Daniel Finch, 8. hrabě z Winchilsey

Daniel Finch, 8. hrabě z Winchilsey
Narození	24. květnajul. / 3. června 1689greg.
Úmrtí	2. srpna 1769 (ve věku 80 let)
Místo pohřbení	Eastwell
Alma mater	Oxfordská univerzita
Povolání	politik
Ocenění	Podvazkový řád
Politická strana	Whigové
Choť	Frances Finch (od 1720)[1][2] Mary Palmer[2]
Děti	Lady Heneage Finch[3]
Rodiče	Daniel Finch, 2. hrabě z Nottinghamu[3] a Anne Finch, Countess of Nottingham[3]
Příbuzní	Edward Finch-Hatton, William Finch a John Finch (sourozenci) unknown Osborn[3] a unknown daughter Osborn[3] (vnoučata)
Funkce	první lord admirality (1742–1744) první lord admirality (1757) Member of the 7th Parliament of Great Britain Member of the 3rd Parliament of Great Britain Member of the 6th Parliament of Great Britain … více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Finch, 8. hrabě z Winchilsey, 3. hrabě z Nottinghamu (Daniel Finch, 8th Earl of Winchilsea, 3rd Earl of Nottingham, 8th Viscount Maidstone, 3rd Baron Finch of Daventry) (24. května 1689 – 2. srpna 1769) byl britský státník ze starého šlechtického rodu Finchů. Patřil k toryům, byl dlouholetým poslancem, zastával funkce u dvora a později již jako člen Sněmovny lordů zastával i vysoké vládní posty, byl prvním lordem admirality a prezidentem Tajné rady. Získal Podvazkový řád.

Životopis

Byl čtvrtým mužským potomkem, ale prvním synem, který se dožil dospělého věku, státníka 2. hraběte z Nottinghamu. V roce 1704 se zapsal na univerzitu v Oxfordu, ale ke studiu nenastoupil. V letech 1708–1710 absolvoval kavalírskou cestu po Evropě, navštívil Nizozemsko, Německo a Itálii. Ještě během pobytu v zahraničí byl v roce 1710 zvolen do Dolní sněmovny a poslancem zůstal dvacet let až do otcovy smrti. V letech 1714–1716 byl lordem pokladu, tento post musel opustit poté, co byl jeho otec obviněn ze sympatií k jakobitům, v letech 1714–1718 byl nicméně komořím prince waleského. K vyšším funkcím se dostal v roce 1725, kdy byl jmenován členem Tajné rady a finančním inspektorem královského dvora (1725–1730). Tehdy se v Dolní sněmovně připojil k oponentům premiéra Roberta Walpola a v roce 1730 musel rezignovat, téhož roku zdědil po otci rodové tituly a vstoupil do Sněmovny lordů, do vlády se vrátil až po Walpolově pádu (1742). V březnu 1742 se stal prvním lordem admirality a po třiceti letech byl prvním civilistou v tomto úřadu, čtyři jeho předchůdci byli aktivní námořní důstojníci (1. hrabě z Orfordu, 3. hrabě z Berkeley, G. Byng, Ch. Wager). Ministrem námořnictva byl do prosince 1744, funkci měl převzít i v plánovaném, ale zkrachovalém kabinetu 2. hraběte Granville. Znovu se prvním lordem admirality stal nakrátko až za sedmileté války v roce 1757, mezitím v roce 1752 získal Podvazkový řád. Politickou kariéru zakončil jako lord prezident Tajné rady ve vládě svého synovce 2. markýze z Rockinghamu (1765–1766).

Ze dvou manželství měl jen dcery a oba hraběcí tituly přešly na synovce George Finche (1752–1826), který sloužil v armádě a později zastával vysoké posty u dvora.

Měl několik mladších bratrů, z nichž čtyři zasedali v Dolní sněmovně. William Finch (1691–1766) byl diplomatem a vyslancem v Holandsku. V diplomacii působil také nejmladší bratr Edward Finch-Hatton (1697–1771), který byl vyslancem v Polsku, Švédsku a Rusku.

Odkazy

Reference

Literatura

• KOVÁŘ, Martin: Velká Británie v éře Roberta Walpola; Praha, 2004 ISBN 80-86642-23-2

Související články

• Finchové

Externí odkazy

• Rodokmen Finchů Archivováno 22. 2. 2018 na Wayback Machine.
• Daniel Finch, 8. hrabě z Winchilsey