Daniel Madzia

Mgr. Daniel Madzia, Ph.D.
Narození20. března 1989 (35 let)
Třinec
Alma materMasarykova univerzita (2009–2012)
Varšavská univerzita (2012–2014)
Institute of Paleobiology (2014–2018)
Povolánípaleontolog a výzkumník
ZaměstnavateléInstitute of Paleobiology (2018–2019)
Institute of Paleobiology (od 2019)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Daniel Madzia (* 20. března 1989, Třinec) je český paleontolog, který se zabývá především druhohorními obratlovci (zejména dinosaury a plesiosaury).[1] Od roku 2018 je výzkumným pracovníkem v Institutu paleobiologie při Polské akademii věd ve Varšavě, kde ve stejném roce získal doktorský titul[2]. Daniel Madzia vedl výzkum, jehož výsledkem byl popis prvního českého neptačího dinosaura, druhu Burianosaurus augustai.[3][4][5] V současnosti se jedná o dosud jediný formálně pojmenovaný druh dinosaura z území České republiky. V rámci své bakalářské práce v roce 2012 pak vědecky popsal první rozeznanou fosilii českého neptačího teropoda (dravého dinosaura) (tzv. moravská tetanura)[6], a to zkamenělinu zubu ze sbírek Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Tato fosilie byla objevena již před druhou světovou válkou na lokalitě Švédské šance u Brna (zub byl předtím považován za pozůstatek jurského mořského příbuzného krokodýlů).[7][8]

Výzkum

Stehenní kost burianosaura, popsaného D. Madziou, C. Boydem a M. Mazuchem v září 2017.

Daniel Madzia se v rámci své výzkumné činnosti věnuje především dinosaurům a pliosaurům z evropských, severoamerických a asijských nalezišť. Kromě popisu českých nálezů dinosaurů (Burianosaurus a tzv. moravská tetanura) provedl také revizi hadrosauroidního ornitopoda druhu Orthomerus dolloi z nejsvrchnější křídy Nizozemska[9] a dromeosauridního teropoda druhu Hulsanpes perlei ze svrchní křídy Mongolska.[10] V rámci výzkumu pliosaurů pak provedl například revizi fosilního materiálu křídových pliosauridů druhu Polyptychodon interruptus[11] a Megacephalosaurus eulerti[12][13], publikoval studii o disparitě pliosauřích zubů z přelomu jury a křídy[14] a popsal pliosaury z přelomu spodní a svrchní křídy Polska.[15] Společně s Jakubem Březinou a Gabrielou Calábkovou z Moravského zemského muzea publikoval studii o fosilních pozůstatcích pliosaurů ze skupiny Thalassophonea z českého území (okolí Brna). Tito velcí draví mořští plazi dosahovali délky až 6 metrů a odhadované hmotnosti kolem 1,5 tuny.[16][17] V rámci výzkumu plesiosaurů popsal také neobvyklé obratle pravděpodobně polykotylidního plesiosaura ze svrchní křídy Německa[18] a publikoval popis lebky elasmosaurida druhu Thalassomedon haningtoni ze svrchní křídy Spojených států.[19]

Výzkum D. Madzii, Tomasze Szczygielského a Andrzeje Wolniewicze z ledna roku 2021 přehodnotil výsledky dřívější studie polských paleontologů o údajné existenci obřích, až 10 metrů dlouhých zástupců pliosauridů v období pozdní jury na území dnešního Polska (lokalita Krzyżanowice).[20] Madzia, Szczygielski a Wolniewicz ukázali, že údajné "pliosauří" pozůstatky (fragmenty čelistí se zachovalými zuby) ve skutečnosti patřily přibližně o polovinu menším příbuzným krokodýlů ze skupiny Metriorhynchidae.

Daniel Madzia je také autorem několika studií věnovaných mosasaurům. Provedl revizi anatomických znaků a terminologie mosasauřích zubů[21] a vedl výzkum, jahož výsledkem bylo přehodnocení příbuzenských vztahů v rámci této skupiny šupinatých plazů.[22] Podílel se také na výzkumu zubní mikrostruktury mosasaurů.[23] Výzkum ukázal, že zuby těchto mořských plazů dokázaly odolat značnému mechanickému tlaku a vnějším chemickým podmínkám, a umožňovaly mosasaurům pevně držet a trhat zmítající se kořist.

Studie D. Madzii a italského paleontologa A. Caua z roku 2020 pak ukázala, že mosasauři pravděpodobně neměli vliv na vymírání pliosaurů, jak se občas udává. Některé skupiny mosasaurů (např. Tylosaurinae) se však po vyhynutí pliosaurů mohly "chopit příležitosti" a obsadit ekologické niky dříve okupované zástupci pliosaurů ze skupiny Brachaucheninae.[24]

V květnu 2021 vyšla odborná práce, popisující fosilní zuby raně křídových mořských krokodýlovitých plazů (Thalattosuchia, Metriorhynchidae, Geosaurinae), žijících v době před asi 133 miliony let v okolí současného Štramberka. Zuby jednoho z těchto mořských krokodýlovitých plazů byly značně podobné zubům rodu Torvoneustes.[25][26]

Kromě výzkumu druhohorních obratlovců se Daniel Madzia věnoval také změnám ve složení faun houbovců v Karibiku[27][28] a společně s Jakubem Březinou a Martinem Ivanovem popsal mikrostrukturu klů chobotnatce druhu Zygolophodon turicensis z miocénu České republiky.

Další studii spolupublikoval v roce 2021, pojednává o vývojových trendech u ptakopánvých dinosaurů[29], zároveň ve stejný rok spolupublikoval také práci o fylogenezi a nomenklatuře této skupiny.[30] Podílel se také na novém podrobném popisu troodontidního teropodního dinosaura rodu Borogovia.[31]

V roce 2022 se podílel na popisu série fosilních stop velkých diskosauriscidů z oblasti Boskovické brázdy.[32] Je také spoluautorem zhodnocení významu a taxonomického zařazení pliosaurida druhu Ischyrodon meriani.[33]

V roce 2023 Daniel Madzia s kolegy popsali nový druh jurského plesiosaura Lorrainosaurus keileni. Se stářím kolem 165 milionů let se jedná o jednoho z nejstarších velkých makropredatorických pliosauridů vůbec.[34] Na začátku roku 2024 pak Daniel Madzia s kolegy formálně popsal nový rod a druh plesiosaura pod jménem Franconiasaurus brevispinus.[35]

Popularizace paleontologie

V rámci popularizační činnosti v Česku D. Madzia dlouhodobě spolupracuje například s Vladimírem Sochou (mj. popularizační web Pravěk.info[1]).[36]

Ocenění

V roce 2017 se Daniel Madzia stal laureátem stipendia prezidenta Polské akademie věd, jež se uděluje doktorandům výzkumných ústavů za mimořádné úspěchy na poli vědy.[37][38]

Zajímavosti

V říjnu roku 2019 se Daniel Madzia podílel na charitativní akci pro Centrum Paraple (v rámci charitativní aukce společnosti Pilsner Urquell). Byl vybrán jako jeden z deseti patronů akce, kteří se narodili v revolučním roce 1989.[39][40]

V únoru 2021 se Daniel Madzia objevil jako host pořadu České televize Hyde Park Civilizace spolu s Vladimírem Sochou.[41][42]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b http://www.pravek.info/autori/
  2. ↑ http://www.paleo.pan.pl/pracownicy/madzia/daniel_madzia.html
  3. ↑ Madzia, Daniel; Boyd, Clint A.; Mazuch, Martin (2018). A basal ornithopod dinosaur from the Cenomanian of the Czech Republic. Journal of Systematic Palaeontology 16(11): 967-979. [1]
  4. ↑ https://technet.idnes.cz/cesko-kosti-dinosaurus-burianosaurus-augustai-f57-/veda.aspx?c=A170924_170849_veda_mla
  5. ↑ SOCHA, Vladimír. Burianosaurus augustai. OSEL.cz [online]. 26. září 2017. Dostupné online.  (česky)
  6. ↑ http://is.muni.cz/th/356441/prif_b/
  7. ↑ Madzia D. (2014). The first non-avian theropod from the Czech Republic. Acta Palaeontologica Polonica, 59: 855–862.
  8. ↑ SOCHA, Vladimír. Jak asi vypadal teropod od Brna. OSEL.cz [online]. 29. května 2020. Dostupné online.  (česky)
  9. ↑ Madzia, D., Jagt, J.W.M. & E.W.A. Mulder. 2020. Osteology, phylogenetic affinities and taxonomic status of the enigmatic late Maastrichtian ornithopod taxon Orthomerus dolloi (Dinosauria, Ornithischia). Cretaceous Research 108: 104334. [2]
  10. ↑ Cau, A.; Madzia, D. (2018). Redescription and affinities of Hulsanpes perlei (Dinosauria, Theropoda) from the Upper Cretaceous of Mongolia. PeerJ 6: e4868 [3]
  11. ↑ Madzia, D. 2016. A reappraisal of Polyptychodon (Plesiosauria) from the Cretaceous of England. PeerJ 4: e1998. [4]
  12. ↑ Daniel Madzia, Sven Sachs and Johan Lindgren (2019). Morphological and phylogenetic aspects of the dentition of Megacephalosaurus eulerti, a pliosaurid from the Turonian of Kansas, USA, with remarks on the cranial anatomy of the taxon. Geological Magazine 156: 1201–1216. [5]
  13. ↑ http://www.pravek.info/novinky/megacephalosaurus-a-evoluce-zubu-poslednich-pliosauru/
  14. ↑ Zverkov, N. G.; et al. (2018). Increased pliosaurid dental disparity across the Jurassic–Cretaceous transition. Palaeontology 61(6), 825-846. doi: 10.1111/pala.12367
  15. ↑ Madzia, D.; Machalski, M. 2017. Isolated pliosaurid teeth from the Albian–Cenomanian (Cretaceous) of Annopol, Poland. Acta Geologica Polonica 67 (3): 393–403.[6] Archivováno 19. 4. 2021 na Wayback Machine.
  16. ↑ http://scigeo.actamm.cz/cs/oxfordsti-pliosauri-severni-tethydy-v-kontextu-fylogeneze-kladu-thalassophonea/
  17. ↑ http://www.pravek.info/novinky/pred-160-miliony-let-zili-na-morave-velci-morsti-plazi/
  18. ↑ Sven Sachs, Daniel Madzia, Tobias Püttmann & Benjamin P. Kear (2020). Enigmatic plesiosaur vertebral remains from the middle Turonian of Germany. Cretaceous Research, Article 104406. [7]
  19. ↑ Sachs, S., Lindgren, J., Madzia, D. & B.P. Kear. 2021. Cranial osteology of the mid-Cretaceous elasmosaurid Thalassomedon haningtoni from the Western Interior Seaway of North America. Cretaceous Research, 104769. [8]
  20. ↑ Daniel Madzia, Tomasz Szczygielski, and Andrzej S. Wolniewicz (2021). The giant pliosaurid that wasn’t--revising the marine reptiles from the Kimmeridgian, Upper Jurassic, of Krzyżanowice, Poland. Acta Palaeontologica Polonica 66 (in press). [9]
  21. ↑ Madzia, D. (2020). Dental variability and distinguishability in Mosasaurus lemonnieri (Mosasauridae) from the Campanian and Maastrichtian of Belgium, and implications for taxonomic assessments of mosasaurid dentitions. Historical Biology 32, 1340–1354. [10]
  22. ↑ Madzia D, Cau A. 2017. Inferring ‘weak spots’ in phylogenetic trees: application to mosasauroid nomenclature. PeerJ 5, e3782. [11]
  23. ↑ Owocki, K. & D. Madzia. 2020. Predatory behaviour in mosasaurid squamates inferred from tooth microstructure and mineralogy. Cretaceous Research 111, 104430 [12].
  24. ↑ Daniel Madzia & Andrea Cau (2020). Estimating the evolutionary rates in mosasauroids and plesiosaurs: discussion of niche occupation in Late Cretaceous seas. PeerJ. 8:e8941. [13]
  25. ↑ Daniel Madzia, Sven Sachs, Mark T. Young, Alexander Lukeneder and Petr Skupien (2021). Evidence of two lineages of metriorhynchid crocodylomorphs in the Lower Cretaceous of the Czech Republic. Acta Palaeontologica Polonica. doi: https://doi.org/10.4202/app.00801.2020
  26. ↑ SOCHA, Vladimír. Když u Štramberka plavali v moři krokodýli. OSEL.cz [online]. 24. května 2021. Dostupné online.  (česky)
  27. ↑ Łukowiak M., Cramer K. L., Madzia D., Hynes M. G., Norris R. D., O’Dea A. (2018). Historical change in a Caribbean reef sponge community and long-term loss of sponge predators. Marine Ecology Progress Series. 601: 127-137. doi: https://doi.org/10.3354/meps12694
  28. ↑ http://www.pravek.info/novinky/proc-se-meni-slozeni-faun-houbovcu-v-karibiku/
  29. ↑ David Černý, Daniel Madzia & Graham J. Slater (2021). Empirical and Methodological Challenges to the Model-Based Inference of Diversification Rates in Extinct Clades. Systematic Biology. syab045. doi: https://doi.org/10.1093/sysbio/syab045
  30. ↑ Madzia, D., V. M. Arbour, C. A. Boyd, A. A. Farke, P. Cruzado-Caballero, and D. C. Evans (2021). The phylogenetic nomenclature of ornithischian dinosaurs. PeerJ. 9: e12362. doi: 10.7717/peerj.12362
  31. ↑ Andrea Cau, Daniel Madzia (2021). The phylogenetic affinities and morphological peculiarities of the bird-like dinosaur Borogovia gracilicrus from the Upper Cretaceous of Mongolia. PeerJ. 9: e12640. doi: 10.7717/peerj.12640
  32. ↑ Gabriela Calábková, Jakub Březina & Daniel Madzia (2022). Evidence of large terrestrial seymouriamorphs in the lowermost Permian of the Czech Republic. Papers in Palaeontology. 8 (2): e1428. doi: https://doi.org/10.1002/spp2.1428
  33. ↑ Daniel Madzia, Sven Sachs & Christian Klug (2022). Historical significance and taxonomic status of Ischyrodon meriani (Pliosauridae) from the Middle Jurassic of Switzerland. PeerJ. 10: e13244. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.13244
  34. ↑ Sven Sachs, Daniel Madzia, Ben Thuy & Benjamin P. Kear (2023). The rise of macropredatory pliosaurids near the Early-Middle Jurassic transition. Scientific Reports. 13: 17558. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-023-43015-y
  35. ↑ Sven Sachs, Stefan Eggmaier & Daniel Madzia (2024). Exquisite skeletons of a new transitional plesiosaur fill gap in the evolutionary history of plesiosauroids. Frontiers in Earth Science. 12: 1341470. doi: https://doi.org/10.3389/feart.2024.1341470
  36. ↑ Kompletní záznam přednášky V. Sochy o českých objevech druhohorních plazů, 19. 3. 2021
  37. ↑ Archivovaná kopie. naukaonline.pan.pl [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-19. 
  38. ↑ https://instytucja.pan.pl/images/2017/studia_doktoranckie/Wykaz_doktorantow_2017_2018.pdf
  39. ↑ https://www.prazdroj.cz/charitativni-aukcni-lahve-pilsner-urquell-pro-centrum-paraple-oslavuji-tricet-let-svobody
  40. ↑ https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/charitativni-aukce-designovych-lahvi-pilsner-urquell-centrum-paraple.A191209_111433_ekonomika_jan
  41. ↑ https://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/221411058090213/
  42. ↑ http://www.pravek.info/novinky/autori-pravek-info-hosty-poradu-hyde-park-civilizace/

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Czech iguanodontid fossil.JPG
Autor: Vladimír Socha (Meridas), Licence: CC BY-SA 3.0
Levá stehenní kost prvního českého dinosaura (iguanodontida), objeveného v roce 2003 na Kutnohorsku. Fotografie pořízena na výstavě koster argentinských dinosaurů v pražském nákupním centru Chodov v březnu 2007.