Daniel I.

Daniel I.
Daniel I. Pražský (B. Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Narození	12. století
Úmrtí	9. srpna 1167 Anconská marka
Příčina úmrtí	malárie
Místo pohřbení	katedrála svatého Víta
Povolání	katolický kněz a katolický biskup
Nábož. vyznání	katolická církev
Funkce	biskup pražský (od 1148) arcibiskup
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel I. († 9. srpna 1167 u Ancony, Itálie) byl 13. pražský biskup v letech 1148–1167, rádce a diplomat krále Vladislava II. a císaře Fridricha I. Barbarossy.

Narodil se jako syn kanovníka Magnuse a byl také nazván synovcem olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka^[1]. První písemná zmínka o něm je z počátku 40. let 12. století za panování knížete Vladislava II. Vzdělání nabyl v Paříži, byl vynikající stylista a na svých nepřetržitých zahraničních cestách s vášní skupoval knihy, jež přivážel do Čech.

Roku 1145 se stal proboštem pražské kapituly. Na biskupa byl vysvěcen v roce 1148.

Ve svém biskupském úřadě prokázal knížeti Vladislavovi II. vynikající služby jako jeho "ministr zahraničí". Z jeho pověření se zúčastnil na přelomu čtyřicátých a padesátých let několika říšských sněmů, čímž si získal dobrý přehled o politické konstelaci v říši, ujednal Vladislavův sňatek s Juditou, dcerou durynského lankraběte Ludvíka Železného, a pak získal slib Fridricha Barbarossy, že Vladislavovi propůjčí královský titul za pomoc na válečné výpravě proti Milánu. Této výpravy se sám osobně zúčastnil v čele svého zbrojného lidu.

Roku 1157 jej Vladislav pověřil dojednáním sňatku svého syna Bedřicha s Alžbětou, dcerou uherského krále Gézy II.

Poté, co byl v Řezně 11. ledna 1158 Vladislav korunován českým králem, zůstal Daniel v Itálii v císařových službách, což jej přivedlo k zaujetí ghibellinského stanoviska, tj. k opuštění papeže Alexandra III. a k uznání vzdoropapežů Viktora IV. a Paschala III. Tak byl i český stát stržen do schizmatu s výjimkou premonstrátů a cisterciáků, kteří zůstali věrní Alexandrovi III.

Skutečnost, že biskup Daniel trávil většinu času mimo diecézi, přinášela nespokojenost a narušování pořádku v církvi v Čechách. Na druhou stranu jí prokázal značnou službu novou, poměrně radikální reorganizací pražské kapituly, resp. pověřením pražských kanovníků církevně organizačními úkoly jako arcijáhnů a rozdělením biskupství na jednotlivé děkanáty.

Daniel zemřel roku 1167 v Itálii u Ancony.

Byl také například u založení Sedleckého cisterciáckého kláštera v roce 1142.

• KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin 1. Praha : Zvon, 1991. 332 s. ISBN 80-7113-004-4.
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 125–126. 

• Daniel (I.) Archivováno 1. 4. 2016 na Wayback Machine. v KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918

Předchůdce: Ota

13. biskup pražský 1148–1167

Nástupce: Gotpold