha
• 2017 Galerie Zlatá Husa, Praha

• 1969 Výstava mladých, Mánes, Praha
• 1970 Současné české sklo, Mánes, Praha
• 1970 Expo 70, Osaka
• 1972 Exempla, München
• 1973 Sklo, Nová síň, Praha
• 1973 Metamorfózy skla, Moravská galerie, Brno
• 1973 Böhmisches Glas der Gegenwart, Museum für Kunst und Gewerbe, Hamburg
• 1976 Modernes Glas aus Amerika, Europa und Japan, Museum für Kunsthandwerk, Frankfurt
• 1977 Coburger Glaspreis 77, Coburg
• 1980 Visual Art '80, La Biennale di Venezia, Benátky
• 1981 9 žen, Dům kultury, Mělník
• 1981 Czechoslovakian Glass 1350‑1980, The Corning Museum of Glass, New York
• 1981 Glaskunst 81, Orangerie, Kassel
• 1982 Prostor I., Musaion, Praha
• 1983 300 let českého skla, Hokkaido Museum of Modern Art, Sapporo
• 1983 Prostor II., Veletržní palác, Praha
• 1984 Glass 84 in Japan, Odakyu Grand Gallery, Tokyo
• 1986 Prostor III.,Všemina
• 1987 Expressions en verre, Musée des arts décoratifs de la Ville, Lausanne
• 1987 Skleněná plastika, Vojanovy sady, GHM, Praha
• 1989 Verres de Boheme, Musée des Arts Décoratifs, Paris
• 1990 International Exhibition of Glass, Kanazawa '90, Kanazawa
• 1990 ART Hamburg Internationale Kunstmesse, Messegelände, Hamburg
• 1991 Configura, Kunst in Europa, Erfurt 91, Erfurt
• 1991 New Czech Sculpture, Heller Gallery, New York
• 1993 Výstava současného českého sochařství, Mánes, Praha
• 1996 Venezia Aperto Vetro, Palazzo Ducale, Museo Correr, Benátky
• 1996 Slyšme hlas (Socha v myšlenkách Starého a Nového zákona), Klášter premonstrátů, Praha
• 2003 Krajina domova třetího tisíciletí, S.V.U. Mánes, Galerie kritiků – Palác Adria, Praha
• 2005 Design in an Age of Adversity, Czech Glass 1945–1980, Museum Kunstpalast, Düsseldorf
• 2005 Opojná plasticita a ztělesnění duchovního světa (Figura v českém sochařství 20. století), Mánes, Praha

Katalogy

• Dana Vachtová: Živly Dany Vachtové, 1980, Josef Kroutvor, katalog, Chebské muzeum
• Dana Vachtová: Skleněná plastika, 1984, Jan Kříž, katalog, Galerie Fronta

Souborné publikace

• Helmut Ricke (ed.), Czech Glass 1945–1980: Design in an Age of Adversity, 448 s., Arnoldsche, Stuttgart, 2005 ISBN 978-3897902176
• Šindelář Dušan, Současné umělecké sklo v Československu, 112 s., Obelisk, Praha, 1970
• Adlerová Kudělková Königová Alena, Současné sklo, 71 s., Odeon, Praha, 1979 (též ang. něm. vydání)
• Langhamer Antonín, Legenda o českém skle / The Legend of Bohemian Glass / Legende vom böhmischen Glas, 292 s., TIGRIS spol. s r. o., Zlín, 1999, ISBN 80-86062-02-3
• Petrová Sylva, České sklo, 283 s., Gallery, Praha, 2001, ISBN 80-86010-44-9
• Petrová Sylva, České sklo, 428 s., UMPRUM, Praha, 2018, ISBN 978-80-87989-50-0 (2. doplněné vydání)

Encyklopedie

• Nová encyklopedie českého výtvarného umění, ed. Horová Anděla, Academia Praha, 1995, ISBN 80-200-0522-6
• Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, ed. Malá Alena, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, 2010, ISBN 978-80-86171-35-7

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dana Vachtová na Wikimedia Commons
• Ivo Křen k dílu Dany Vachtové
• Dana Vachtová v informačním systému abART
• ČRO Vltava, 2019, výstava Tání hrany
• Rozhovor s Danou Vachtovou Archivováno 5. 6. 2020 na Wayback Machine.
• Díla Dany Vachtové ve sbírkách The Corning Museum of Glass