Daniel I.
Daniel I. | |
---|---|
Daniel I. Pražský (B. Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593) | |
Narození | 12. století |
Úmrtí | 9. srpna 1167 Anconská marka |
Příčina úmrtí | malárie |
Místo pohřbení | katedrála svatého Víta |
Povolání | katolický kněz a katolický biskup |
Nábož. vyznání | katolická církev |
Funkce | biskup pražský (od 1148) arcibiskup |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Daniel I. († 9. srpna 1167 u Ancony, Itálie) byl 13. pražský biskup v letech 1148–1167, rádce a diplomat krále Vladislava II. a císaře Fridricha I. Barbarossy.
Život
Narodil se jako syn kanovníka Magnuse a byl také nazván synovcem olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka[1]. První písemná zmínka o něm je z počátku 40. let 12. století za panování knížete Vladislava II. Vzdělání nabyl v Paříži, byl vynikající stylista a na svých nepřetržitých zahraničních cestách s vášní skupoval knihy, jež přivážel do Čech.
Roku 1145 se stal proboštem pražské kapituly. Na biskupa byl vysvěcen v roce 1148.
Ve svém biskupském úřadě prokázal knížeti Vladislavovi II. vynikající služby jako jeho "ministr zahraničí". Z jeho pověření se zúčastnil na přelomu čtyřicátých a padesátých let několika říšských sněmů, čímž si získal dobrý přehled o politické konstelaci v říši, ujednal Vladislavův sňatek s Juditou, dcerou durynského lankraběte Ludvíka Železného, a pak získal slib Fridricha Barbarossy, že Vladislavovi propůjčí královský titul za pomoc na válečné výpravě proti Milánu. Této výpravy se sám osobně zúčastnil v čele svého zbrojného lidu.
Roku 1157 jej Vladislav pověřil dojednáním sňatku svého syna Bedřicha s Alžbětou, dcerou uherského krále Gézy II.
Poté, co byl v Řezně 11. ledna 1158 Vladislav korunován českým králem, zůstal Daniel v Itálii v císařových službách, což jej přivedlo k zaujetí ghibellinského stanoviska, tj. k opuštění papeže Alexandra III. a k uznání vzdoropapežů Viktora IV. a Paschala III. Tak byl i český stát stržen do schizmatu s výjimkou premonstrátů a cisterciáků, kteří zůstali věrní Alexandrovi III.
Skutečnost, že biskup Daniel trávil většinu času mimo diecézi, přinášela nespokojenost a narušování pořádku v církvi v Čechách. Na druhou stranu jí prokázal značnou službu novou, poměrně radikální reorganizací pražské kapituly, resp. pověřením pražských kanovníků církevně organizačními úkoly jako arcijáhnů a rozdělením biskupství na jednotlivé děkanáty.
Daniel zemřel roku 1167 v Itálii u Ancony.
Byl také například u založení Sedleckého cisterciáckého kláštera v roce 1142.
Odkazy
Reference
- ↑ http://is.muni.cz/th/74512/ff_m/biskup_daniel.pdf - Biskup Daniel mezi církevní a světskou mocí
Literatura
- KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin 1. Praha : Zvon, 1991. 332 s. ISBN 80-7113-004-4.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 125–126.
Externí odkazy
- Daniel (I.) Archivováno 1. 4. 2016 na Wayback Machine. v KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918
Předchůdce: Ota | 13. biskup pražský 1148–1167 | Nástupce: Gotpold |
Média použitá na této stránce
Autor: Bartosz Paprocki, Licence: CC BY-SA 4.0
Daniel I. Pražský (fictious portrait, B. Paprockiː Zrdcadlo Slawneho Margrabstwij Morawskeho, 1593)
Autentika pražského biskupa Daniela I. pro kostel svatého Jakuba Staršího v Jakubu. Dnes uložena. Archiv Národního muzea, fond Sbírka pergamenových listin A4. Vydána např. v Codex diplomaticus regni Bohemiae I, č. 230[1].
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des vormaligen Bistums Prag, das später zum Erzbistum erhoben wurde.